Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

17. Kapitola

„Takže tě zachránil Malfoy," opakoval nahlas slova Harry Potter, která před malou chvíli vyšla z Theových úst, načež černovlasý chlapec přikývl. „A Hermionu taky."

Tříčlenná skupinka, která před několika dny utekla z Malfoy Manoru, nyní už obývala hlavní štáb Fénixova řádu. Jejich přivítání bylo dosti komické. Hlavně, když Hermiona zaklepala na dveře domu Grimmauldova náměstí číslo 12. Po malé chvíli totiž dveře otevřel Ron a když mu pohled padl na tři osoby před ním... no, dveře zase zabouchl, což nikdo z nich nepobral a všichni tři zírali na dveře jak Voldemort na mudlovský zamilovaný pár. Ne, že by je Ronald nechtěl pustit dovnitř, to ne. Jen z toho byl tak trochu v šoku a když se konečně vzpamatoval, dveře po druhé otevřel a vtáhl Hermionu do pevného objetí a ku Blaisově podivu i Thea. Když mu pak pohled padl na Blaise, prohlížel si jej velmi nedůvěřivým pohledem. Pak jen téměř neznatelně kývl na pozdrav a čtveřice se vydala do velkého obývacího pokoje, aby Hermionu, Thea a Blaise mohli přivítat i ostatní.

„A byl s vámi v úkrytu, ale pak někam zmizel," pokračoval dál chlapec, který přežil smrtící kletbu. Dvakrát, kdyby to náhodou někdo zapomněl. Theo už po několikáté přikývl. Sice měl Pottera rád, ale všechno mu řekl a vážně nebylo nutné, si to opakovat, protože to všichni pochopili. Tedy nejspíš kromě něj. „Nemáte tušení, kde může být?"

„Nechci nic říkat, ale jsi už docela otravný, Pottere," řekl Blaise a na brýlatého chlapce se ušklíbl. „Málem jsme všichni přišli o naše životy a ty nás tu bombarduješ jak u výslechu."

„Jestli se ti něco nelíbí, Zabini, nemusíš tu být," odsekl Harry. „Nikdo tě tu nedrží."

„Nechte toho," napomenula je právě příchozí Hermiona. Ona se vysvětlování všeho, co se stalo, neúčastnila. Jakmile se se všemi přivítala, zamířila do jedné z koupelen, aby konečně ze sebe smyla všechnu tu špínu, kterou posbírala na nechutné zemi v nechutném Malfoyovic sídle. „Hlavní je, že jsme všichni živý, ne?"

„Několik z nás taky málem přišlo o život, když jsme hledali Hermionu a Thea," pokračoval dál Harry a naprosto Hermionu ignoroval. Ta jen zakoulela očima a dál se nevyjadřovala. Radši. Byla živá a zdravá. Theo a Blaise stejně tak. Nechtěla nic řešit do té doby, dokud se pořádně nenají a nevyspí. Ne, že by v minulém úkrytu neměli co jíst, to ne, přeci jen byli v krámu, ale měli dosti omezené možnosti, protože mohli vzít jen trvanlivé potraviny, kterých tam nebylo zrovna na rozdávání. Většina věcí tam už byla dávno prošlá. A co se týče postelí, ty nebyly zrovna nejpohodlnější, takže ano, nemůže být víc šťastnější z toho, že je zase zpátky v hlavním štábu.

„Vidím, že jste hledali špatně," odsekl Blaise. Věděl, že se nejspíš chová hloupě, protože co si budeme nalhávat, kdyby Potterovi ruplo v bedně, mohl by jej bez mrknutí oka vyhodit na ulici, což jakoby úplně nechtěl, že jo. Ale byl unavený a hladový, z čehož byl dosti podrážděný. Navíc, hrozně jej rozčilovalo, jak na něj všichni - kromě Hermiony a Thea, zahlíželi. Jasně, měli k tomu víc, než jeden důvod, ale prostě mu to lezlo na nervy. Tečka. Koukají na něj jak na blbečka.

„Udělali jsme, co-"

„Okamžitě ze mě dej ty pracky dolů, Weasley!"

„Draco?" vydechl Blaise, načež vstal z pohovky, na které do teď seděl a utíkal ke vstupním dveřím s Grangerovou, Theem, Potterem a Kingsleym v patách.

„Vecpal se sem," řekl Ron, když všichni proběhli chodbou a už stáli u schodiště, které bylo téměř hned u dveří a vyjeveně hleděli na scénu před nimi. To zrzek totiž držel Draca Malfoye za límec jeho košile a vraždil ho pohledem. Blonďák by mu nejraději dal čelo, ale měl jasný úkol a věděl, že by se těžko dokázal dostat do Řádu, kdyby sundal jednoho z členů.