Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

44. Kapitola

Dva dny uběhly od záchranné akce na Malfoy Manoru. Zachránili Pottera a Weasleyho, aniž by někdo z nich přišel o život. Po celé dva dny se nestalo nic moc zvláštního. A bylo to zatraceně divné.

Atmosféra v Zabiniho sídle byla celé dva dny dost napjatá a nepříjemná. Draco měl neustálé nutkání chodit k oknům a nahlížet zpod zavěsů, aby zjistil, co se venku děje. Jako by čekal, že se tam objeví Smrtijedi a budou se chtít dostat dovnitř, což bylo vlastně možné. Pansy to však už nevydržela a nařkla ho z toho, že je příliš paranoidní, načež se k ní přidal Ron a začal mít na něj hloupé poznámky. Blonďák si to samozřejmě nenechal líbit a jejich vzájemné rypání do sebe, se proměnilo v hádku, do které se nikdo nechtěl zapojovat, neb na to neměli náladu. Jenže Ron pak začal mít pitomé poznámky i na účet zbytku hadů. Tedy kromě Theodora. No, do hádky se pak zapojila i Pansy a to už hraničilo s násilím, neb hadí královna byla vytočená, jak vývrtka a se zatnutými pěstmi Lasičákovi vyhrožovala, že mu z obličeje udělá omalovánku.

Jejich hádku utnul nakonec Harry, který se postavil na stranu hadů. Ano, vážně. Ronald to totiž začínal přehánět. Vlastně se choval jako idiot. Chlapec s jizvou na čele mu řekl, že by se měl uklidnit a projevit trochu vděčnosti za to, že je zachránili. Mohli se na ně totiž vykašlat, že jo. Ronald na odpověď velice neochotně zamručel, že všem vděčný je. Všem, kromě toho blonďatého hada a pak oddupal někam do pryč. Harry poté všem přítomným v obývacím pokoji věnoval omluvný pohled. Theo a Pansy na něj mírně kývli hlavami. Jen Draco dál postával u okna a hluboce se mračil. Ten zrzavec mu lezl krkem. Kromě toho, Blaise s Hermionou s nimi v místnosti nebyli.

Kudrnatá čarodějka byla naštěstí mimo ohrožení života. Velký střep jí nezpůsobil tak velké zranění, jak to zpočátku vypadalo. Pansy jí kouzlem ránu téměř zacelila, neb žádný takový lektvar neměli a ani žádný, který by jí pomohl od bolesti. Takže i přesto, že měla ránu skoro zahojenou, bolelo to a tak členka Zlatého tria většinou jen ležela v posteli a společnost jí dělal Blaise.

Čokoládový chlapec jí totiž chodil předčítat jednu z jejích knih, což všechny velmi překvapilo. Odůvodnil to tím, že jsou v jeho sídle, jsou jeho hosty a o ty on se jako pán domu musí starat. Pravdou spíš bylo, že mu každým dnem přirůstala k srdci víc a víc a měl zkrátka a jednoduše potřebu se o ni starat. A Hermiona to cítila stejně.

***

Den třetí v sídle panovala mnohem lepší atmosféra. Vlastně byla docela příjemná. Draco, Theo, Harry, Ron a Pansy seděli v jídelně a výjimečně tam ohnivá whisky netekla proudem. Tentokrát to byl totiž máslový ležák, kterého měl Blaise velkou zásobu. Skladoval jej v bednách ve sklepě jeho sídla. Nikdo se neptal proč. Radši. Blaise byl opět u Hermiony a předčítal jí.

Ostatní se docela dobře bavili a pro jednou se nebavili o válce. Draco, Theo a Pansy vedli debatu o famfrpálu a občas se k nim připojil i Harry, který si však většinou povídal jen s Ronem. Zrzek se totiž s ostatními moc bavit nechtěl. Jediný komu z těch hadů věřil, byl Theo, kterého měl rád. Ostatní mu lezli na nervy a nebyl vůbec nadšený z toho, že s nimi musí zase být v jednom domě a to i přesto, že mu zachránili život. Jeho teorie byla, že to udělali jen proto, že je k tomu donutila Hermiona. Další věc, která se mu nelíbila byla ta, že Zabini tolik času trávil právě u Hermiony, ale jeho názor byl všem úplně ukradený, takže ať si škubne pařátem.

Po pár hodinách popíjení máslového ležáku se všichni kromě Draca a Thea odebrali do svých pokojů, kterém jim Blaise přidělil. A atmosféra najednou klesla k bodu mrazu.