Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

55. Kapitola

Všechno šlo podle plánu. Každým dnem přibývali další a další nováčci, kteří se neustále zdokonalovali v zaklínadlech. Konečně to byla armáda, se kterou už by Fénixův řád nebyl tak marný. Jenže i přesto, že se jim kupodivu dařilo, všichni ti, kteří obývali Grimmauldovo náměstí číslo 12, byli na nervy. A to z jisté kudrnaté čarodějky a jistého blonďatého chlapce.

Draco Malfoy byl totiž opět nesnesitelně protivný a nejspíš za to mohl fakt, že mu dala Astorie před čtyřmi dny košem. Normálně by to Hermiona ignorovala, jenže nejhorší na tom bylo, že to ona se stala terčem jeho přihlouplých poznámek. Rýpal do ní pokaždé, když k tomu měl příležitost a ji to neskutečně vytáčelo. A tak na sebe těch pár dní neustále prskali a otravovali tím ostatní, byť to nebylo nic hrozného. Bylo to jen nevinné hašteření, ale všichni obyvatelé domu Blackových věděli, že jsou ti dva jako časovaná bomba, která musí co nevidět vybuchnout a to jejich nevinné popichování přeroste v něco většího. A nemýlili se.

Dnes ráno si Hermiona výjimečně trochu přispala a když pak zamířila do kuchyně, aby si uvařila kávu, jediný, kdo v místnosti seděl, byl právě Malfoy, kterému se v očích šibalsky zablýskalo hned, jakmile ji spatřil a prohlásil něco o tom, jestli jako měla se Samuelem dlouhou noc, když nepřišla na snídani. Ten chlapec se totiž stal také obyvatelem domu Blackových a s ním i dalších šest lidí. To prý proto, aby v Lasturové vile uvolnili místa dalším nováčkům nebo co. Nicméně,  Hermiona, která ještě neměla svou ranní dávku životabudiče byla v tu ránu vytočená jak vývrtka na víno. Aneb neser členku Zlatého tria předtím, než si dá kafe...

Malfoy tím svým prohlášením spustil lavinu Hermionina vzteku a kudrnatá čarodějka na něj začala hučet něco o tom, že je to arogantní parchant a ona fakt nemůže za to, že ho slečna Zelenotrávníková poslala k vodě, tak ať se laskavě uklidní a nestrká ten svůj namyšlený frňák tam, kam nemá. Blonďák zrudl vzteky a aniž by si to pořádně uvědomoval, vyštěkl na ni, že v tom případě ať Samuel nestrká svoje nádobíčko tam, kam nemá a tím Hermionu samozřejmě rozzuřil ještě víc, ale místo toho, aby na něj dál řvala, provokativně se ušklíbla a odvětila, ať  nezávidí. Draco se málem udusil slinou, kterou vdechl a pak odsekl, že teda rozhodně nezávidí, protože on by se jí nedotkl ani klackem. A to ani tím svým. Samozřejmě to byla hloupost kolosálních rozměrů, že jo, ale v ten moment mu to bylo úplně jedno. Kudrnatá čarodějka se jen pobaveně uchechtla a odešla do obývacího pokoje, aby si v klidu vypila svou čerstvou kávu. Malfoyovi to však nestačilo a ihned se vydal za ní.

V obývaku jejich hádka tedy pokračovala a ostatní, kteří v místnosti byli, museli odejít, neb je to nebavilo poslouchat. Ti dva si totiž začali vyčítat i to, co ani nebyla pravda. Prostě na sebe štěkali všechno, co je v ten moment napadlo. Nakonec to skončilo tím, že Hermiona prohlásila, že s Malfoyem nechce mít nic společného a on odsekl, že to má úplně stejně. No, nyní stáli naproti sobě tak blízko, že se málem dotýkali nosy a vyměňovali si vzteklé pohledy.

Hermiona byla napnutá jak struna a srdce jí divoce bušilo. Musela říct, že ji trochu děsilo, jak měl zatnuté pěsti a vypadal, jako by se na ni chtěl vrhnout a třeba ji uškrtit, ale na druhou stranu to bylo i trochu vzrušující. Malfoy zase vnímal její přerývaný dech, který se mu odrážel od tváře a přemýšlel, zda by ho zabila, kdyby z ní prostě strhal oblečení a vzal by si ji tady a teď. A tím samozřejmě nemyslel, že by si ji chtěl vzít za ženu, aby bylo jasno. Aniž by nad tím pořádně přemýšlel, téměř neznatelně se k ní sklonil, načež Hermiona zadržela dech.

„Nechcete si to rozdat přímo tady, že ne?" ozval se ode dveří Blaise. Hermiona bleskově odskočila od Draca a málem se rozflákala o konferenční stolek, u kterého stáli. Blonďák čokoládového chlapce probodl avadovým pohledem. „No co," uchechtl se. „To sexuální napětí by se dalo krájet."

