Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Ráno jsem se probudil, a když jsem otevřel oči, tak pár centimetrů od mé hlavy byla hlava mého šéfa. Neskutečně moc jsem se lekl.. Byl tak.. tak blízko. A k tomu všemu vypadal tak.. tak krásně.
Najednou otevřel oči a já rychlostí světla oči zavřel a dělal, že spím.. Snad to bylo rychlejší než si on všiml, že na něho koukám..
"Vím, že jsi vzhůru" promluvil.. a sakra. Dělal jsem tedy dál, že spím, aby jeho tvrzení nebylo pravdivé. Prosím uvěř tomu, že spím.. vůbec jsem vzhůru nebyl a nedíval se na tebe.
Bylo ticho, takže.. že by uvěřil, že spím? Jestli ano, tak by to bylo super. Jenže z ničeho nic, jsem ucítil na sobě něčí ruce.. on-on mě začal lechtat!
"Mh! P-přesta-ň" začal jsem se kroutit jak žížala. "Tak proč děláš, že spíš? Myslíš, že jsem to nepoznal?" řekl a lechtal mě dál. "Uchh p-prosí-ím přestaň mě-e lechtat!!" "Pročpak? Vadí ti to?" "Jsem až-až moc lech-tivý-ý uhh stačí!"
Nakonec přestal, já zhluboka dýchal a pomalu otevřel oči.. Byl ještě blíž, blíž než předtím.
"Příště mě nelechtej.. prosím" "Tak nedělej že spíš" řekl a díval se mi do očí, já se samozřejmě očnímu kontaktu vyhl.
Najednou mu začal zvonit telefon, jenže on ho naprosto odignoroval a stále se na mě díval. "Neměl bys to vzít? Určitě je to důležité." řekl jsem a koukal do peřiny. "Telefonát počká" řekl a mně se to vůbec nelíbilo..
"Proč se mi nechceš podívat do očí?" zeptal se a já v ten okamžik netušil, jak odpovědět.
Neodpověděl jsem mu, ale odhodlal jsem se mu podívat do očí. V místnosti šlo slyšet pouhé vyzvánění telefonu, které mi už začalo lézt krkem.
"Vidíš, že to jde" "Nechceš ten telefon vzít? Začíná mě vytáčet.." "Ach, jak si teda přeješ" řekl a mobil zvedl.
Přiložil si ho k uchu a opět mi zíral do očí. "Ano, rozumím" bylo jediné co řekl a mobil opět položil na stůl. "Měl bych vstát" řekl jsem a chtěl vylézt, jenže on mi v tom zabránil.
"Proč tak brzo vstávat? Dnešní den je celý volný a můžeš odpočívat v posteli jak dlouho chceš. Až přijedeme zpátky do Seoulu, tak budeš vstávat brzy, tak si tento den užij a kdyžtak ještě spi" řekl a nespustil ze mě oči. "Ale vždyť je skoro půl 9 ráno" "A to vadí? Já jsem rád za takové volno, tak si ho také užij" mírně se usmál.
