Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Čtvrtek ráno a velký den je tady.. schůzka kvůli které tady vlastně jsme.
Vzbudil mě budík, který nastavil Hyunjin. Vlastně ani nevím, kdy přesně ta schůzka je, ale už ji chci mít z krku.
Hyunjin vypnul budík, otočil se a spal dál.. Myslel jsem si, že vstáváme, ale asi ne? Mírně jsem se zvedl do sedu a koukal jsem na Hyunjinova odkrytá záda.
Mírně jsem se ho dotkl a zatřásl jsem s ním, abych ho vzbudil. On se na mě otočil a podíval se na mě pohledem, který říkal, co potřebuji. "Kdy je ta schůzka?.." zeptal jsem se trošku plaše.
"Mhh.. v jednu odpoledne" řekl poloospalým hlasem. "Tak proč máš budík na 8 ráno?" "Mh, chtěl jsem udělat snídani, ale.. tebe to vzbudilo a nebylo by to překvapení." promnul si oči. "To je od tebe milé, ale nemusíš nic takového dělat. Jsi šéf a já jsem asistent, to bych spíš já měl udělat snídani"
"Jenže já chtěl udělat něco sám od sebe. Když jsem šéf, tak každý kolem mě jenom skáče a-" přerušil jsem ho. "Já ji udělám, ty ještě spi, musíš se dobře vyspat na tu schůzku" usmál jsem se na něho a vstal jsem z postele. "Ale-" "Žádné ale" řekl jsem a odešel z ložnice.
Přišel jsem do kuchyně, na sobě jsem měl pouze pyžamo, ale ospalý jsem už nějak nebyl..
Podíval jsem se, co máme v lednici a rozhodl jsem se udělat topinky s míchanými vajíčky. K tomu jsem ještě udělal kávu, která se dneska bude doopravdy hodit.
Když už jsem to měl hotové, tak jsem to vše dal na menší kuchyňský stůl a šel se podívat na svého šéfa, který ještě spal. Mírně jsem se usmál a šel ho vzbudit.
Zastavil jsem se u něho a znovu jsem s ním mírně zatřásl. On se ihned probudil a koukal na mě. "Udělal jsem snídani a kávu pojď si to sníst, pak můžeš klidně zase spát" řekl jsem a chtěl jsem odejít, jenže on mě chytil za zápěstí.. Trošku jsem se lekl, protože jsem toto nikdy nečekal.
Zastavil jsem se a mlčky jsem stál a čekal jsem, co bude říkat. Jenže on nic neřekl a za zápěstí si mě přitáhl k sobě. Stál jsem u něho a zíral mu do očí, on zase zíral do mých očí. "D-děje se.. něco?"
"Děkuji, ale nemusel jsi dělat snídani a ani kávu, já bych si to udělal sám. Ale děkuji, jsi vážně hodný a jsem rád, že jsi můj asistent" usmál se na mě. To mi vykouzlilo úsměv na tváři.
