Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

56. Kapitola

Draco se už dobré dvě hodiny převaloval z jednoho boku na druhý, ale pořád se mu nedařilo usnout. Zkusil i polohu na břiše a pak i na zádech, ale ani to nebylo ono. Vztekle zavrčel a vyskočil z postele tak rychle, až se mu z toho zamotala hlava. Navlékl na sebe kalhoty, bílou košili, kterou si nechal rozepnutou a vydal se do kuchyně.

V království Molly Weasleyové, kde jim ta žena vařila ty nejlepší pokrmy, se vydal ke skříňce s alkoholem v úmyslu si nalít ohnivou whisky, to aby se mu lépe spalo. Asi. A ano, Molly byla vážně skvělá kuchařka a její jídlo by se určitě mohlo rovnat s tím, které dostávali v Bradavicích, ale nahlas by to samozřejmě nikdy nepřiznal. Nicméně, po dvou krocích se zastavil a zamyslel se. Vzpomněl si, jak mu Grangerová jednou říkala, že jí většinou pomahá na spánek šálek horkého čaje. Nakrčil nos. On rozhodně nebyl čajový typ, ale co. Zkusit se má všechno, ne?

Vytáhl z jedné ze skříněk malou krabičku, ve které si myslel, že se nachází čaj. V mysli se poplácal po rameni, když to trefil hned na první pokus. A rozhodně ne proto, že by na té krabičce bylo jasně napsané ČAJ. Když ji otevřel, přičichl si a zašklebil se. Nechutně to smrdělo a on vážně pochyboval, že by to mělo chutnat o něco lépe. Avšak nerozmyslel si to a dal vařit vodu. A pak něco upoutalo jeho pozornost. Byly to něčí kroky, které ho donutily pozorně napnout uši.

Co nejtišeji přešel ke stěně u dveří a natiskl se na ní zády. Nevěděl proč. Vždyť to mohl být jen nějaký člen Fénixova řádu, který nemohl usnout stejně jako on. Jenže něco mu našeptávalo, že to tak rozhodně nebude. Opatrně nakoukl do chodby. Stála tam osoba, která si přes ramena právě přehodila něco jako cestovní plášť. Draco přimhouřil oči a pak překvapeně pootevřel ústa, když poznal Samuela. Blonďák se bleskově narovnal a zadržel dech, když se Sam ohlédl směrem ke kuchyni a Draco mohl jen doufat, že si ho nevšiml. Poté se jen ozvalo otevření a pak zavření dveří a Samuel byl fuč.

Kam mohl jít tak pozdě v noci?

Draco z toho neměl dobrý pocit. Ani trochu. Samuela neměl rád už od samého začátku, kdy se přidal k Řádu a s každým dalším dnem v jeho přítomnosti ho měl rád čím dál tím míň. Jenže teď měl obavy. Kdo se sakra vytrácí uprostřed noci merlinví kam? Jasně, on to dělal taky, když byl dvojím agentem, ale že by snad Samuel...? Ne, to asi ne. Pansy měla nejspíš pravdu, když mu řekla, že je příliš paranoidní. Rozhodně si ale na toho cápka dá pozor.

„Co tady blbneš?"

Draco leknutím vyjekl a málem se skácel k zemi, když se vedle něj objevila kudrnatá čarodějka, která ho pozorovala s pozvednutým obočím. „Promerlina, Grangerová. Chodíš jak duch," zamračil se na ni.

Ona se na něj jen ušklíbla a pak upřela svůj pohled na konvici s vodou. „Vaříš si čaj?" zeptala se, ale v jejím hlase nebyl žádný náznak výsměchu nebo tak něco, což by od ní rozhodně očekával. Nebylo tajemstvím, že se čaji vyhýbal jak Potter školnímu řádu. Přikývl. „Fajn, dám si taky," řekla a posadila ke stolu. K jejímu překvapení, se Draco bez keců vydal ke skříňce, kde byly hrnky a dva z nich vytáhl, načež do obou dal pytlík s čajem, které pak zalil horkou vodou. „Díky," špitla, když před ni postavil hrnek s její  nejoblíbenější tekutinou.

Draco pouze přikývl a posadil se ke stolu naproti ní. Zahleděl se na horkou vodu v hrnku, která začínala nabírat tmavý odstín. Přemýšlel, zda by měl Grangerové říct, že viděl Samuela, jak  před malou chvíli někam odešel. Nebo zda by se jí měl zeptat, jestli neví, kam měl ten týpek namířeno. Nakonec ale došel k závěru, že prozatím o tom pomlčí. Možná, že se nejednalo o nic zvláštního, ale nemohl se zbavit pocitu, že má Samuel nějaké tajemství. Proč by jinak chodil pryč uprostřed noci, že?

