Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

25. Kapitola

Deset členů Řádu kráčelo po ponuré, tmavé ulici v Prasinkách. Všem běhal mráz po zádech. Ve vzduchu byl cítit strach a nervozita. Obklopovalo je poněkud napjaté ticho.

Hermiona, která kráčela mezi Harrym a Ronem se každou chvíli nervózně ošívala a očima těkala po prostoru. I přesto, že na tváři měla nicneříkající výraz, její oči zářily obavami. Zbývající členové Zlatého tria se tvářili stejně, ale oba byli napnutí, jako struny. Za nimi kráčelo trio zmijozelských chlapců. Theo si v duchu opakoval kouzla, která používal v boji, neb ho to uklidňovalo. Blaise, který byl obvykle výřečný snad za každé situace, nyní mu do mluvení nebylo. Draco měl na tváři svou typickou, kamennou masku a neustále propaloval pohledem záda kudrnaté čarodějky. Minerva McGonagallová , Arthur Weasley, Kingsley Pastorek a Filius Kratiknot šli na konci. Tato čtveřice měla na tvářích odhodlané výrazy, ale v jejich očích byl patrný strach.

Než se všichni přemístili do Prasinek, Kingsley jim všem ještě zopakoval pokyny. Měl zase v plánu rozdělit jejich velkou skupinu na dvě menší, ale Draco navrhl, že by měli tentokrát zůstat všichni spolu. Nevěděl, proč to udělal, ta slova z něj zničehonic vyletěla, aniž by nad tím přemýšlel. Ku podivu všech, McGonagallová jeho návrh podpořila a tak se nakonec rozhodlo, že pro jistotu půjdou pospolu.

Zatímco ostatní svými pohledy zkoumali každou budovu, každé tmavé místo a napjatě napínali uši, Draco byl ponořený do svých vlastních myšlenek. Ostatní totiž nemohli vědět to, co on ano a aby byl upřímný, i on měl strach, což by rozhodně mít neměl. Mělo by mu to být jedno. Jenže nebylo. Někde v hloubi duše cítil, že nechce, aby za jeho chyby platili ostatní. Přeci jen, je to jeho vina, že? Kdyby se nevrátil na Malfoy Manor, Bellatrix by ho neposlala zpátky a on tak nemusel hrát roli dvojího agenta.

Když se dozvěděl o tom, že si Grangerová nechala od Theodora vymazat vzpomínky na něj, chtěl být od nich co nejdál. Zprvu se chtěl pomstít, ale nakonec si to rozmyslel a vrátil se do svého sídla. Nechtěl je už vidět. Mělo mu však dojít, že to Bellatrix nenechá jen tak a vymyslí si nějaký speciální trest, než mučení kletbou Cruciatus. Teď už si uvědomoval, že to byla zatraceně obrovská chyba, za kterou nezaplatí jen on.

Desetičlenná skupinka se po několika minutách zastavila na malém náměstí a rozhlížela se.

„Tohle se mi vůbec nelíbí," zamumlal Blaise do napjatého ticha.

„To nikomu z nás," řekl Theo tiše.

„Dobře, zkusíme to-"

Kingsley nestihl větu doříct. Ze stínů se vynořily postavy v černých pláštích a maskami na obličeji a než si to členové Řádu pořádně stihli uvědomit, už po nich Smrtijedi pálili jednu kletbu za druhou.

A nastal chaos.

„Vešli jsme do pasti!" zařval Arthur Weasley něco, co všem jaksi už stihlo dojít. Rudovlasý muž kletby pouze odrážel. Neměl žádnou možnost útočit nazpět. Jeho protivník byl příliš silný.

„Jaký je plán teď?" křikla McGonagallová směrem ke Kingsleymu. Úspěšně se jí podařilo omráčit svého soupeře, ale natrvalo to dlouho a jeho místo zastoupil soupeř jiný.

„Vydržet!" zakřičel Kingsley nazpět, na kterého útočili rovnou dva Smrtijedi. Boj byl víceméně vyrovnaný, tudíž měli šanci je porazit. Měli...

Po jeho slovech se ozvalo jednotné, hlasité prásk. To se na málem náměstí objevilo dalších pět maskovaných osob.

„Jsi si jistý, že tohle vydržíme?" zahulákal  Harry a hluboce se zamračil, zatímco se snažil sejmout svého soupeře, ale ten pohotově odrážel každou jeho kletbu, načež na ni reagoval svou vlastní.