Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

50. Kapitola

Sova s připevněným vzkazem k pařátu byla vypuštěna a všichni obyvatelé se zatajeným dechem stáli u oken a pozovali toho vzdalujícího se opeřence. Vypadalo to, že si ho nikdo z Malfoy Manoru nevšiml, což bylo skvělé. Otázkou je, zda si ho nevšimnou jiní hlídkující Smrtijedi, kteří byli rozmístění po celém Londýně a ještě dál. Nebylo jisté, zda se vzkaz dostane do rukou tomu, komu byl určen - tedy Kingsleymu.

Jakmile jim sova zmizela z dohledu, shromáždili se před vstupními dveřmi Blaisova sídla. Hermiona z toho byla trošku smutná, že ten obrovský dům musí opustit, neb si ho vážně oblíbila stejně, jako jeho majitele. Nicméně bylo to nutné. Přeci jen, kdyby seděli na zadnicích a nic nedělali, ničemu by tak nepomohli. Blaise jí však slíbil, že až válka skončí, udělají na Zabini Manoru pořádný mejdan. Dokonce uvažoval nad tím, že by je pak do svého sídla všechny pozval na takové prázdniny, řekněme a že kdyby někdo z nich chtěl, mohli by u něj klidně nějakou dobu zůstat bydlet. Třeba i navěky.

No, nikdo z nich neměl tušení, co je za pár okamžiků čeká a že Blaise už je do svého sídla nikdy bydlet nepozve...

„Tak dobře," řekl čokoládový chlapec a přejel pohledem po všech. „Jste připravení?" Odpovědí mu bylo souhlasné přikývnutí ostatních. Všichni se chytili za ruce a přesně v ten moment se ozvala rána, jako z děla a než stihl kdokoliv z nich zareagovat, dveře byly rozraženy a dovnitř se nahrnulo asi dvanáct Smrtijedů s Bellatrix v čele. A pak nastal chaos.

Draco zařval, že musí všichni utéct, jenže plán útěku padl přesně v momentě, kdy bezvládné tělo Daphné, následované tělem Pansy, dopadlo na zem. Následoval bojovný výkřik Astorie, kterým všem dala jasně najevo, že to těm odporným maskodržkám dá sežrat.

„Astorie, neblázni, musíme zmizet!" zařval na ni Draco, zatímco se mu podařilo sejmout dva Smrtijedy najednou. Po nich se pustil do souboje s Bellatrix, která na něj zaútočila.

„Nemůžeme je tady nechat!" křikla nazpět černovlasá dívka. Všichni věděli, že myslí tělo své sestry a tělo hadí královny.

„Jestli nezmizíme, skončíme stejně!" zahulákal Harry, který schytal řezací kletbu. Naštěstí to bylo jen slabé škrábnutí do ramene.

„Já utíkat nebudu," procedila Astorie skrze zatnuté zuby a dál odrážela kletby od jednoho z maskovaných.

„Odvaha ti teda nechybí," uchechtl se Blaise, zatímco omráčil svého protivníka a hned se pustil do dalšího souboje. „Neměla jsi být náhodou v Nebelvíru?" houkl jejím směrem a krátce se na ni podíval. Jeho pozornost však upoutal Smrtijed, který se s námahou zvedal ze země a mířil hůlkou na Hermionu, která byla zaměstnaná Dolohovem. Srdce mu vynechalo úder, aby se pak mohlo rozbušit jako o závod. Rychle začal couvat k místu, kde členka Zlatého tria stála. Smrtijed už stál na nohou. A Blaise věděl, že musí něco udělat.

Byl to vteřinový impuls. Pořádně nad svým činem nepřemýšlel, nebyl na to čas.  Skočil před Hermionu přesně v momentě, kdy byl svým soupeřem odzbrojen. V té chvíli na tom však nezáleželo. Protože v té samé chvíli se zelený paprsek smrti setkal s jeho hrudí, která už se nikdy nezvedne.

Hermiona se otočila. Čas jako by se zastavil. S šokovaným výrazem hleděla na mrtvou tvář čokoládového chlapce, jehož oči pomalu zhasínaly jako vyhasínající plamen, který už nikdy nikdo nazažehne. Z hrdla se jí vydral ušitrhající řev a hůlku namířila na Smrtijeda, který vzal jejímu příteli život. To bylo poprvé, co Hermiona použila smrtící kletbu. Život za život.

„Hermiono."

Kudrnatá čarodějka pohlédla na tělo čokoládového chlapce. Měla pocit, že to byl právě jeho hlas, který vyslovil její jméno. On však jen dál nehybně ležel. Je přeci mrtvý.

„Hermiono!"

