Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIXPOV
₊̣̇·⏧
*time skip o den, protože nechci psát další kapitolu skrz nemocnici xd*
Momentálně jsem seděl v autě svého šéfa. Byl jsem konečně propuštěn z nemocnice a jel jsem tedy k němu, jelikož se nabídl, že se o mě bude starat. Celkem se i těším k němu, má to tam přeci velké a útulné.
"Co Eliz?" "Moc ji nezatěžuji, občas se tam ukáže, ale teď prý letěla na dovolenou do Ameriky. Tak je teď pryč" "Aha, se má" řekl jsem a koukal z okna. Už jsme byli u jeho domu.
"Taky můžeme někam letět, pokud budeš potom chtít" řekl a vystoupil z auta. Huh? My? Potom? Cože.
Vystoupil jsem také z auta a zmateně na něho koukal. "Jak to myslíš?" "To je jedno" usmál se a zamkl auto, poté jsme se oba vydali dovnitř jeho domu. Stále mě zajímá, jak to myslí.
"Vypadá to tady pořád stejně" řekl jsem, když jsme procházeli chodbou. "Tak co jiného by se tady mělo změnit za tu dobu?" podíval se na mě. "Nevím. Jsem tady a zase nemám věci" pohodil jsem rukama a stál na místě.
"Já ti mohu nějaké oblečení půjčit. Sice bude o něco větší, ale to nevadí. Nebo ti koupím nějaké, nebo zajedeme k tobě domů" říkal větu za větou.
"Nic kupovat nemusíš. Potom se třeba zajede ke mně domů, ale zatím to nějak nehroť" řekl jsem a znovu se dal do pohybu.
Mířil jsem do jeho pokoje, nevím proč, prostě jsem tam chtěl jít. "Kam jdeš?" ozvalo se za mnou. "Do tvého pokoje, máš tam pohodlnou postel" usmál jsem se na něho. "Pohodlnou postel jo?"
"Jo. A taky se mi líbí ty světla tam a tak.. A-a nechci spát sám" odpověděl jsem trošku nervózně. "Aha, takže takhle" trošku se zasmál a oba jsme vešli do jeho pokoje.
"Tady chci být" ukázal jsem na jeho postel. Nechtěl jsem být v nějakém pokoji sám, chtěl jsem být s někým.. A ten někdo je teď on. Sice to tady zase zmíním, ale to je asi jedno..
Už jsem mu, dá se říci, odpustil. Nejdříve jsem nechtěl, ale jde vidět, že se změnil. A to hodně. Tak se už na něho nezlobím. Nevím, co mi v té nemocnici píchli, ale nezlobím se na něho. Jako kdyby vše šlo bokem a já byl teď u jeho boku šťastný.
"Ale to je má postel, to nevíš?" zasmál se za mnou Hyunjin. "Tak teď tam máš návštěvníka!" řekl jsem a hned si na postel lehl.
"Tak to ne. Ihned vstaň, nebo uvidíš" promluvil a odložil věci, které měl v ruce, na zem.
