Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Po té sprše jsem seděl na posteli a koukal do do země. Nechápal jsem, co to do Hyunjina vjelo.
To jak jsem seděl na posteli jsem i přestal mít pojem o čase. Z mého menšího přemýšlení mě probralo zaklepání na dveře.
Ta osoba zaklepala a vešla, nevím kdo to byl, ale hned jsem se otočil, abych to zjistil.
"Eliz" mírně jsem se usmál, byl jsem i vlastně rád, že to byla ona.. "Jen jsem přišla oznámit, že zachvilku bude večeře" "Dobře, hned přijdu" ona se usmála a odešla.
Dost mě štvalo, že musím být stále ve svém oblečení do práce.. Ale tak, zítra snad půjdu domů, ne?
Vstal jsem a mířil do kuchyně, kam už jsem nějak trefil. Byla tam zatím jenom Eliz, která prostírala stůl. "Můžeš se posadit, už to skoro mám" řekla a na stůl dávala talířky s jídlem.
Seděl jsem u stolu a slyšel jsem kroky.. Hyunjin se blíží, krása. Usedl ke stolu a neřekl ani slovo.
Mlčky jsem koukal do stolu a promluvil na něho. "Zítra chci jít do práce" "Ne. Zítra máš volno" řekl chladně. Zvedl jsem zrak a díval se na něho. "Ale já chci jít zítra do práce" "Řekl jsem ne a neargumentuj semnou u stolu!" "Ale-" "Něco jsem řekl nebo ne!?"
Nad tím jsem sklonil hlavu a začal jíst. Změnil se, takový nikdy nebyl.
Po jídle jsem se zvedl a uklidil svůj talířek, chtěl jsem odejít, ale někdo mě chytil za zápěstí. "Půjdeš teď semnou" řekl Hyunjin a doslova mě odtáhl pryč.
"Kam mě to-" "Ptal jsem se tě snad na něco, že mluvíš? Dovolil ti to někdo?" "Ale-" "Umíš poslouchat?" "Um.. a-ano?" "Tak buď zticha" řekl a dovedl mě do svého pokoje.
"Pokud chceš jít zítra do práce a jít domů, tak můžeš jít. Nikdo ti v tom nebrání, ale abys věděl, já tě domů nepovedu. Pokud se vyznáš v cestě, tak můžeš jít. Ještě chci dodat to, že od zítřka v práci je nějaký projekt a ty mi máš pomáhat. Chci na tom dělat tady, takže si zítra sbal nějaké oblečení a budeš moci být tady, společně semnou pracovat na tom projektu, ano?" ke konci mluvil už docela klidně.
"Ale.. ale já chci být doma.. co můj byt? Proč.." "Protože je to jednoduší, mám tady věci do práce, to ti tak vadí tady na pár dnů zůstat?" "Ne to ne, ale.. dobře" "Co teda? Budeš tu?" zeptal se a já chvíli přemýšlel.
