Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Opatrně jsem se dotkl jeho ruk, které měl položené na dece, která byla na mém klíně. "Hyunjinie.." oslovil jsem ho potichu.
"Hyung.." chytil jsem jeho ruce do těch mých. "Hyunjinie hyung.." oslovil jsem ho ještě jednou, bylo mi ho celkem líto... ale měl by si uvědomit, že i já jsem člověk jako každý jiný, mám city, cítím bolest a nejsem nějaké dítě..
Trošku se pohl a otevřel oči. "F-Felixi! T-ty jsi vzhůru.. měl jsem o tebe strach" trošku zakoktal, což u něj není známo a ihned mě pohltil objetím. "Měl jsem strach, že se neprobudíš.. Moc mě to mrzí.. zachoval jsem se jako.. jako naprostý kokot, odpusť mi, prosím sunshine" vzlykl mi do ramene.
Tahle jeho stránka je mi poněkud neznámá, možná není u něj častá, ale pokud vše myslí vážně.. fajn
"Promiň mi to, že jsem na tebe byl hnusný.. Že jsem na tebe občas zvýšil hlas a další věci okolo.. nemyslel jsem to tak.. kdybych se uměl ovládat, tak by k tomuto nedošlo a nemusel bys být v nemocnici.. Budu tady s tebou do rána, pak budu muset jít do práce.. Pak musíme dodělat ten projekt do konce týdne, protože v úterý večer je jedna akce a-a musíme to mít hotové.."
"Prý to není nic vážného, takže bys měl být za pár dnů v pořádku.. moc moc mě to mrzí, vím že to nejde vrátit, ale prosím odpusť mi" koukal mi smutně do očí. Já už bych mu dávno odpustil, ale chci, aby si uvědomil, jaký je.
"Budu lepší, budu se snažit se více ovládat, prosím.. ah připadám si hrozně, ale i na kolenou bych tě prosil" "Dobře hyung. Tím neříkám, že ti odpouštím, ale chci vidět, zda se budeš chovat lépe. Když ano, tak ti odpustím." "Rozumím ti a chápu tě. Nechceš vodu nebo něco?" "Asi ne, šel bych spát pokud nevadí" "Jo, fajn, tak tedy dobrou"
⏧·₊̣̇.
Ráno jsem se probudil a Hyunjin už nikde.. asi už šel do práce. Jak tohle bude nudné, tady ležet. Najednou se do mého pokoje přiřítila sestřička, nah úžasné.
"Oh, vidím že už jste vzhůru, to je jenom dobře. Donesu vám snídani" řekla a zase odešla. Než jsem to stihl rozmrkat, tak už přišla znovu a tentokrát i s nějakým nemocnickým hnusem z kuchyně.
Ani nevím, co to bylo za jídlo, protože jeho konzistence byla zvláštní. Podle chuti jsem poznal, že se jedná o jahodovou ovesnou kaši.
"Oh ještě tady máte návštěvu pane Lee, zachvilu přijde" usmála se a odešla. Návštěvu? Já a návštěvu? Kdo by přišel návštěvu? Hyunjin odešel do práce, takže ten ne.. tak kdo?
Pomalu jsem jedl svou ovesnou kaši a při tom někdo vešel, nevěděl jsem kdo, protože jsem se nechtěl otáčet.
"Ahoj Lixi" promluvil dotyčný a mně přejel mráz po zádech. Pomalu jsem se otočil a spatřil ho. Byl to Sam.. "C-co tu děláš?" "Přišel jsem se na tebe podívat" "A jak jsi věděl, že jsem v nemocnici?" "Slyšel jsem svého šéfa mluvit po telefonu s Hyunjinem"
"Jak se ti to vlastně stalo?" sedl si na židli vedle mě. "Spadl jsem a narazil hlavou do rohu stolu" "Sám? Tomu moc nevěřím, jak se to stalo po pravdě, hm?" "Em.. n-neshodli jsme se s Hyunjinem.. on-on do mě strčil až jsem spadl z gauče na stůl.."
"Jsem mohl tušit, že v tom má prsty Hyunjin. On a jeho problémy s ovladatelností" "Byla to i má chyba" "Ale ty za to nemůžeš, jak na tom je tvá hlava?" "Není to nic hrozného, takže jsem v pohodě"
"Tak to je dobře, ještě že to není nic vážného" usmál se na mě. "Proč tu vlastně jsi? Nic ke mně nejsi, nejsi rodina ani přítel.. jsi spíš taková.. cizí osoba pro mě, tak proč tu jsi?"
"Chtěl jsem se na tebe podívat zda jsi v pořádku a nic hrozného se ti nestalo. A jsem tu, protože se o tebe prostě zajímám, navíc jsi v kontaktu s mým.. ehem.. bratrem, tak proč bych nemohl?" Na to jsem mu už neodpověděl.
"Nechtěl jsem tě zbytečně otravovat, ale když vidím a vím, že jsi v pořádku, tak je to jenom dobře. Bohužel pro tebe nic nemám" "Nic nechci" "Dobře, tak já tě nebudu zbytečně otravovat, Felixi, pokud si mě tady nepřeješ" řekl, pohladil mě po tváři a následně se zvedl ze židle.
"Počkej" chytil jsem ho za ruku. "Hm?" překvapeně se na mě podíval. "Um, m-můžeš tady být, já tě nevyháním.. Jen-jen se moc neznáme, tak mi je to divné a navíc vše co se stalo.." "Oh, tak já ti o sobě už něco říkal, ale pokud chceš vědět něco víc, tak ti rád vyhovím na tvé otázky"
"Ne to je dobrý, jen tady nechci být sám.." "Chvíli tady s tebou budu, pak budu muset jít, musím do práce" "Dobře"
Absolutně jsem nevěděl, proč jsem to udělal, proč jsem mu to řekl, ale to už je jedno.. Možná je to tím, jak jsem se udeřil do hlavy. Ne.. to je blbost.
Zajímalo by mě, jak dlouho tady budu trčet.. kdo zamnou ještě přijde? Zlepší se Hyunjin? A co bude sakra na oběd??
"Jak se jinak máš?" "Umm.. jde to" odpověděl jsem a při tom jsem přemýšlel, co tady budu dělat, abych se zabavil.
Celkový den utíkal strašně pomalu.. Sam do hodiny odešel a opět jsem tu byl sám. Jediné co jsem mohl dělat bylo sledovat okolí z okna. Jenže to mě také brzy omrzelo.
"Tady se snad člověk unudí k smrti a mohou ho hned odvést pohřebákem" řekl jsem si a při tom přemýšlel, zda takto za pár hodin neskončím.
Zábava sledovat jedno určité místo v pokoji několik hodin a při tom si znuděně vždy povzdechnout. Jídlo také stálo úplně za nic, celkově je to tu k ničemu, proto nesnáším nemocnice.
Kdyby se Hyunjin uměl ovládat, tak bych tady vůbec nebyl, jenže holt se ovládat zatím neumí. Kdo ví, třeba se zlepší a nebo slibuje hory doly a z nich nic nebude. Popravdě mě by to ani nepřekvapilo, ale příště mě nemusí shazovat na stůl. Blbec.
⏧·₊̣̇.
↳˳⸙;; ❝ Zdravíčko, tak další kapitolka je tu 😇. Snad se vám líbila, přijde mi taková nudná, ale co už :/. Jinak by měla vyjít v týdnu i kapitola démona, po dlouhé době, až ji tedy dopíšu 👀-
