Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
"Vyspal jsem se se svým kamarádem"
Absolutně jsem nečekal, že toto někomu někdy řeknu, hlavně Hyunjinovi.. On se trošku zadusil kávou, protože toto nečekal. Ani se mu nedivím.
"Cože jsi?" podíval se na mě. "Vyspal jsem se se svým kamarádem.. ale byl to vážně úlet, oba jsme byli úplně opilý a nikdy se to nemělo stát. Kvůli tomu jsem ztratil svého kamaráda a pak i tak trošku přítelkyni."
"A jsi v pořádku?" "Jo, už dobrý, ale.. nechtěl jsem něco takového zažít a-" začaly mi téct slzy.. A hysterka vážně nejsem.
"To bude dobré, nemusíš brečet." otočil se na mě, jenže to jsem začal brečet více.
"Psst" pohladil mě po zádech. "To co se stalo, se stalo, bohužel to nijak už nezměníš, je to minulost" řekl a já brečel dál.
Po chvilce brečení jsem přestal, ale místo toho jsem padl do náruče Hyunjina a objal ho, což on vůbec nečekal.
Hlavu jsem mu položil na hruď a začal klidně dýchat, uklidnil jsem se a zavřel oči. Při tom všem jsem poslouchal jeho tlukot srdce.
"Promiň, že jsem brečel.." "Nemáš se za co omlouvat" řekl a pohladil mě ve vlasech. To způsobilo že mnou projela jakási vlna něčeho.. Také se na mých tvářích objevil opět menší nádech růžové barvy.
Jak já miluji, když mě někdo pohladí ve vlasech.
"Dáš si ještě něco?" "Máš víno?" "Mám červené, myslím. A-ale můžu ještě.. chvilku zůstat.. ta-takto?" "Samozřejmě že ano" řekl Hyunjin a v hlavě si ještě dodal menší větu typu jak je toto sladké.
"A jak potom pojedeš domů, když si dáš víno?" "Jedna sklenice semnou nic neudělá" "Když myslíš.. je to silné víno" "Uvidíme" "Hm, tak já ho jdu najít" řekl jsem a odtáhl jsem se z objetí.
Samozřejmě bych radši takto zůstal déle, ale.. nechci Hyunjina nějak obtěžovat. Stejně si nejsme až tak blízcí..
"Omlouvám se, že jsem.. že jsem se na tebe takto namáčkl.. jen - jen mám rád objetí.. celkově fyzický kontakt." řekl jsem a podíval se na zem. "Není třeba se omlouvat" usmál se na mě.
Já se tedy vypařil najít to víno. Trvalo mi to pár minut a už jsem se vracel do kuchyně s lahví v ruce. Vytáhl jsem skleničky a víno otevřel, poté jsem se přesunul do obýváku.
