Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

40. Kapitola

Jak Hermiona řekla, zásoby jim vážně vydržely dva dny a tak se museli vydat do obchodu. Byli z toho dosti nervózní, neboť si moc dobře pamatovali, co je při minulém nakupování potkalo. Tedy Pansy ne, že jo. Ta s nimi nebyla. Pozitivní na tom však bylo to, že všichni měli své hůlky.

Jako tehdy, šli pro zásoby čtyři osoby - Draco, Theo, Hermiona a Pansy. Blaise se pro změnu té akce neúčastnil, neb měl za úkol hlídat dům. Vůbec se mu to nelíbilo, ale nakonec po patnácti minutách frflání souhlasil. Nicméně, jakmile ostatní vytáhli paty z baráku, zmocnily se jich pochybnosti. Nebyli si totiž jistí, zda se vůbec budou mít kam vrátit, protože Blaise dokázal být někdy dost nebezpečný, jak pro své okolí, tak pro sebe. Vůbec by se nedivili, kdyby se mu podařilo dům podpálit nebo vyhodit do vzduchu. Třeba. No, nakonec se pomodlili ke všem bohům světa, aby dům ještě stál, až se vrátí a pokračovali v cestě do obchodu, který byl poměrně blízko, ale nebyl by to Draco, kdyby si na něco pořád nestěžoval a desetiminutová cesta se mu zdála příliš dlouhá.

Když skupinka dorazila do obchodu, Hermiona a Theo pro jistotu použili pár ochranných zaklínadel. Zabezpečování se opět neobešlo bez Dracova remcání, neboť byl toho názoru, že tím akorát celou akci zdržují.

Poté se každý vydal jiným směrem, k jinému regálu a vybírali potraviny, které byly ještě poživatelné. Nikdo nevěděl, jak dlouho tam nedoplňovali nové zboží a jestli majitel ještě vůbec žije, neb to byl samozřejmě mudlovský obchod.

Nakupování probíhalo poměrně v klidu, až na občasné otravné poznámky Malfoye, který spíš jen postával a buzeroval ostatní, než vybíral potraviny. Pořád byl naštvaný za to, co mu provedli. Tedy, byl to spíš nápad Pansy, ale bavili se nad tím všichni, že? Kromě něj samozřejmě. Nikdo si však blonďáka nevšímal.

Vybírání zásob jim trvalo asi půl hodiny. Když už se chystali odejít, Hermioně projela hlavou myšlenka na Blaise. Otočila se a zamířila k regálu s lupínky. Popadla krabici s čokoládovými, neb ty mu jdou k pleti a pak se konečně mohli vrátit do úkrytu.

Dům pořád stál, což čtyřčlennou skupinku uklidnilo. Blaise byl rozvalený na pohovce a koukal na televizi.

„Všechno v pořádku?" zeptala se jej Hermiona s vráskou mezi obočím. Možná, že čokoládový chlapec dům nepodpálil ani ho nevyhodil do vzduchu, ale mohl třeba vytopit koupelnu nebo něco třeba rozbít. Člověk u něj nikdy nevěděl, co vymamlasí.

„Jistě," přikývl s úsměvem Blaise. „Jen jsme před chvílí měli návštěvu."

Čtyři členové skupiny ztuhli a zabodli do něj ostré pohledy.

„Řekni, že jsi nikomu neotevřel," zavrčel na něj Draco. Sice byl dům pod ochrannými zaklínadly, ale to neznamenalo, že byl neviditelný. Smrtijedi jim tak klidně mohli zaklepat na dveře. Nebo s trochou snahy mohli ochranná kouzla prolomit, což by nebylo vůbec snadné a než by se maskovaní dostali dovnitř, stihli by z úkrytu zmizet, ale pokud by jim jeden z nich otevřel, jako by je s laskavým úsměvem pozval na šálek čaje.

„Ne, samozřejmě, že ne," ujistil ho Blaise a nervózně se u toho ošil. „Tedy, ne hned," dodal, když blonďák výhružně přivřel oči.

„Blaisi," zasyčel na něj Theo.

„Buďte v klidu," zasmál se chlapec s tmavou pletí. „Nejdřív jsem se nenápadně podíval z okna, kdo před dveřmi stojí. Byl to jen Potter s Weasleym."

Draco po jeho slovech zaskřípal zubama a vypadalo to, že se na něj vrhne a omlátí mu hlavu o konferenční stolek před pohovkou. Theo probodával svého nejlepšího přítele vražedným pohledem, Pansy se hluboce mračila a prsty si mnula kořen nosu a Hermiona vypadala, jako by měla omdlít.