Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

3. Kapitola

„Zabini, co tady zase chceš?" zeptal se mrzutě hlídkující Smrtijed.

Blaise zamyšleně přivřel oči a našpulil rty, zatímco dělal, že se rozhlíží. „Nějak se mi tu zalíbilo, asi se sem přestěhuju," řekl a na hlídače se zazubil.

„Děláš si ze mě srandu?!" zařval muž, který byl asi o dvě hlavy vyšší, než Blaise a postavil se. Možná by z něj šel strach, kdyby nebyl hubený, jako kostelní myš.

Blaise zvedl ruce v obranném gestu. „To bych si nedovolil," řekl zcela vážně, ale koutky úst mu cukaly nahoru. „Jdu vyslechnout Notta."

Smrtijed ho sjel vzteklým pohledem od hlavy až k patě. „Co to tam máš?" zeptal se a ukázal na vypouklé místo pod jeho sakem.

Chlapec s tmavou pletí nasucho polkl a snažil se, aby nevypadal, že ho ta otázka rozhodila. V hlavě mu šrotovala kolečka. „No, to je...lektvar od bolesti," přiznal nakonec a lahvičku s lektvarem vytáhl zpod saka.

Dlouhán se vítězoslavně zakřenil. „Musím tě nahlásit. Moc dobře víš, že zajatcům se pomáhat nesmí."

Blaise si posměšně odfrkl a ledabyle mávnul rukou. „A ty si myslíš, že bych mu ho jako dal? Pfff, ani náhodou."

„Tak na co ho máš?" zeptal se Smrtijed a bylo na něm vidět, že mu to nespolkl.

„Hele, ten idiot trpí, dal by za úlevu cokoliv, chápeš?"

Ten pitomec se však tvářil, že teda rozhodně nechápe, načež Blaise zakoulel očima. Zaostalec...

„Já mu řeknu, že mu za informace dám tenhle lektvar a on mi pak řekne, co ví, ale lektvar nedostane, už to chápeš?" vysvětlil Blaise.

Smrtijed se stále tvářil, že neví, která bije. Netrvalo to však dlouho a na jeho tvářil se objevil uvědomělý výraz. „No, Zabini, to je chytré."

„Jsem chytrý od přírody," mrkl na něj Blaise a hlavou kývl ke dveřím.

„Fajn, běž."

Blaise potlačil ušklíbnutí a pomocí hůlky dveře odemkl a následně i celu, ve které se nacházel jeho nejlepší kamarád. „Jak ti je?" zeptal se, když za sebou  zavřel dveře.

„Jako bych měl každou chvíli umřít," zaskučel černovlasý chlapec.

No, Blaise musel uznat, že to byla dost zbytečná a taky hloupá otázka. „Na, uleví se ti," řekl a podal lahvičku s lektvarem Theovi, který ji s vděčným úsměvem přijal a ihned vypil celý její obsah, načež se znechuceně zašklebil. Mňamka... Blaise poté pomocí jednoduchého kouzla naplnil lahvičku vodou.

„Mnohem lepší," zašeptal Theo blaženě, když vodou spláchl tu hnusnou pachuť lektvaru. „Nad čím přemýšlíš?" zeptal se, když si všiml Blaisova nepřítomného výrazu.

Blaise si povzdechl. „Nevím, jak dlouho bude trvat, než se Bellatrix vrátí," přiznal sklesle. „A až se vrátí, tak-"

„Umřu," dokončil za něj Theo se vší vážností. „Je mi jasné, že si to náramně užije, až mě bude zaživa stahovat z kůže."

Blaise těžce polkl. „Musím něco vymyslet," řekl si spíše sám pro sebe, ale Theo jej slyšel a chtěl něco říct, Blaise však pokračoval: „Musím tě odsud nějak dostat. Nemůžu tě tu jen tak nechat a-"

„Blaisi," přerušil ho Theo rázně a slabě se na něj usmál. „Nemůžeš kvůli mě riskovat život. Kdybych byl opatrnější, nemusel bych tu vůbec být. Moc dobře víš, že měl Draco pravdu a já se zachoval nezodpovědně. Takže ne, Blaisi. Neumřeš kvůli mé hlouposti."