Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Probudil nás budík Hyunjina.. Nastal den, kdy se máme vrátit zpět do Koreje.
Hyunjin vstal a odešel z místnosti. Celkem mě zarazilo, že ani nepromluvil.. včera byl jiný.
Promnul jsem si oči a posadil se na posteli. Do mých zad vystřelila mírná bolest, nad kterou jsem jen trošku přivřel oči. Pak jsem se tedy zvedl z postele a té bolesti se postavil čelem.
Šel jsem si sbalit své poslední věci, protože Hyunjin se někam vypařil..
Mrzelo mě, že ráno nic neřekl a prostě někam šel. Možná byl v koupelně, nevím. Byl naštvaný na to, co se stalo včera ve sprše? Nebo co se stalo?
Šel jsem do koupelny, ale Hyunjina jsem neviděl. Vzal jsem si zbytek mých věcí a šel si je uklidit. Samozřejmě jsem se v té koupelně i převlékl.
Vrátil jsem se do pokoje a sbalil si zbytek věcí. Ještě jsem prošel každou místnost, zda mám opravdu vše. Měl jsem sbaleno. Nevím kdy se odjíždí a nevím, kde je- v tu ránu se otevřely dveře.
Dovnitř vešel Hyunjin s nějakým jídlem v ruce.. Takže byl pro jídlo? Mlčky jsem na něho koukal, nechápal jsem, proč nic ráno neřekl.
"Máš hlad? Donesl jsem nějaké jídlo" řekl a položil to na stůl. Poté se na mě podíval, protože jsem stál pořád na místně a ani se nepohl, natož řekl.
"Proč.. jak- proč si nic ráno neřekl? Nevěděl jsem kam si zmizel.." ustaraně jsem se na něho podíval. On si povzdechl "Promiň, nemám dneska moc náladu" řekl a sedl si k jídlu.
"Jasně, chápu" řekl jsem a sedl si naproti němu. Oba dva jsme začali jíst.
Stále mi vrátilo hlavou proč nemá náladu.. Udělal jsem něco špatně?
Nějak moc jsme se nebavili.. on nemá náladu a já ho nechci zbytečně otravovat.
Mezitím co on si šel, hádám, sbalit své věci, tak já umýval nádobí. Samozřejmě jsem opět proletěl všechny místnosti, zda někde není ještě kousek nádobí.
Měl jsem umyto a uklizeno. Šéf měl sbaleno, protože teď přišel do kuchyňky se svými věcmi.
"Můžeme jít?" promluvil jako tělo bez duše. Já na to pouze přikývl a šel si pro své věci.
Když už zamykal pokoj, tak mi to nedalo a musel jsem se ho zeptat. Nevěděl jsem, co si mám myslet, chtěl jsem vědět, co se sakra děje.
"H-Hyunjine, co se děje?" zeptal jsem se trošku zklesle. "To tě nemusí zajímat, nic se neděje" řekl a šel po schodech dolů.
Nebudu lhát.. trošku to zabolelo. Ale jistě, nic mi do toho není, vlastně.. nic mi do něho není..
Nechápu jak se během noci může takto změnit. Včera večer se na mě doslova ve sprše vrhl a měl semnou styk a teď je takový? Chtěl bych sakra vysvětlení..
Nebo když už tak, proč měl semnou včera styk? Proč? To se chtěl jenom uspokojit, tak se vyřádil na mě?
Vypadá to tak.. Uspokojil se a teď určitě lituje, že to byl zrovna jeho asistent, s kterým to on dělal. Nebo co si mám sakra myslet?!
Byl v pohodě, pak má semnou sex a najednou nemá náladu semnou mluvit!? Achjo.. nemá cenu to nějak pitvat.
Rychle jsem šel dolů po schodech, kdy on vracel klíče té ženské na recepci. Pak se na mě podíval a mířil ven.
Já chci zpět toho Hyunjina, který tady byl poslední dny, takový se mi nelíbí. Ale vůbec se mi nelíbí, hlavně jeho chování.
"Nashle" řekl jsem slušně a mířil ven. Hyunjin tam stál a vyčkával taxík. Stoupl jsem si vedle něho a čekal s ním.
Byl jsem smutný, že se semnou teď nějak nebaví a nechce mi říct, co se děje. Vždyť jsem jeho.. kamarád, mohl bych to vědět..
Nebo..
Už nejsem?
Vždyť sám řekl, že jsem jeho kamarád..
Chvilku po té, co jsem ho poznal.
Je to vůbec pravda?
Byla to někdy pravda?
Jsem tedy jeho ka-kamarád?
Nebo ne?
.....
Taxík přijel a cesta ním na letiště byla opravdu tichá. Sice mu někdo třikrát zavolal, ale ani jednou to nezvedl.. třeba vážně nemá náladu na nic.
To stejné platilo pro let letadlem. Tichá cesta.. Sice jsem pak spal, ale stejně by se nic nezměnilo. Achjo.
Po pár hodinách jsem byl zpátky v Seoulu. U svých vchodových dveří do bytu.
Hyunjin zůstal v taxíku.. nešel mě doprovodit a ani mi nic neřekl. Sice se uvidíme zítra v práci, ale mohl mi říct alespoň ahoj..
Na tom už nesejde.
Neposlušnou malou slzu jsem si utřel, odemkl si byt a vešel dovnitř. "Tak a jsem zpátky. Můj krásný domove" mírně jsem se usmál, i když mi do úsměvu moc nebylo.
Šel jsem si vybavit věci a udělat si kávu, ať mě něco postaví na nohy. Zítra zase vstávání do práce.. ale tak, těšil jsem se na ostatní.. To mi alespoň vykouzlilo úsměv na tváři.
Jak se mají? Co dělali mezitím, co jsem tam nebyl? Stalo se něco zajímavého? A další věci.. prostě jsem musel vědět vše.
Pak jsem se po několika dnech usadil na svém gauči. Miluji ten pocit, když se cítím být doma.. Sice sám, ale doma je prostě doma.
⏧·₊̣̇.
↳˳⸙;; ❝ Zdravím vás u další kapitolky 😊. Beru úpravu z 𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍, jakožto knížka, která má v kapitole podtitulek, tak tady budou také. Kapitola nemá jako vždy 1k+ slov, ale skoro 900, tak aspoň něco hehe. Doufám, že se vám tato kapitola líbia 👀🖤.
