Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

29. Kapitola

„Můžeš s tím přestat?" vyštěkl Blaise na Draca, který neustále přecházel po pokoji tam a zpět a jeho to hrozně rozčilovalo. Taky byl vyděšený a cítil bezmoc, neboť si Grangerovou oblíbil, ale nikomu tím vážně nepomáhal. Draco jej spražil pohledem, ale nepřestal. „A pak, že ji nenávidíš," zamumlal si pod nosem ne zas tak tiše. Blonďák se zastavil a zabodl do čokoládového chlapce ostrý pohled. Už už chtěl na něj vyjet, ale nestihl to.

„Musíme kontaktovat ostatní," řekl Theo, který seděl na Hermionině posteli a držel ji za ruku. Neustále sebou škubala, tvář staženou do bolestné grimasy a její čelo bylo orosené potem. „Vlastně nejlepší by bylo se vrátit do hlavního štábu."

„A k čemu to bude, hm?" zeptal se Draco podrážděně. „Když nikdo neví, jak ji z toho dostat."

„Možná na něco přijdeme," řekl Theo. Snažil se zůstat v klidu, i když v hloubi duše věděl, že nemají šanci. Protikletbu totiž znala jen Bellatrix a kdo ví, zda nějaká vůbec existovala, o čemž dost pochyboval. Stále se však snažil sám sebe přesvědčovat, že bude Hermiona v pořádku.

„Co třeba polibek z pravé lásky?" navrhl Blaise a zazubil se na Draca, který na něj pohlédl, jako na idiota, zatímco Theo mu věnoval kritický pohled. Uvědomoval si, že žertovat nejspíš nebylo moc vhodné, ale chtěl tu situaci trochu zlehčit, byť mu bylo fakt mizerně. Na tu kudrnatou knihomolku si zvykl a...ano, měl ji vlastně rád. „Tak co budeme dělat?" zeptal se, tentokrát se vší vážností.

„Já nevím," povzdechl si černovlasý chlapec a se smutným výrazem na tváři pohlédl na Hermionu. „Obávám se, že nemůžeme dělat vůbec nic."

„Takže ji prostě necháme umřít?" vyprskl blonďák. „Prostě si tady sedneme a budeme čekat, až to s ní sekne?!" teď už se naplno rozkřičel.

„Přestaň na mě řvát, Draco," zavrčel na něj Theo výhrůžně a postavil se. „Jediný, na koho by ses měl zlobit, jsi ty sám. Neměli jste venku co dělat," snažil se, aby jeho hlas zněl klidně, ale začal jej zaplavovat vztek.

„Vážně, Theodore? Nebyl to můj nápad!" vyprskl kysele blonďák. „To ona chtěla, aby-"

„Tak jsi jí v tom měl zabránit!" zařval zplna hrdla černovlasý chlapec, čím ho přerušil. „Moc dobře víš, že je nebezpeč-"

„Zrovna ty mě nemáš co poučovat!" přerušil jej pro změnu Draco.

„Tak dost!" zavřískal Blaise, zatímco se prudce vyšvihl na nohy a sjel své dva zmijozelské přátelé vzteklým a zároveň vyčítavým pohledem. „Přestaňte se hádat, vy pitomci. Grangerové tím nijak nepomůžete. Místo toho by jsme měli vymyslet, jak ji zachránit," dodal už klidněji. Theo semkl čelisti a probodl Draca ostrým pohledem, než se otočil a oddupal z Hermionina pokoje pryč. Po malé chvíli se ozvalo třísknutí dveřmi a pak dunivé rány. Chlapec s tmavou pletí si povzdechl a prsty si promnul čelo. „Jdu za ním, než tu zeď rozbije." S těmi slovy se zvedl a také pokoj opustil a vydal se za Theem, aby ho uklidnil.

Draco si krátce schoval tvář do dlaní. Poté pohlédl na kudrnatou čarodějku. Předtím si přál, vidět ji trpět. Vážně si to moc přál, jenže teď, když ji tak viděl, měl pocit, že ho to zabíjí. No, matka mu vždycky říkala, že si má dávat pozor na to, co si přeje. A teď už věděl proč.

Rozešel se k její posteli, na kterou se následně posadil. Jeho dlaň vklouzla do té její a aniž by si to pořádně uvědomoval, začal ji palcem hladit po hřbetu ruky. Volnou rukou vzal ručník z nočního stolku a opatrně, jako by se bál, že jí ublíží, jí otřel spocené čelo.