Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

18. Kapitola

„Můžeš na mě přestat zírat?" vyprskla Hermiona po pěti minutách, co ji Malfoy hypnotizoval pohledem a u toho popíjel ohnivou whisky. Seděli spolu v obývacím pokoji. Jen oni dva a bylo to docela nepříjemné.

„Máš s tím snad problém?" ušklíbl se na ni svým typickým malfoyovským ušklebkem.

„Rozčiluje mě to," zamračila se na něj.

„V tom případě ne, nemůžu," odsekl a napil se zlatavé tekutiny z whiskovky.

„Jsi vážně idiot," odfrkla si a také se napila, ale čaje ze šálku.

Draco, který pocuckával alkohol už asi tři hodiny, začínal být nasáklý jak houba na nádobí. Jenže pokud má to peklo přežít, tak jedině pod parou. „Před několika měsíci jsi mi říkala jinak."

Hermiona na něj pohlédla, jako by jej viděla poprvé v životě. „Nic takového si nepamatuju."

„Přesně," vyprskl a krátce na ni namířil svůj ukazováček, než se opět napil. „A víš, co je na tom nejhorší? Že já jo."

„Ten alkohol ti leze na mozek," odsekla a ještě víc se na něj zamračila. Neměla sebemenší tušení, co to ten prokletý Malfoy žvaní.

„Já bych řekl, že mi spíš na mozek lezeš ty," mrkl na ni.

Hermiona na něj zprvu nevěřícně pohlédla, ale pak se její tvář uraženě stáhla. „Co to s tebou je?" vyjela na něj.

„Se mnou?" zeptal se, jako by její otázce vůbec nerozuměl. „To spíš s tebou!" vyjel na ni na oplátku.

„Jsem z tebe úplně zmatená," řekla klidněji a hluboce se na něj zamračila. „Nemám tušení o co ti jde."

„Jak bys taky mohla," odfrkl si a sjel ji velice kritickým pohledem.

„Tak mi to vysvětli," vyzvala jej a založila si ruce na hrudi.

„K čemu by mi to bylo," zamumlal si pod nosem a Hermiona pozvedla obočí, neboť jej slyšela.

„Ve tvém sídle jsi mě obvinil z něčeho a já ani nevím z čeho," vyprskla vyčítavě a zakroutila hlavou, zatímco on ji pozoroval poněkud zaujatě. „A byla bych ráda, kdyby jsi mi to vysvětlil."

Malfoy se ušklíbl a napil se. „Nebudu ti vysvětlovat vůbec nic."

Hermiona na něj chvíli jen zamračeně zírala. Poté si ale poraženě povzdechla a vstala. Zamířila ke krbu a když se před ním zastavila, upřeně hleděla do plamenů hořícího ohně. Logicky. Těžko by mohla hledět do plamenů vyhaslého ohně, že jo. Pod nosem si zamumlala něco o tom, že je pitomec. No vážně. Nejraději by ho chytla za ten jeho límec a třepala s ním do doby, dokud by se mu v té jeho duté palici nerozsvítilo.

Nebyla z jeho přítomnosti nadšená. Proč by taky měla, že? Stejně, jako i ostatní členové Řádu. Divila se, že Kingsley svolil s tím, že se k nim může Malfoy přidat. Kdyby to bylo na ní, poslala by ho do míst, kde slunce nesvítí.

I když, možná, že rozhodnutí jejich vůdce trochu chápala. Jejich cesta k vítězství války byla v nedohlednu a oni potřebovali cokoliv, co by jim mohlo alespoň trochu pomoct a jelikož Malfoy  je hlavním smrtijedem, stejně jako Blaise, mohli by se díky nim hnout z místa, neboť jim můžou poskytnout důležité informace, které by je posunuly zase o kousek dál. Možná to rozhodnutí Kingley učinil ze zoufalství, protože na tom vážně nebyli dobře. Aneb tonoucí se stébla chytá...

Hermiona si dala ruku před pusu, neb je slušně vychovaná a zívla. Poté se otočila a polekaně sebou škubla, když uviděla Malfoye, který stál hned za ní. Jak dlouho už za ní stál? Vůbec neslyšela, že by k ní šel.