„Jsi idiot, Zabini," zavrčel Zmijozelský princ. Poté věnoval poslední pohled Hermioně a z obývacího pokoje oddupal někam do pryč.

„Pitomec," odfrkla si Hermiona a svalila se na pohovku.

„On se zase uklidní," zasmál se Blaise a posadil se vedle ní. „Jen žárlí," pokrčil rameny a položil si nohy na stůl, načež ho Hermiona probodla výhrůžným pohledem a tak svoje hnáty zase sundal. Nezapomněl u toho ještě zakoulet očima.

„Nechápu proč," zamračila se kudrnatá čarodějka. „Vždyť nemá žádný důvod na Sama žárlit."

„Víš, Hermiono, nechci nic říkat, ale má mnohem větší důvod žárlit na Samuela, než ty jsi měla důvod žárlit na Astorii."

Členka Zlatého tria na něj vrhla nasupený pohled. „Když nic nechceš říkat, tak to neříkej," odsekla, načež se Blaise rozesmál.

„Samuelovi se očividně líbíš a Draco tě miluje," řekl, když se přestal smát. „Co čekáš, že bude dělat?"

„Blaisi, nezačínej zase," zakoulela očima Hermiona. „Sám mi řekl, že s tím nehodlá nic dělat, takže mu to může být úplně jedno."

„Ale není," povzdechl si čokoládový chlapec. „Pořád ti připomínám, že je Draco tvrdohlavý a myslí si, že je zbytečné se o tebe snažit. Kdybys mu dala najevo, že o to ale stojíš, možná by s tím něco začal dělat. Jenže to bys nesměla být tvrdohlavá taky."

„Nejsem tvrdohlavá," odsekla kudrnatá čarodějka a uraženě si založila ruce na hrudi.

„Ale ano," stál si za svým Blaise. „Oba jste. On si pořád namlouvá, že to nemá cenu a ty, že k němu nic necíš. Jste tvrdohlavý jak mezci."

Hermiona jej probodla vzteklým pohledem. Nadechla se k odpovědi, ale nevyšla z ní ani hláska a tak jen naprázdno otevírala a zavírala ústa jak ryba na suchu. „Víš ty co?" vyprskla nakonec. „Ani nevím, proč se s tebou vůbec ještě bavím," řekla a následně dupavým krokem místnost opustila.

„Co říkám, tvrdohlavci," zamumlal si pod  nosem chlapec s tmavou pletí.

„Co se jí stalo?" zeptal se právě příchozí Samuel a posadil se na druhou pohovku.

„Ale nic," odsekl Blaise a zamračil se. Pak vrhl na Sama zkoumavý pohled.

„Co je?" zeptal se hnědovlásek zmateně.

„Máš na Hermionu zálusk?" zeptal se napřímo Blaise.

Samuel vyvalil oči tak moc, že je po Blaisovi málem hodil. „Cože?" vypískl jak myš, které někdo šlápl na ocas. „To je...já...no, víš...já-"

„Ty co?" pozvedl pobaveně obočí čokoládový chlapec.

Hnědovlasý chlapec se nervózně ošil a odvrátil od něj pohled. „Já...líbí se mi," zamumlal tak tiše, že mu Blaise málem nerozuměl.

„Líbí se ti," zopakoval Blaise zamyšleně. „A dál?"

Sam nechápavě nakrčil nos. „Jak jako dál?"

„No, chtěl bys s ní...co já vím, chodit?" vyptával se zvědavě Zabini.

Hnědovlásek se mírně zamračil. „O tom jsem ještě nepřem- co je ti vůbec do toho?" vyštěkl najednou.

Blaise zvedl ruce v obranném gestu a ušklíbl se. „Jen mě to zajímalo. Nejlepší by ale bylo, kdybys dal od Hermiony ruce pryč," řekl, zatímco vstal a zamířil ke dveřím. „Jen taková kamarádská rada."

„Proč?" zeptal se Samuel, načež se Blaise zastavil, ale neotočil se na něj. „Proč bych měl od ní dát ruce pryč?"

„To je jedno," odpověděl bez zájmu chlapec s tmavou pletí. „Ale měl by ses mé rady držet. Pro jistotu."

„Je to kvůli tomu..." odmlčel se Samuel a krátce se zamyslel. Nemohl si vzpomenout na to jméno. „Malfoyovi?" dokončil svou otázku, když si vzpomněl.

„To není tvoje věc," odsekl Blaise a obývací pokoj opustil. Hnědovlásek se za ním díval do doby, než mu zmizel z dohledu. Samozřejmě, že mu tím Zabini jeho domněnku potvrdil. Sam přimhouřil oči a ušklíbl se.