Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

62. Kapitola

Já vím, já vím, zase do toho kecám, ale...

Chci vám jen oznámit, že už si vybírám šaty do rakve, protože je mi jasné, že mě možná někteří z vás budou chtít usmrtit velice nehezkým způsobem, takže už se na to pomalu připravuju. Sice nechci zemřít tak mladá, ale co už.

Tak, hurá do toho!

***

„Bombarda!" zařvala už poněkolikáté Hermiona, ale ani tehdy se jí nepodařilo tu zvláštní magickou kupoli zničit. V duchu proklínala toho zatraceného blonďáka za tenhle jeho hloupý výmysl. „No tak," procedila skrze zatnuté zuby a zkusila to znovu, ale opět bez výsledku. Lapala po dechu a v hlavě jí nesnesitelně pulzovalo. A pak...

„Ne," vydechla, když uviděla, jak se Bellatrix napřáhla. Z její hůlky vyletěl zelený paprsek smrti a přesně v ten stejný moment kupole vybuchla a přes celý prostor se prohnala tlaková vlna, která odhodila naprosto všechny pár metrů stranou. A Nurmengard se ponořil do hrobového ticha.

***

Hermiona se zhluboka nadechla a rozkašlala se, neb vdechla prach ze země. Hlavou jí projela ostrá bolest, když otevřela oči a zuřivě zamrkala, aby si zvykla na to světlo. Bolestí zakňučela, když se chtěla postavit na nohy. Bolelo jí úplně všechno.

Když se jí to po pár pokusech konečně povedlo, sebrala ze země svou hůlku a  rozhlédla se. Zalapala po dechu, když si uvědomila, že je jediná, která stojí na nohou. Že je jediná, která je při vědomí.

Pohled jí zastavil na Ginny, která ležela jen malý kousek od ní a rozběhla se jejím směrem, načež padla na kolena, popadla rudovlásku za ramena a začala s ní divoce třást.

„Mami, ještě chvíli," zamručela zrzka a Hermiona úlevou vydechla. Na krátký moment si vážně myslela, že jsou všichni mrtvý. Zakrátko se začali probouzet z bezvědomí i další. Hermiona se postavila a znovu se rozhlédla. Hledala jistého blonďáka, kterého ale nikde neviděla. A pak její pozornost upoutal jiný chlapec, který ležel na břiše a vypadal, že snad ani nedýchal.

„Blaisi," šeptla Hermiona a rozběhla se k němu. Chtěla jej přetočit na záda, ale rozmyslela si to, když si všimla jeho nohou, které byly zkroucené do velmi nepřirozené polohy. Přitiskla si dlaň k ústům a žaludek jí udělal kotrmelec, když spatřila kost trčící z Blaisova levého lýtka. A stejně tak z toho pravého. Už už se k němu chtěla sklonit a zkontrolovat, zda vůbec dýchá, ale něčí zakašlání ji přinutilo vzhlédnout od těla čokoládového chlapce.

Byla to Bellatrix, která byla autorkou onoho kašle. A pak ho Hermiona uviděla. Uviděla blonďatého chlapce, který nehybně ležel kousek od Bellatrix.

Hermioně se v očích nenávistně zablýskalo a aniž by nad tím pořádně přemýšlela, vydala se tím směrem. Během toho pokukovala po Dracovi a čím blíže byla, tím více si začala všímat, že se jeho hruď nezvedá. Jejím tělem projela neuvěřitelná vlna vzteku a nenávisti. Vydala ze sebe hrdelní výkřik, namířila hůlku na černovlasou ženu a chystala se vyřknout kletbu, která se jí protivila ze všeho nejvíc. Nevěděla, kde se to v ní najednou vzalo, neboť ona byla zásadně proti smrtící kletbě. Jenže v ten moment nad tím prostě nepřemýšlela.

Bellatrix se však vzpamatovala kupodivu rychle a než stihla kudrnatá čarodějka vyřknout sotva první slovo, už se její hůlku zase povalovala po zemi.

„Hloupá holko," vyprskla posměšně Bellatrix. „Mě nemůžete porazit!" zavřeštěla psychopatickým hlasem a rozpřáhla ruce. Hermiona těžce polkla a rozhlédla se. Každý člen Fénixova řádu, který byl při vědomí, byl držen pod krkem a k hrdlu jim byli přiloženy hůlky Smrtijedů. „Zničím vás," pokračovala šílená ježibaba. „Zničím vás všech-"

„Ne!" zařvala Hermiona a v očích ji začaly štípat slzy.

