Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Ráno mě zase probudil otravný budík.. agh rád bych ještě spal, ale zase na druhou stranu jsem spal déle než včera.
Rychle jsem si udělal ranní hygienu a upravil se, ať vypadám jako člověk. Pak jsem se trošku nasnídal, popadl své věci a mířil na autobus. Měl jsem opět stres skrz svou práci a hlavně Hyunjina.. Nebo já ani nevím. Mám tak smíšené emoce.
Cesta autobusem utekla rychleji než normálně, protože už teď jsem se pomalým krokem šoural k vysoké budově. Proč to utíká tak rychle? Ještě před chvílí jsem ležel v teple a teď už vcházím do vysoké budovy.. Chci do teplé postele a spát.
Pozdravil jsem se s Yeji, jako každý jiný den a poté výtahem jel na místo činu. Bylo by fajn, kdyby přišel později, aspoň bych měl čas se trošku vzpamatovat, ale haha.. on už tam určitě bude.
Což taky byl, protože bylo odemknuté. Na sucho jsem polkl a vešel dovnitř, následně jsem za sebou zavřel a pomalu šel místností.. jako kdyby tady byl nějaký duch, který mě napadne a následně sežere, haha, vtipné Felixi.
"Dobré ráno" zamumlal jsem na Hyunjina, který seděl u svého stolu a něco tam dělal. "Oh, dobré ráno" zvedl na pár sekund zrak a poté opět koukal do papírů. "Kávu?" zeptal jsem se a na věšák si pověsil kabát a svou brašnu. "Rád" řekl a pak si celkem podrážděně něco zamumlal.. Trápí ho ta práce, co tam má, nebo co?
"Děje se něco?" zeptal jsem se a chystal na kávu. "Ale nic, jen se tady už dobrých 20 minut rozčiluji nad blbými papíry" povzdechl si. "Aha.. a-a chceš s tím pomoct? Nějak?" optal jsem se.
"Děkuji, ale ne. Je to má práce a ty máš už dost věcí na starost, tak tě nebudu ještě tímto trápit. Udělám to sám" usmál se na mě, když se mnou navázal oční kontakt.
Ihned jsem oční kontakt přerušil tím, že jsem se věnoval kávě.. Nemůžu mu zírat do očí, jsem tak plachý. Achjo, to zase bude dneska den. Povzdechl jsem si a zalil kávu, pak jsem ji odnesl k němu na stůl a sedl si na židli před něj.
"Vypadá to zajímavě" řekl jsem a podložil jsem si hlavu svýma rukama. "Hah, když myslíš" "Číst vzhůru nohama neumím" "Ty papíry nejsou důležité, nemusím je teď dělat, udělám je až budu mít čas. Stejně jim nemůžu teď věnovat tak velkou pozornost, když jsi tady teď ty" řekl a zvedl svůj zrak na mě.
"Huh? Můžu si dělat svou práci, pokud ti to vadí" zarazil jsem se "Nevadí, přesně naopak" trošku se ušklíbl.
Nadzvedl jsem obočí a pak se s kávou odebral ke svému menšímu stolku.. Tohle teď řešit nehodlám. Ať si dělá papíry a mě nechá momentálně být. Nechápu ho.
