Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Pojistky jsme nahodili a teď jen zjistit, co je tady s námi. Dveře jsme samozřejmě zavřeli a zamknuli, aby se sem nikdo nedostal a popřípadě neutekl.
"Já se opravdu bojím" řekl jsem za zády Hyunjina. "Nemáš čeho" řekl Hyunjin a pomalu jsme začali prohledávat celý dům. Proč ho má k sakru tak velký?
"Teď na nás někdo vyběhne s nožem a končím" zakňoural jsem.
"Ty jsi hrozná hysterka" řekl a otevřel dveře do místnosti, kde předtím spadly knihy. Ne, já tam nejdu!
"Běž se tam kouknout, když se tak bojíš" řekl Hyunjin, když stál u dveří. "Co? Přeskočilo ti snad?" koukal jsem na něj.
"Ne. Kdyby tu někdo byl, tak by tě už stejně dávno podřízl, protože kdo má pořád poslouchat to tvoje kňourání" řekl a otočil se na mě.
"Cože?! Co si to dovoluješ?" koukal jsem na něho vražedným pohledem. "Nic, jen říkám to, co je pravda" usmál se na mě.
"To není pravda" řekl jsem. "Ne? Tak jdi a najdi toho lupiče se zbraní, ty trdlo" řekl.
Já jen stál na místě a koukal na něho. "Na co čekáš?" strčil do mě prstem. "Pff! Na nic" odsekl jsem ho a ještě jsem do něho strčil, když jsem šel do té místnosti.
Nechápu co si to o sobě myslí. Že by mě hned podržízl? Pff, takové kec- "AAGH!" vykřikl jdem, když v místnosti opět něco spadlo.
Ještě tady dostanu infarkt.. Po operaci, super.
"Co? Už tě řeže?" smál se Hyunjin u dveří. "Zavři klapačku!" odsekl jsem mu. Mezitím jsem se vrátil k pozorování pokoje. Člověka nikde nevidím.. To bych ho snad viděl, nebo ne?
Pak mé oko zahlédlo něčí pohyb v rohu místnosti. "A-ať jsi kdo jsi, tak.. tak ti říkám vylez ven! A-a nic se ti nestane!" snažil jsem se mluvit co nejvážněji, ale nešlo mi to ani trochu.
Ale nic se nedělo. K sakru, já to opakovat nebudu.
"J-já tě varuji! A opakovat to n-nebudu!" řekl jsem, ale nic se nedělo. Hm, to je divný. Chodil jsem po místnosti a hledal ten důvod toho všeho.
Když tu něco vyskočilo z póza rohu a já popravdě vyskočil také...
"Počkat.." řekl jsem, když jsem uviděl to, co nás tady celou dobu straší. "Takže to celou dobu ty?" řekl jsem a šel blíž.
