Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Probudil jsem se, nevím kolik času mezitím uběhlo, avšak hlava mě ještě trošku bolela. Promnul jsem si oči a pak mi to docvaklo. Kde to sakra jsem??
Ležel jsem v nějaké posteli a celá místnost byla taková tmavá. Svítilo tady trošku nějaké fialové světlo, ale jinak nic hrozného. Spíš mě vážně zajímalo, kde to sakra jsem.
Povzdechl jsem si a přitulil se k dece, snad brzy zjistím, kde to vlastně jsem. V ten okamžik jsem uslyšel zacvaknutí dveří a následně kroky, které se ke mně přibližovaly.
Poté někdo položil skleničku na menší políčku vedle postele. Myslím si, že to byla sklenička, měl jsem totiž hlavu zabořenou v dece. Ale hlavu jsem zvedl, abych zjistil, kde to jsem.
Můj zrak se zastavil na nějaké slečně v uklízečských šatech. Poznal jsem, že se jedná o služku.
"Kde to prosím jsem?" "Oh, nevěděla jsem, že jste vzhůru.. půjdu to oznámit mistrovi. Omlouvám se" uklonila se a odcupitala pryč. Nad tím jsem stihl jenom párkrát zamrkat a pak opět hlavu zabořil do deky.
Opět někdo vešel, tentokrát jsem hlavu nezvedl.. Nevím, chtělo se mi ležet. Dotyčná osoba se dotkla mých vlasů, nad čímž jsem tedy zrak zvedl..
Osoba, která tady stála...
Jednoduše jsem ji zrovna vidět nemusel.. Nechtěl jsem tu osobu vidět a vůbec ne teď.
A kdo to byl?
Hyunjin..
"Jsem rád, že jsi se probudil. Byla to pěkná rána, jsi v pořádku?" zeptal se mě celkem s neutrálním výrazem a podal mi skleničku s vodou. Poděkoval jsem, skleničku si převzal a napil se. On se mezitím posadil vedle mě na postel.
"Jsem v pohodě, d-díky" řekl jsem a vrátil mu skleničku. "Kde to jsem?" zeptal jsem se a pak si říkal, že je to hloupá otázka.
"U mě doma" "Jo.. hloupá otázka.. Díky, že jsi mě.. za-zachránil" "To je v pořádku"
"Potřebuješ něco? Nějakým prášek nebo tak? Můžu zavolat Eliz" "Ne to-to je fajn" "Proč si vlastně ráno tak utíkal, než si do mě vrazil?" podíval se na mě a já se jeho kontaktu vyhl. "Utíkal jsem před někým.." "A mohu vědět před kým?" "Ch-chanem.."
"Chanem? Pročpak?" "Byl.. byl vlezlej a poté na mě chytal.. a-a.. uh" hlavu jsem zabořil do svých dlaní. "Jsem rád, že jsi mi to řekl. Neboj já si s ním promluvím, ty můžeš zůstat jak dlouho budeš chtít. Toto je pokoj pro hosty, kdyby něco zavolej Eliz, já budu zítra v práci. Ty máš volno" řekl, pohladil mě po hlavě a odešel.
