Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

33. Kapitola

Hnědovlasý muž ve středních letech postával před bradavickou bránou po boku blonďaté čarodějky, která byla asi stejně stará a čekali.

„Vypadám jako idiot," odfrkl si muž a znechuceně nakrčil nos. On to byl totiž ve skutečnosti Draco a neustále si stěžoval na svůj dočasný vzhled.

Žena, která byla Pansy, zakoulela očima. „To vypadáš i normálně," řekla a velice dospěle na něj vyplázla jazyk. Draco ji spražil výhružným pohledem.

Původně se k Bradavicím nechtěli přibližovat ani na krok, ale nakonec se rozhodlo, že vypijí mnoholičný lektvar a setkají se s Daphné a Astorií v přestrojení. Kontaktovat ty dvě bylo poněkud snadné. Pansy totiž má lidi, kteří mají lidi, a ti mají lidi a- to je jedno. Prostě si domluvili schůzku. Tečka.

Hlídkující Smrtijedi u brány se samozřejmě vyptávali, proč přišli a tak jim řekli, že je poslala Bellatrix, aby sestrám Greengrassovým předali přísně tajný balíček s přísně tajným obsahem. A jelikož většina maskovaných byli prostě bezmozci, spolkli jim to, jak nic. V balíčku, který Draco držel v náručí samozřejmě nebylo vůbec nic.

„Kde zatraceně jsou?" stěžoval si Draco, který už chtěl být v hlavním štábu a hlavně ve své vlastní podobě. Nutno podotknou, že vlasy, které přidali do mnoholičného lektvaru, patřily nějakému Smrtijedovi, kterého Řád před nějakou dobou uvěznil. Dracovi přišlo nadmíru nechutné, když uviděl sbírku malých lahviček, ve kterých byly vlasy. Hnus. Ale na druhou stranu to bylo celkem užitečné.

„Už jdou," řekla Pansy a kývla hlavou směrem ke dvěma dívkám, které se k nim blížily. Zanedlouho už všichni čtyři stáli naproti sobě.

„Ta hnědá ti sluší," řekla sarkasticky Daphné směrem k Dracovi a s hraným obdivem svěsila koutky úst. Ten ji probodl vzteklým pohledem.

„Nechte nás," vyprskla Astorie na dva strážné, kteří je pozorovali.

„Nemáme dovoleno se vzdalovat od brány," řekl hrubým hlasem jeden z nich, načež mladší Greengrassové nebezpečně zajiskřilo v očích.

„Urvu ti pařát dřív, než stihneš říct famfrpál a pak ti ho narvu do prdele, je ti to jasné?!" zavřískala na něj černovláska. Smrtijed vykulil oči a velmi pomalu začal couvat a nakonec se prudce otočil a utíkal někam do pryč. Druhý mu byl v patách. Ten si ale zakopl o svou vlastní nohu a skácel se k zemi. Pohotově se však vyškrábal na nohy a už zase pelášil za ním. Astorie se pobaveně ušklíbla a smetla si z ramene neexistující smítko. Daphné to nijak nezaskočilo. Na to, že její sestra začala mluvit jak kanál, si už zvykla. Pansy na ni hleděla, jako by jí narostla druhá hlava a Draco...

Ten vypadal, jako by se měl vyvrátit do strany a zůstat už navěky ležet. S tímhle, že kdysi spával? Promerlina, vždyť byla tak milá a hodná a...no, teď už by s ní rozhodně spát nechtěl. Co kdyby ji náhodou nepřivedl k vrcholu- což u něj bylo samozřejmě nemožné, neboť on byl v posteli mistr všech mistrů, ale co kdyby náhodou sakra? To by mu pak vyhrožovala, že mu urve...draka a narve mu ho do zadní části těla?

Nicméně ano. Spali spolu a to dost často. Jenže, když to vezme kolem a kolem, spíše spával s Grangerovou, kterou si u toho představoval. No, blbý.

„O čem chcete mluvit?" vytrhl jej z myšlenek hlas Astorie, který byl nyní přehnaně milý.

Draco si odkašlal a o malý krůček ucouvl. Pro jistotu. Co kdyby mu chtěla něco urvat? Pansy nad tím jen pozvedla obočí a pak se dala do vysvětlování, neboť blonďák se k tomu neměl.

„Jdete do toho?" zeptala se hadí královna, když sestrám řekla všechno, co bylo potřeba.

„Pokud to je možnost, jak zničit tu svini, tak já ano," řekla Astorie odhodlaným hlasem a poté zabodla pohled do Draca, který sebou nepatrně trhl. „Nic proti, ale tvoje tetička-"

„Jo, jasně, je to svině, v pořádku," přerušil ji Draco spěšně a přiblble se u toho zasmál. Měl z ní tak trošku strach, takže by jí nejspíš odkýval snad úplně všechno. A navíc měla pravdu.

