Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Seděl jsem pár minut na lavičce před nemocnicí Seoulu. Důvod je myslím každému jasný.. Teoreticky bych mohl jít pěšky, ale je to daleko a mé nohy by to nezvládly.
Byl jsem potichu a v hlavě mi létaly nehorázně hnusné představy, co vše se mohlo stát.. Co by se stalo, kdyby opět Hyunjin nezasáhl? Opět..
Opravdu bych mu na záchodu vykouřil? A co by se dělo dál? Nechal bych ho si semnou dělat, co jen on chce? Přinutil by mě k sexu s ním?.. A-a co když mě zase potká.. opravdu k něčemu takovému dojde?
Měl jsem strašně bujnou představivost, že jsem nějaké z těch věcí viděl ve své hlavě.. chtělo se mi zvracet.. ale zase na druhou stranu.. FELIXI! SAKRA NA CO MYSLÍŠ?!
Ale vážně.. šel bych do toho? Z toho, že na mě kvůli tomu vyjel Hyunjin a dal mi to trošku na vinu.. měl jsem vážně chuť najít Sama.. Nevím co mě to napadlo, ale-
Hah- doslova děvka Felix na scénu.. Thinking about dick- bože vzpamatuj se! Co ti je!?
Propleskl jsem se. Ne, tohle je špatně.. Však nemám rád Sama, proč bych byl ochotný s ním teď mít pohlavní styk? Proč? Protože si přijdu ublížený??
Podíval jsem se na čas a sedím tady už dobrých 25 minut. A v mé hlavě se objevil menší plán.. až budu u šéfa doma, pokud se to zase neposere.
Z toho se z ničeho nic objevil Hyunjin a mířil k autu.. Byl stále vytočený, takže vůbec nepromluvil. Sedl jsem si k němu do auta se sklopenou hlavou a byl připraven na vše.
Jenže jízda byla tichá, až mi z toho běhala husina po těle. Na Hyunjina jsem se podíval pouze jednou, tvářil se pořád stejně, že mi naháněl až hrůzu..
Když jsme se už nacházeli u jeho domu, tak vypnul motor a mlčky seděl. Já se ale neodvážil mu něco říct natož se na něj podívat.
Vytáhl klíče, otevřel dveře a vystoupil ven. Já vystoupil také, aby nemusel zbytečně čekat a mohl si zamknout auto, což také udělal a ihned mířil dovnitř domu.
Překvapilo mě to, že když jsem vešel dovnitř za ním, tak stál opřený o zeď a koukal na mě. Ztuhla mi krev v žilách, protože mi opravdu naháněl hrůzu.
"Jdu si dát sprchu, za půl hodiny buď u mě, budeme pokračovat s projektem" řekl, ani nepočkal zda něco řeknu zpátky a rovnou odešel.
"Fajn, jak teda myslíš." zamumlal jsem si pro sebe. Poté jsem odešel k sobě do pokoje si najít nějaké oblečení, které bych si mohl obléknout.