Cítila, jak s ní někdo divoce třese, ale ona nebyla schopná se podívat, kdo to byl. Slyšela v hlavě hlas jejího mrtvého kamaráda, který jí předčítal knihy, když byla zraněná. Kamaráda, který se o ni až s přehnanou péčí staral.

„Do hajzlu, Grangerová!"

Hermiona zuřivě zamrkala. Setkala se s  bouřkově šedýma očima. Zmateně se zamračila a rozhlédla se. Několik osob na ni vyjeveně hledělo, některé spíš ustaraně. A to hlavně Blaise. Stál hned vedle Malfoye a držel ji za pravé rameno.

Co se to k čertu stalo?

„Co se-"

„Byla jsi úplně mimo," zamračil se na ni Malfoy.

„Viděla jsem tě umřít," vydechla kudrnatá čarodějka s pohledem upřeným na Blaise. Stále se pořádně nevzpamatovala z toho šoku. „Zabil tě," zašeptala a do očí se jí nahrnuly slzy.

„Hermiono," řekl tiše čokoládový chlapec. „Byla to jen nějaká vidina," usmál se na ni a přitáhl si ji do objetí. „Jsem tady, ano? Nic se nestalo," šeptal jí do vlasů.

Draco si odkašlal. „Jo, je to hrozně dojemné, ale musíme zmizet."

Hermiona se od Blaise odtáhla, setřela jednu zbloudilou slzu, která si našla cestu ven a slabě se usmála.

„Připravení?" ozval se Harry. Všichni přikývli, chytili se za ruce a zmizeli.

Když se jejich nohy dotkly země, pohled jim padl na Lastruvou vilu. Hermiona si vyměnila úsměv s chlapcem s jizvou na čele a rozešla se k budově. Ostatní jí byli samozřejmě v patách.

Přišla ke dveřím, vzala za kliku a zjistila, že jdou otevřít, což mohlo znamenat jediné. Nikdo uvnitř nebyl. „Nikdo tu není," povzdechla si a vešla dovnitř. „Teď musíme jen čekat, jestli se náš vzkaz ke Kingsleymu dostane."

„Zabezpečím to tu," řekl Harry, načež Ron a Theo se nabídli, že mu pomůžou. Ve dvou se to lépe táhne a ve třech ještě líp, že?

A zatímco trojice chlapců se jala role čarovat, ostatní se vydali na průzkum vily. Až na Hermionu, která se odebrala do kuchyně, aby zjistila, zda tam zůstali nějaké zásoby. A taky Malfoye, který jí byl v patách.

„Co stalo?" zeptal se a opřel se ramenem o futra mezitím, co kudrnatá čarodějka prohledávala skříňky. Hermiona sebou polekaně trhla, neboť si ho nevšimla a upřela na něj tázavý pohled. „Myslím, než jsme se přemístili. Co jsi viděla?"

Zamračila se a odvrátila od něj pohled. „Vtrhli dovnitř Smrtijedi. Byla tam i Bellatrix," začala s vyprávěním a zadívala se z malého okénka. „Daphné a Pansy padli jako první. Tedy, nejsem si jistá, jestli je zabili. Křičel jsi něco o tom, že musíme zmizet, ale Astorie odmítla," odmlčela se, jelikož se potřebovala nadechnout. „Bojovala jsem s Dolohovem a pak...pak jsem viděla, jak Blaise padá k zemi. Zachránil mi život."

Blonďák se po celou dobu hluboce mračil. Nedokázal si představit, jaké to muselo být. Vlastně si ani nechtěl představovat, jaké by to bylo, kdyby o Blaise přišli. „Jsi v pohodě?" zeptal se.

„Jasně," řekla a slabě se na něj usmála. „Nebylo to skutečné," dodala zamumláním. A díky Merlinovi za to!

Draco pouze pokýval hlavou. V kuchyni zavládlo ticho, zatímco si hleděli do očí a nejspíš hráli hru - kdo dřív mrkne, prohrál. To ticho však nebylo nepříjemné, ale ani příjemné. Prostě...ticho, které pak narušila Astorie, která se postavila vedle Draca tak blízko, div mu nevlezla na hlavu. Hermiona přerušila jejich oční kontakt a pokračovala v prohledávání skříněk.

Blonďák pohlédl na černovlásku, která mu ukazováčkem začala přejíždět po hrudi s flirtovním ušklebkem na rtech. Pak pohlédl na Hermionu, která o ně nejevila žádný zájem, zpět na Astorii, na Hermionu a odešel.

Černovláska se zamračila a ohlédla se za ním, načež Hermiona se ušklíbla. Ano, všimla si toho, jak Malfoye svlékala pohledem. No, podle jeho výrazu se dneska Astorie nejspíš na drakovi nepovozí.