Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

8. Kapitola

Draco si na tvář nasadil kamenný výraz a poněkud strnule se otočil za hlasem, který mu způsoboval husí kůži. Setkal se s pohledem jeho šílené tety, která se na něj usmívala tím svým úsměvem ve stylu psychopata. A on si v tu chvíli uvědomil, že je pěkně v hajzlu.

Návrat Belly nepředstavoval nic hezkého a dost to komplikuje tu jeho věc s Grangerovou. A tím nemyslí jen to, že dostat ji z jeho sídla teď bude ještě těžší. Bellatrix totiž měla ve zvyku na něj používat nitrozpyt. A hlavně v momentě, kdy to nečekal, takže tomu v té chvíli nedokázal zabránit. Proto se snažil pokaždé v její přítomnosti udržovat svojí mysl uzavřenou. Nicméně, kdyby se nečekaně vydala na průzkum jeho hlavou, dozvěděla by se, že se Grangerová nachází v cele a taky by viděla jeho plán. A taky by samozřejmě věděla o Theodorovi, což ho upřímně momentálně trápilo ze všeho nejmíň. Co však bylo nejhorší, věděla by o tom, co se s ním kvůli Grangerové děje. A to by byl teprve průšvih!

Navíc mu začala docházet i další věc. A to je ta, že je zatraceně hloupý! Protože kdyby Grangerovou pustil, stejně by se dozvěděla o tom, že tu vůbec byla. A stejně tak to platilo i u Theodora. Domáhala by se pak vysvětlení, kde se dva zajatci nachází, když ne v jejich celách. No, možná by to zvládl nějak ukecat, ale teď, když je jeho tetička zpátky, nejspíš se žádné vypuštění vězňů na svobodu konat nebude.

A to byl zatraceně velký problém, protože měl pocit, že čím déle v jeho sídle ta nebelvírská cácora bude, tím rychleji přijde o rozum. Měl pocit, jako by se dusil. A to ji ani nemusí vidět. Bohatě mu stačili všechny ty vzpomínky a noční můry. Prostě z toho byl na nervy. A přitom to mělo být úplně naopak! To ona měla trpět, ne on. To ona měla zaplatit za to, co mu provedla! No, nyní vážně litoval toho, že ji nechal chytit. Kdyby se na to vykašlal, nemusel by teď vůbec nic řešit. Takže ano, může si za to sám.

„Vrátila ses brzo," poznamenal Draco a pokusil se o úsměv, ale spíše se na ni ušklíbl.

„Nezdržím se dlouho," odpověděla syčivým hlasem a přišla k němu, aby jej mohla krátce obejmout. On jí objetí samozřejmě opětoval a lehce jí ještě políbil na obě tváře, jak měl ve zvyku. Dříve to nedělal, ale ona na tom neustále trvala, takže to začal dělat. A zvykl si na to.

I přes to, jaká Bellatrix je, věděl, že jej miluje z celé své ledové hroudy, která jí bije v hrudi. Ačkoliv se sám divil tomu, že je takového citu vůbec schopná, ale bylo to tak. Proto mu vždycky prošlo všechno, co vymamlasil a neustále jej před všemi bránila. A on toho moc rád zneužíval.

Ač nerad a velmi neochotně, musel uznat, že on ji má taky svým velmi zvráceným způsobem trochu rád. Ale fakt jen trochu. Protože i když přehlížela všechno, co provedl, neměla problém s tím namířit na něj svou hůlku a vyřknout mučící kletbu. Tak, jako vyhrožovala Smrtijedům smrtí, pokud mu někdo z nich ublíží, ona sama mu ubližovala a dělala mu ze života peklo. Bylo to vážně divné. Její láska k němu byla divná.

„Jsem tu, abych tě zkontrolovala," řekla a ušklíbla se na něj. Draco musel potlačit protočení očí. Není malé dítě, nepotřebuje kontrolovat. „Nějaké novinky?" zeptala se a dvakrát jej velmi pomalým krokem obešla. Hrozně ho rozčilovalo, když tohle dělala. Připadal si pak, jako nějaká bezbranná kořist, která bude co nevidět polapena.

„Žádné," zamumlal blonďák. Najednou ucítil podivný tlak v hlavě. Samozřejmě, Bellatrix se rozhodla, že si vyjde na procházku jeho myslí. Tentokrát na to byl však připravený a dovolil jí vidět jen to, co chtěl, aby viděla. Bude muset svou mysl nechávat zavřenou dokud Bella zase nezmizí. A bude doufat, že se za dobu svého pobytu tady, nedozví o Grangerové.

