Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

57. Kapitola

„Co je?" uchechtl se Blaise, když Draco přišel do kuchyně s křivým úsměvem na rtech. „Máš dobrou náladu?"

„Dobře jsem se vyspal," pokrčil rameny blonďák a nalil si do hrnku kávu, načež se posadil vedle Blaise. Kromě těch dvou v místnosti byl i Samuel a ještě další dva chlapci. Draco neznal jejich jména a byla mu naprosto ukradená.

„Vážně?" pozvedl obočí Blaise. „Posledních pár dní jsi vypadal, jako by byl spánek tvůj nepřítel," ušklíbl se.

„Pomohl mi čaj," odpověděl jednoduše a napil se svého životabudiče. Nelhal, vážně mu ta odporná tekutina pomohla. Když v noci Grangerová odešla, po vypití ještě jednoho panáku whisky zjistil, že to vůbec nepomáhá a tak s velkou nechutí dopil čaj, který si před tím uvařil. Nebyl sice už horký, ale dal to a světe div se, po pár minutách začínal cítit, jak mu klesají víčka. Najednou byl tak unavený, že neměl čas přemýšlet nad tím, jak je to sakra možné, zda jsou v tom čaji nějaké kouzelné bylinky či co. Pomohlo to a to bylo hlavní. Dokonce to bylo tak účinné, že málem usnul za chůze.

„Odkdy ty piješ čaj prosím tě?" zeptal se pobaveně a zároveň překvapeně čokoládový chlapec.

„Grangerová mi jednou ří- to je jedno," změnil svou odpověď nakonec a ledabyle mávnul rukou. „No, každému na nespavost pomáhá něco jiného," řekl a upřel svůj pohled na Samuela, který vypadal, že o jejich rozhovor nejeví žádný zájem. Proč by taky měl, že? Draco se ušklíbl. „A co pomáhá tobě, Samueli?" zeptal se s pořádným důrazem na jeho jméno. Hnědovlásek zvedl hlavu a zmateně zamrkal. Bylo to snad úplně poprvé, co na něj Draco Malfoy promluvil. „Co ti pomáhá, když nemůžeš spát?" upřesnil Zmijozelský princ.

„Já nevím," zamumlal Sam. „Prostě ležím dokud neusnu."

„Vážně?" zeptal se naoko překvapeně Draco. Blaise ho pouze pozoroval s pozvednutým obočím a dva další chlapci jim nevěnovali žádnou pozornost. Samuel přikývl. „A co takhle procházka na čerstvém vzduchu?" navrhl Draco a ostražitě čekal na jeho reakci. Avšak ten týpek se tvářil pořád stejně. „Uprostřed noci?" vyptával se dál a musel potlačit ušklíbnutí, když sebou hnědovlasý chlapec téměř neznatelně trhl.

„Jak jsem řekl," odpověděl Samuel a nasadil si na tvář kamenný výraz. „Když nemůžu spát, prostě ležím dokud neusnu."

„Víš, taky jsem takhle chodil na...procházky," pokračoval blonďák, jako by Sam právě vůbec nic neřekl. „Pak na to ale Grangerová přišla a byl z toho velký průser, protože si myslela, že jsem," ustal v mluvení a zasmál se. „Že jsem dvojím agentem," smál se dál. „Věřil bys tomu?"

Samuel na něj pohlédl jako na idiota. „Vždyť to tak vážně bylo. Hermiona mi o tom vyprávěla."

Draco ho probodl ostrým pohledem. Tak trochu doufal, že o tom ten zmetek nebude vědět. „To je jedno. Mělo mi dojít, že na to časem někdo přijde," řekl. „Vždycky," dodal ostře, „se na to přijde."

Samuel na něj po jeho slovech jen tupě hleděl. Pak vstal a věnoval blonďákovi znechucený pohled. „Hermiona měla pravdu, když říkala, že jsi nesnesitelně otravný," vyprskl a kuchyň opustil.

„Co to mělo znamenat?" vyštěkl nechápavě Blaise. „Co jsi tím vším myslel?"

Draco se ušklíbl a věnoval mu vševědoucí pohled. „Myslím, že tu máme zrádce."

***

„To se mi nezdá," zamumlal Blaise tiše a rozhlédl se. „Přijde mi to jako hloupost."