Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

35. Kapitola

Draco nemohl za celou noc usnout. Jen hleděl do stropu a přemýšlel. Přemýšlel nad vším, co se stalo od momentu, kdy mu na Malfoy Manor přivedli Hermionu Grangerovou.

Tehdy ho jeho mozek neustále přesvědčoval o tom, že ji nenávidí. No, srdce to vidělo jinak, jenže on ho poslouchat nechtěl a tak dál žil v tom, že se musí té kudrnatá čarodějce pomstít za to, že mu vrazila kudlu do zad.

Nejhorší to bylo, když se mu začaly vybavovat vzpomínky a začaly se mu zdát noční můry. To se ho jeho srdce snažilo přimět, aby si uvědomil, co ve skutečnosti cítil. Teď už to věděl. On to však dál odmítal. Odmítal si připustit, že by k ní mohl ještě něco cítit.

Všechno se ale začalo měnit. A to hlavně tehdy, když přišel do hlavního štábu. Každým dnem stráveným v její přítomnosti se city začínaly dostávat na povrch víc a víc. Stále se však snažil to ignorovat, protože byl na ni pořád naštvaný za to, že si nechala vymazat vzpomínky. A pak když málem zemřela...no, ignorovat to už nebylo tak snadné.

Jeho myšlenky se při vzpomínce na to, jak Bellatrix málem zabila Hermionu, stočily právě k té odporné ženské, ze které se mu zvedal žaludek. Tolik ji nenáviděl.

Pravda o smrti jeho matky změnila úplně všechno. Uvědomil si, že ho Bellatrix jen využívala, za což si tak nějak mohl sám, že jo. Taky si uvědomil, že jí na něm nikdy nezáleželo. Promerlina! Vždyť ta ženská zabila svého manžela, pak její sestru a nakonec by zabila i jeho. Uvědomil si, že Pansy měla pravdu, když mu říkala, že si s ním jen hrála. Byl tak hloupý! Nicméně to zjištění mu změnilo veškerý pohled na věci, které se tak urputně snažil skrývat před sebou samým. Na věci, které si nechtěl připustit. A jednou z nich byla ta, že stále hluboce miluje Hermionu Grangerovou. Ano, miluje jí celým svým ledovým srdcem. Už to nemohl dál popírat. Nešlo to.

Draco o všem přemýšlel až do svítání. Pak se vydal na snídani, aby čelil tomu, co bylo nevyhnutelné. Tedy, myslel si to. Myslel si, že Grangerová prozradí Kingsleymu, že hrál dvojího agenta. Jenže když vešel do kuchyně, všichni spokojeně snídali, pár lidí mu popřálo dobré ráno a pak mu Molly Weasleyová strčila do rukou talíř s míchanými vajíčky a on na ni hleděl, jako na nějaký přízrak. Poté pohledem vyhledal Grangerovou, která nejspíš dělala, jako by tam vůbec nebyl. Naprosto to chápal, ale co nechápal ani v nejmenším bylo to, že ho nenapráskala. A měl z toho radost, protože i přesto, že na něj musela být neuvěřitelně moc naštvaná a nejspíš ho nenáviděla ještě víc, než předtím, pro něj to byla šance. Šance dokázat jí, že stojí na straně dobra. A on jí to vážně dokázat chtěl, proto svolal na odpoledne poradu. Tedy...

Poradu vždy svolával jen vůdce skupiny a tím byl Kingsley, že jo. Tomu se vůbec nelíbila Dracova drzost, ale když mu pak blonďák rychle a stručně vysvětlil o co jde, odvolal jeho poradu a svolal svou vlastní, neb je prostě vůdce on. Tečka. Malfoy z něj nebude dělat blbečka.

Hodinu po snídani se tedy sešla většina obyvatel domu Blackových. Kingsley, neb je vůdce, Zlaté trio - jako vždycky, trio zmijozelských chlapců a s nimi samozřejmě hadí královna, přítelkyně Vyvoleného a její otec, McGonagallová, Snape, Kratiknot a Neville s Lenkou.

Dva poslední zmiňovaní se na Grimmauldově náměstí objevili krátce po tom, co se Hermiona, Theo, Blaise a Draco vrátili ze sídla Narcissy Malfoyové. Jejich pětičlenná skupina byla totiž přepadena. Zbylý tři se přemístili nejspíše do Lasturové vily.

Molly se porad neúčastnila. Jediné, co chtěla bylo, uvařit jim snídani, oběd nebo večeři. Nechtěla nic plánovat a účastnit se akcí. S každým úmrtím některého z členů Řádu ztrácela chuť bojovat. A po smrti Freda a George ji ztratila úplně.