„Takže..." řekla váhavě Hermiona a pohlédla na něj, jako by se bála, že ho rozzuří jen tím, že na něj promluví. On na ni ale upřel jen nicneříkající pohled. „Dal ses na čaj?" zeptala se na něco, na co se původně vůbec zeptat nechtěla. Vlastně vůbec nevěděla, jak s ním započít konverzaci, aniž by se pak zvrtla v hádku. Vždyť ani nevěděla, proč se s ním vůbec chce o něčem bavit!

„Nemůžu spát," pokrčil rameny blonďák. „A tys jednou řekla, že ti na spaní pomáhá horký čaj," dodal a pak usrkl ze svého hrnku. Logicky. Bylo by divné, kdyby se napil z toho jejího. Sykl bolestí a zašklebil se. Nejenže si popálil jazyk, neb čaj byl stále horký, ale chutnalo to přesně tak, jak to smrdělo. Nechutně. „Tak po tomhle neusnu už vůbec," vyprskl znechuceně.

„Zvykneš si," pokrčila bez zájmu rameny Hermiona a ušklíbla se.

„To pochybuju," řekl a odsunul hrnek s čajem, co nejdál od něj a přeci jen si šel nalít panáka ohnivé whisky. Čajová víla z něj teda rozhodně nebude.

Hermiona se krátce zasmála, ale pak zamyšleně svraštila obočí a lehce si skousla spodní ret, když se opět posadil naproti ní. Nakonec bylo něco, na co by se ho ráda zeptala, ale nevěděla, zda ji pak nepošle do míst, kde slunce nesvítí. Bylo to příliš riskantní, ale... „Co ty a Astorie?"

Draco pozvedl jedno obočí. „Chceš se se mnou bavit o Astorii?" zeptal se pobavemým hlasem.

„Já jen...jestli jsi v pohodě," špitla tak tiše, že ji málem neslyšel. Bylo to vážně divné, se s ním takhle bavit, když se ještě před několika hodinama měli chuť zabít.

„Je mi fajn," odsekl blonďák a pak mezi nimi zavládlo ticho, které však netrvalo dlouho. „A co ty a Samuel?"

Hermiona jej probodla ostrým pohledem, ale pak si povzdechla a sklopila pohled k hrnku s čajem. Mělo jí dojít, že když se zeptá na Astorii, on se pro změnu zeptá na Sama. „Jsme kamarádi," odpověděla jednoduše. Draco si posměšně odfrkl. „Co je?" zeptala se nechápavě.

„Myslím, že on chce být víc, než jen kamarád," ušklíbl se na ni.

Kudrnatá čarodějka se na něj zamračila. „Jak to jako můžeš vědět?"

„Grangerová, toho by si všiml i slepý," znovu ten jeho úšklebek. „Líbíš se mu."

„To říkal i Blaise," zamumlala Hermiona.

„Tak vidíš," řekl a napil se z whiskovky a opět mezi nimi zavládlo ticho, neb kudrnatá čarodějka nevěděla, co by mu na to měla říct. Po chvíli dopila svůj čaj, popřála mu dobrou noc a kuchyň opustila. Draco do sebe vyklopil zbylý obsah whiskovky a nalil si dalšího panáka. Spát se mu stále nechtělo a tak se zase posadil ke stolu a ztratil se ve svých myšlenkách.

Neustále musel myslet na to, kam měl Samuel namířeno. Na jednu stranu se mu nechtělo věřit, že by v tom mohla být nějaká černota, ale na stranu druhou... Bylo to vážně podezřelé. Pořád mu do hlavy lezla vtíravá myšlenka, že by ten týpek mohl být Smrtijedem nebo nějakým Belliným špehem. I když, to už by se nejspíš něco stalo, ne? Navíc nikdy si nevšiml, že by měl Znamení zla. Že by ho tak dobře skrýval? Nebo je Draco vážně jen příliš paranoidní?

Zamračil se a kopl do sebe celý obsah whiskovky. Rozhodl se, že to zjistí. Že zjistí, co je Samuel doopravdy zač a co má za lubem. Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc byl přesvědčený, že za tím je něco vážného. A on na to přijde.