Když se mu Bellatrix konečně přestala hrabat v hlavě, křivě se usmála. „Dobrá," řekla a otočila se k odchodu. Draco vytřeštil oči a okamžitě se spolu s Blaisem, který byl po celou dobu napnutý jako struna, vydal za ní. Měl takové neblahé tušení, že přesně ví, kam má namířeno a to nebylo vůbec, ale vůbec dobré.

No tak, Draco, přece sis nemyslel, že se na tebe jen přijde podívat a zase zmizí, našeptával mu mozek. Jo, tohle si přesně myslel. Nebo, spíše v to doufal. No očividně se šeredně mýlil. Zatraceně, muselo jí dojít, že jí ve své mysli neukázal úplně všechno!

Jeho obavy se ukázali být oprávněné, neboť zanedlouho vešli do velkého sálu, kde se konali porady a kde se Smrtijedi s oblibou opíjely do bezvědomí.

Draco těžce polkl. „Myslím, že není potřeba-"

„Mlč, Draco!" přerušila jej přísně.

„Vážně, mám to pod kont-"

„Řekla jsem, ať mlčíš!" zaječela a věnovala mu pohled, který mu měl jasně naznačit, že jestli ještě promluví, zláme mu všechny končetiny. Dracovi tedy nezbývalo nic jiného, než mlčet. Blaise po jeho boku vypadal, jako by se měl každou chvíli vyvrátit. I on si samozřejmě moc dobře uvědomoval v jaké hloupé situaci se právě nachází. Tohle bude průšvih kolosálních rozměrů. Merlin stůj při nich!

V sále bylo nyní hrobové ticho, Smrtijedi si poslušně posedali na svá místa a vyčkávali. Bellatrix pohlédla na Draca a poté i na Blaise, kteří strnule postávali kousek od ní a kývla hlavou ke dvěma prázdným židlím. Oba chlapci si vyměnili nic neříkající pohledy a posadili se.

„Crabbe!" zvolala Bellatrix, načež se oslovený Smrtijed postavil. „Nějaké novinky?"

Blaise na krátký moment pevně semkl víčka a nasucho polkl. Byl nervózní, jak sněhulák v létě. Draco se oproti němu tvářil pořád stejně. Na tváři měl kamenný výraz, ale uvnitř jeho hlavy mu kolovala jedna myšlenka za druhou. Jedna horší, než druhá. Nehledě na jeho splašené srdce, které bilo takovou silou a tak hlasitě, že mu připadalo nemožné, aby to nikdo neslyšel. Krom toho mu to připadalo, jako celá věčnost, než Crabbe konečně promluvil.

„Ne," odpověděl stojící muž. Blaise se tiše a trhaně nadechl. A jak on, tak i Draco nyní cítili úlevu. O Grangerové očividně neví úplně všichni Smrtijedi, což bylo docela divné vzhledem k tomu, že to byli hrozné drbny a všichni věděli o všem. Blonďák už se málem uvolnil a snad se i vnitřně radoval, když v tom...

„Vlastně ano," opravil svou odpověď Crabbe. A dva chlapci věděli, že teď už je nic nezachrání. „Máme dva nové zajatce."

Bellatrix se zájmem rozšířili oči. „A kdo jsou ti naši nový zajatci?" zeptala se nadmíru potěšeně. To bylo něco pro ni.

„Theodore Nott a Hermiona Grangerová."

Bella ihned střelila pohledem ke svému synovci a vztekle zaskřípala zubama. A Draco věděl, že jí došlo, že jí lhal a taky jí neukázal úplně všechno. Byla sice šílená, ale ne hloupá.

„Můj drahý synovče," zasyčela na něj. „Jak je možné, že mi zatajuješ tak důležité informace, hm?" Draco těžce polkl a sklopil pohled. Neměl tušení, co by jí na to měl říct. Pouze se sklopenou hlavou napjatě čekal, zda mu Bellatrix nepošle jednu dobře mířenou kletbu do hrudi. „Fajn. To si spolu ještě vyřídíme," vyprskla, když se stále neměl k mluvení. „Rozchod!"

Bellatrix se prudce otočila na podpatku a odkráčela ze sálu pryč. Ostatní Smrtijedi se postavili a začali se věnovat činnostem, kterým se věnovali předtím a Draco s Blaisem stejně jako Bella, i oni opustili sál. Oba byli ztracení ve svých vlastních myšlenkách, zatímco kráčeli dlouhou chodbou a mířili ke svým pokojům.

Blaise přemýšlel nad tím, co teď budou zatraceně dělat a Draco nad tím, co ho čeká. Bylo mu jasné, že jej trest nemine. Něco mu však říkalo, že se nebude jednat o kletbu Cruciatus. Ne, to by bylo moc jednoduché.