„Tak dobře," řekla po chvíli Daphné. „Bellatrix sem málokdy zavítá, takže to nám hraje do karet. Ale nejsem si jistá, jak dlouho bude trvat, než si hlavní začnou všímat, že jich ubýva. A až se to stane, dají o tom vědět Belle a je naprosto jasné, že přijde na to, že za tím stojíme my."

„Proto..." odmlčela se Pansy a vytáhla z kapsy kousek pergamenu, na kterém byla adresa Grimmauldova náměstí a podala jej Daphné. „Je to hlavní štáb. Řád svolil s tím, že se pak můžete přidat, kdyby se cokoliv dělo." 

„Fajn," přikývla Daphné a Astorie si převzala od Draca prázdný balíček. Podával jí ho, jako by v něm byla bomba, která měla každou chvíli vybuchnout. Poté se všichni rozloučili a Draco s Pansy se přemístili zpět do hlavního štábu.

„Tak co? Souhlasili? Jak to šlo?" chrlil na ně otázky Blaise, jakmile se objevili na chodbě domu Blackových. Vypadalo to, jako by tam na ně čekal.

„Ano," přikývl Draco a vydal se do kuchyně, ve které se nacházela pouze Grangerová a nejmladší Weasleyová.

Čokoládový chlapec zapištěl jak malá holka a začal z vesela poskakovat. „Získáme Bradavice, získáme Bradavice!" jásal a u toho tleskal. Pansy, která stála za ním na něj hleděla, jako na idiota a pak mu uštědřila pohlavek. „AU! Babo jedna..." zamumlal si pod nosem a oddupal někam do pryč.

Kuchyně, ve které se nacházel Zmijozelský princ, členka Zlatého tria a přítelkyně Vyvoleného, se ponořila do trapného ticha, které ale po malé chvíli přerušila Ginny.

„Jdu zkontrolovat Snapea." S těmito slovy se zvedla a odešla. Rudovlasá dívka se nejenže účastnila různých akcí, ale i ošetřovala raněné. Madam Pomfreyová byla totiž v jiné skupině. I když Ginny snila o tom, že se stane profesionální hráčkou famfrpálu, nakonec to vypadalo, že by se mohla dát na dráhu lékouzelnice, neboť ji ošetřování a starání se o raněné bavilo. Pokud ovšem vyhrají válku. A pokud se toho vůbec dožije.

Nicméně, Severus Snape neměl žádné vážně zranění, které by ho ohrožovalo na životě. A na to, že měl být po smrti, vypadal vcelku živě, z čehož samozřejmě měli všichni velkou radost. Jeho schopnosti jim chyběly. Ať už při boji nebo při výrobě lektvarů.

„Chceš čaj?" zeptala se Hermiona blonďáka, když v místnosti opět zavládlo ticho.

Draco pozvedl obočí a věnoval jí výsměšný pohled. „Viděla jsi mě tady někdy pít čaj?"

„Jen jsem se zeptala," odsekla kudrnatá čarodějka poněkud vyčítavým tónem a odvrátila od něj pohled.

„Děje se něco?" zeptal se zvědavě, když si všiml jejího skleslého výrazu.

„Ne, nic se neděje," zamumlala si pod nosem a vstala od stolu. Přešla ke kuchyňské lince, o kterou se opřela dlaněmi.

„Grangerová," řekl blonďák a také vstal. Přešel k ní, chytil ji za loket a lehkým trhnutím ji k sobě otočil. Celá se napnula, když chytil její bradu mezi prsty a donutil ji tak, aby zvedla hlavu a podívala se na něj. „Něco s tebou je."

Hermiona mu chvíli jen hleděla do těch jeho bouřkově šedých očí a přemýšlela. Nakonec si povzdechla. „Já bojím se, že-"

Nestihla to doříct, neboť ji přerušil Dracův výkřik. Blonďák pustil její loket, za který ji až do teď držel a křečovitě sevřel své levé předloktí, které měl jak v ohni. Zatraceně moc ho pálilo a měl pocit, jako by mu mělo každou chvíli upadnou.

„Malfoyi? Co je s tebou? Co se děje?" vyhrkla čarodějka zděšeně. On však nereagoval. Předklonil se, tvář měl zkřivenou bolestí, víčka pevně semknutá. Najednou v mysli uviděl místo, kde se scházel s Bellatrix.

„Mu-musím...jít," vysoukal ze sebe a vratkým krokem se vydal na chodbu, kde se následně přemístil. Hermiona stála mezi dveřmi a zmateně hleděla na prázdné místo, kde ještě před malou chvíli byl. Neměla tušení, co se s ním stalo. Jenže pak jí to začalo docházet. Pálilo ho Znamení Zla. Bellatrix jej musela volat k sobě. Ale... proč?