Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

27. Kapitola

„Vůbec se mi nelíbí, že je Hermiona zase s tím Malfoyem," stěžoval si Ron, který byl mimo ohrožení života. Vlastně se probral krátce po tom, co jej Remus přemístil do Lasturové vily, kde ho ošetřila Fleur. Měl spoustu lehkých zranění a žádné život ohrožující, ale za to měl plnou hubu keců. 

Kingsley, kterého už to jeho brblnání přestávalo bavit, zakoulel očima. „Je tam s ní Theo a Blaise. Bude určitě v pořádku."

Ron si posměšně odfrkl. „Zabinimu věřím asi tak, jako tomu blonďatému zmetkovi. Kdo ví, čeho jsou ti dva schopní."

„Promerlina, zavři už klapačku!" zavyla mrzutě Ginny, které už její starší bratr taky lezl na nervy. Od rána nezavřel pusu a vůbec tím ničemu nepomáhal. Dalo by se říct, že spíš jen kazil vzduch.

„Fajn!" vyprskl zrzek a uraženě si založil ruce na hrudi. „Ale až jí Malfoy něco udělá, vzpomeňte si, že jsem vás varoval." S těmito slovy opustil kuchyň.

„Blbec," odfrkla si rudovláska a pohodlněji se uvelebila na židli.

„Chápu ho, ani mě se to nelíbí," povzdechl si Harry a pod stolem nahmatal ruku své přítelkyně, načež si s ní propletl prsty. „Ale věřím Theovi a z nějakého zvláštního důvodu i Zabinimu."

„Nemyslím si, že by jí Blaise chtěl nějak ublížit," ujala se slova Tonksová. „Vlastně si myslím, že je rád, že se přidal k nám."

„Taky si to myslím," přikývl souhlasně Kingsley. Poté nastalo ticho, které po chvíli přerušil Remus.

„Jaký je plán?"

„Zůstaneme tady pár dní a pak se vrátíme do hlavního štábu, kde počkáme na Hermioninu skupinu. Ostatní se vrátí do svých úkrytů a pak se uvidí," odpověděl Kingsley a unaveně si promnul obličej. Všichni přítomní pouze přikývli.

„Jdu spát," řekla po chvíli Ginny a vstala.

„Jdu s tebou." Harry se také zvedl a pak ruku v ruce se svou přítelkyní opustil kuchyň. Když vyšli do druhého patra, rudovláska se zastavila u prvních dveří a  rozpojila jejich ruce, načež opatrně dveře otevřela a nakoukla do pokoje. Pohledem zkontrolovala starší čarodějku, která tiše oddechovala. Slabě se usmála, než dveře zase zavřela.

Ano, Minerva McGonagallová měla vážně tuhý kořínek.

***

„Kde je Theo?" zeptala se Hermiona, která vešla do obývacího pokoje, ve kterém se nacházel pouze blonďatý chlapec. „A Blaise?"

„Nejsem jejich chůva," odpověděl otráveně Malfoy. „Vážně je nehlídám, Grangerová."

Kudrnatá čarodějka zakoulela očima. Poté se šla posadit na pohovku, na které ten prokletý blonďák seděl. Posadila se úplně na druhý konec, co nejdál od něj samozřejmě.

„Vypadáš, jako by jsi snědla citrón," ušklíbl se na ni, když si všiml jejího skleslého výrazu.

Hermiona na něj pohlédla, jako na idiota. „A jak se mám asi tvářit, Malfoyi, hm?" vyprskla podrážděně. „Nemám sebemenší tušení, jestli to McGonagallová nebo Ron přežili a hrozně mě to štve. Chtěla bych se vrátit."

„Uklidni se Grangerová," zabručel Malfoy  a věnoval jí rozmrzelý pohled.

„Tobě se to kecá," odsekla. „Tobě je to totiž úplně jedno."

Tentokrát to byl Draco, kdo zakoulel očima. „Nic takového jsem neřekl. Já jen zbytečně nevyšiluju. Beztak jsou oba živý."

„Tomu uvěřím, až je uvidím," řekla Hermiona klidněji.