„Nevěříš?" zasyčela se zlomyslným úšklebkem na rtech Bellatrix a hlavou kývla na jednoho Smrtijeda, který držel vyděšenou Astorii. Ten bez váhání jedním švihnutím hůlky podřízl Astroii hrdlo. Ozvalo se několikanásobné zalapání po dechu a ušitrhající výkřik Daphné, která se v náručí svého věznitele zuřivě zmítala, zatímco jí z očí stékaly slzy. Hermiona krátce zavřela oči a pak s odporem ve tváři odvrátila pohled od nehybného těla černovlasé dívky, pod kterým se začala tvořit velká kaluž krve.

„Ty zrůdo!" zařval Oliver Wood a snažil se vymanit ze sevření jeho Smrtijeda. Následoval další úšklebek Bellatrix, jedno kývnutí hlavy, jedno švihnutí hůlky a i Oliver skončil v říši mrtvých.

Křik, pláč, lapání po dechu. To všechno se nyní neslo celým prostorem.

„Mám pokračovat?!" zařvala Bellatrix a bez čekání kývla na dalšícho maskovaného.

„Už dost!" vykřikla Hermiona mezi pláčem, když další tělo dopadlo na zem. I Filius Kratiknot naposledy vydechl. Kudrnatá čarodějka si přitiskla dlaně k ústům a padla na kolena. Stále byla jediná, kterou nikdo nedržel. Jejím tělem otřásal nekontrolovatelný pláč, když tělo Filiuse následovala rovnou dvě těla. To byla dvojčata Patilovy. „Prosím, už přestaň," zaskučela Hermiona a zavřela oči. „Přestaň s tím!" zařvala, když uslyšela další dunivou ránu, která signalizovala, že ztratili dalšího člena Řádu.

„Jste tak hloupý," povzdechla si Bellatrix s hraným smutkem. Hermiona otevřela oči a věnovala jí pohled plný té nejhlubší nenávisti. „Jak jste si mohli myslet, že by jste mě mohli zastavit?" zasmála se a kriticky zakroutila hlavou, zatímco se pomalým krokem vydala směrem ke kudrnaté čarodějce, která bleskurychle vyskočila na nohy a instinktivně začala couvat. Nikdo z Řádu se neodvážil cokoliv říct.

Hermiona couvala a pak vyjekla, když o něco zakopla a spadla na zadek. Uvědomila si, že to něco, bylo Blaisovo tělo.

Bellatrix se zastavila a pohlédla na členku Zlatého tria s opovrženlivým výrazem ve tváři. „Skončíme to," řekla bezcitným hlasem.

„Nech ji být!" zařval Theo, ale ta psychopatka mu nevěnovala žádnou pozornost. Namířila na Hermionu hůlku a děsivě se zazubila. Kudrnatá čarodějka těžce polkla a zavřela oči.

„Pozdravuj mého zrádcovského synovce," vyplivla znechuceně Bellatrix. „Avada-"

„Ty pozdravuj v pekle."

Hermiona otevřela oči, když Bellatrix podivně zachrčela. Uviděla, jak černovlasá žena pouští svou hůlku, z úst jí vytéká slabý pramínek krve a naposledy lapá po dechu. Pak se její tělo zřítilo k zemi a Hermiona vydechla všechen přebytečný vzduch z plic, když jí pohled padl na dýku v jejích zádech.

Když vzhlédla od mrtvoly, srdce jí vynechalo úder. „Draco," šeptla. „Ty žiješ."

„Říkal jsem, že to přežijeme," usmál se na ni a namáhavým krokem přišel k ní, načež padl na kolena a uvěznil ji v objetí tak pevném, jak jen mu jeho síla dovolila.

Hermiona se od něj pak prudce odtáhla, když si uvědomila, že ještě není po všem. Ještě jim přeci zbývali Smrtijedi. Jenže k jejímu překvapení se začalo ozývat jedno hlasité prásk za druhým. Maskování začali mizet.

Teď už bylo po všem.

Kudrnatá čarodějka úlevně vydechla, ale pak jí něco došlo. Upřela pohled na stále ležícího Blaise a klekla si k němu a začala s ním třást, ale žádná reakce se nedostavila. Draco na malý momet pevně semkl víčka a trhaně se nadechl. Jeho oči se zaleskly.

„Hermiono," řekl tiše a jemně jí stiskl pravé rameno. Ona ho však ignorovala. Z očí se jí začaly kutálet slzy, když se čokoládový chlapec pořád neprobouzel. Blonďák ji opatrně chytil okolo pasu a chtěl ji odtáhnout pryč, ale ona se mu vysmekla a s hlasitým pláčem objala Blaisovo nehybné tělo.