Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Ráno mě po dlouhé době probudil můj otravný budík a já se šel obléknout a udělat ty věci okolo. Po třech měsících mít na sobě ten oblek.. tu kravatu.. tu vůni cítit. Zíral jsem na sebe v zrcadle, ale zbytečně jsem se nezdržoval, protože mi jede autobus.
Popadl jsem svůj kabát a brašnu s věcmi a utíkal na autobus, celkem otrava vstávat tak brzy, hah. Zase jsem seděl v tom autobuse plném lidí, kteří jedou do práce, někteří z nich skoro spali.. druzí zase umírali.. Mno já se jim ani nedivím.
Vystoupil jsem na určité zastávce a mířil k obří budově, mám celkem strach, jak ostatní budou reagovat. Navíc mám jiné vlasy a další, ale tak.. člověk se mění.
Přišel jsem dovnitř se skloněnou hlavou a prosvištěl jsem k výtahu, jenže než jsem stihl zmáčknout tlačítko, tak mě zezadu objaly dvě paže. "Felixi!" zamumlala osoba do mého ramene a nechtěla mě pustit.
Po pár sekundách mě pustila a otočila na sebe. Byla to Yeji. "Kde jsi sakra byl ty tři měsíce!? Víš jak jsme tě tady potřebovali!?" třásla semnou ze strany na stranu. "J-jo.. taky tě rád vidím" usmál jsem se.
"Tak a je mi mnohem lépe, tvůj úsměv mi tak chyběl, celkově tvoje existence." Objala mě znovu. "Také jsi mi chyběla a všichni ostatní"
Ještě chvíli mě tam objímala, ale pak se každý z nás vydal svým směrem. Výtahem jsem zase vyjel do určitého patra a mířil ke dveřím. Celkem se mi sevřel žaludek, ale to zvládneš Felixi. Zaklepal jsem a vešel.
"Tak tys nakonec přišel" ozval se Hyunjin a ihned ke mně mířil. "Jsem moc rád, že tu teď jsi" řekl a pevně mě objal, až jsem s sebou trošku cuknul. "Jo.. n-nakonec jsem tady"
"Udělal jsem ti kávu" řekl a stále mě nepouštěl z objetí. "To jsi vážně tak doufal, že dojdu?" "Víceméně" zasmál se a poté mě konečně pustil.
Já se poté vydal odložit si tašku a vzít si jmenovanou kávu. "Jaká je?" zeptal jsem se ho. "Tvá oblíbená" "Jak-" "Piješ ji nejčastěji a náhoda to asi nebude" "Děkuji" řekl jsem tiše. Vždy jsem dělal kávu já, tak.. nejsem až tak zvyklý, že mi ji udělá někdo jiný. "Není zač" usmál se na mě.
S kávou jsem si sedl ke svému stolu a koukal chvilku z okna. Vypadá to, jako kdyby mělo pršet, už zase.. hah, vzpomínky-
"Hele, vím že je ještě ráno, ale tak mě napadlo.. nechtěl bys po práci zajet někam na jídlo?" zeptal se mě Hyunjin a při tom šel pomalu ke mně. Vážně mě zve na jídlo? To až tak se snaží? "Em.. rozmyslím se" "Dobře, budu rád" řekl a zasedl ke svému stolu, aby se mohl pustit do práce.
