Jeho anděl ||Dramione, FF ✅

59. Kapitola

Sklopil svou hůlku a se zatajeným dechem pohlédl na nehybné tělo kudrnaté čarodějky. Srdce mu tlouklo téměř bolestivou rychlostí, ve spáncích mu protivně tepalo a v uších mu hučelo, jako by mu u hlavy poletoval roj včel. Těžce polkl a vydal se k nehybně ležící Hermioně.

„Grangerová?" promluvil, když si klekl vedle ní, jemně ji chytil za rameno a zatřásl s ní. „Grangerová, vstávej."

Hermiona zamrkala a vydala ze sebe něco jako zasténání a zavrčení zároveň. Nejspíš musela omdlít. „Co se stalo?" zamumlala a zvedla hlavu. Vytřeštila oči, když jí pohled padl na Samuela, který ležel na zemi jen kousek od ní a nehýbal se.

„Chtěl tě zabít," zamračil se Draco a pomohl jí na nohy. Hermiona svraštila obočí. Začala si vzpomínat.

„Promerlina!" zalapala po dechu a dlaň si přitiskla k ústům. „On je...je..." nedokázala to vyslovit.

„Ano," přikývl blonďák. „Musíme odsud zmizet."

„To ho tady necháme?" vyjekla. Bylo to zvláštní. Neměla tušení, jak by se měla cítit. Byla zmatená. Možná, že byla ještě v šoku.

Draco pobaveně pozvedl obočí. „To si ho chceš vzít s sebou?"

„Já nevím," zamumlala. „Jak-jak jsi nás vůbec našel?" zeptala se na něco, co ji v tuto chvíli zajímalo ze všeho nejvíc.

„Sledoval jsem vás," pokrčil rameny Draco.

Hermiona chápavě přikývla, ale pak se zarazila. „Počkat. Takže jsi tu byl celou tu dobu? Celou dobu jsi nás pozoroval?"

„Vždyť jsem to právě řekl."

Kudrnatá čarodějka na něj pohlédla, jako by spatřila ducha. „To jsi celou tu dobu čekal, až mě bude chtít zabít?" skoro zařvala a naprosto ignorovala fakt, že se stále nacházeli na hřbitově. A taky to, že jen malý kousek od ní leží mrtvé tělo Samuela. No, alespoň to ten chlapec nemá daleko...heh.

Draco zakoulel očima. „Zachránil jsem ti život, tak co řešíš?" Fakt to nechápal. Ona  si snad stěžuje, že jí zachránil ten její dokonalý zadek nebo co!

„Co řeším? Co kdybys to nestihl? Co kdyby mě zabil dřív, než ty jeho?"

„Fajn, děkovat mi nemusíš," odsekl, načež ji obešel a chtěl konečně ten příšerný hřbitov opustit a vrátit se do hlavního štábu, aby všem mohl říct, že měl zatraceně pravdu!

Hermiona se hluboce zamračila, ale pak si povzdechla. „Díky," řekla nakonec a vydala se za ním. „Pro příště bych ale byla radši, kdybys-"

„Žádné příště nebude, Grangerová," řekl rázně, když se zastavil a prudce se na ni otočil. „Ode dneška tě totiž nespustím z očí, je ti to jasné?"

Kudrnatá čarodějka překvapeně pootevřela ústa. Nechápala, proč ji najednou chce chránit. Teda, myslela si, že ji chce chránit. „Cože? To mi jako budeš dělat dozor?"

„Říkej si tomu jak chceš," odsekl, načež mezi nimi zavládlo ticho. Draco se rozhlížel a Hermiona se zadumaným výrazem na tváři hleděla někam před sebe.

„Proč zase já?" zeptala se po chvíli s povzdechem a rozhodila rukama. Blonďák na ni nechápavě pohlédl. „Tehdy na Malfoy Manoru mě Bellatrix chtěla zabít," dala se do vysvětlování. „Pak na tom hřbitově, když jsem tě zavedla ke hrobu Severuse. Zasáhla mě kletbou, která by mě zabila, kdyby se neobjevila Pansy a neuzdravila mě. A teď Samuel..." při poslední větě se jí zlomil hlas. Byla si jistá, že to Samovi nařídila Bellatrix.

Draco na ni upřel pohled plný něčeho, co nedokázala identifikovat. „Bellatrix se mě snaží potrestat za to, že jsem ji zradil."

Hermiona na něj nevěřícně pohlédla. „Tebe? Vážně?" odfrkla si po krátké chvíli, načež ji blonďák probodl očima. „Tak proč jsem to byla já, která málem přišla o život? Třikrát! Proč to pořád musím odnášet já?! Proč-"

„Protože tě miluju!" zařval, aniž by nad tím pořádně přemýšlel. Kudrnatá čarodějka otevřela naprázdno ústa, udělala krok dozadu a málem neudržela rovnováhu. Draco si prsty promnul oči a pro jednou zase sundal tu svou masku arogance a lhostejnosti. „Bellatrix to moc dobře ví, chápeš? Snaží se mě zlomit, zničit mě a moc dobře ví, že tvoje smrt by byla tím posledním, co k tomu chybí."

„Já-já to nechápu," vysoukala ze sebe Hermiona.

Draco si povzdechl a přešel až k ní. „I když jsem řekl, že nemá cenu se o tebe snažit, i když jsem to vzdal," odmlčel se, neboť najednou nevěděl, jak pokračovat. Zhluboka se nadechl. „I když to nedávám najevo, záleží mi na tobě. Vždyť, už jen to, že vím, že žiješ, že vůbec dýcháš...to je...já...nevím, jak to vysvětlit."

Hermionu ta slova zasáhla jak blesk z čistého nebe. Přehrávala si je v hlavě pořád dokola a snažila se je pořádně vstřebat. I přesto, že věděla, že ji Malfoy pořád miluje, vážně ji to zasáhlo. Upřeně mu hleděla do očí a najednou se jí hlavou rozezněla úplně jiná slova. Byla to Blaisova slova.

Nezkusíš, nevíš.

Vybavil se jí text z knihy, kterou jí čokoládový chlapec dal. A pak znovu jeho slova.

Nezkusíš, nevíš.

Hermiona nad tím častokrát uvažovala. Přemýšlela o tom, zda by to bylo možné. Zda by se její city k Malfoyovi mohly vrátit. Nebo tam pořád jsou, jen je potřeba je trochu popohnat, jak řekl Blaise?

Nezkusíš, nevíš.

Mohla by se naskytnout lepší příležitost na to, to zkusit, než byla právě teď? Nejspíš ne...

Hermiona se zhluboka nadechla, vyhoupla se na špičky a udělala přesně to, co jí Blaise radil. Zkusila to. Polapila svými rty ty Malfoyovi a ruce mu ovinula okolo krku. Draco z toho byl zprvu šokovaný, ale netrvalo to dlouho a přiložil dlaně na její boky, načež si ji přitáhl blíž.

A čas jako by se zastavil. Jako by všechno okolo nich zmizelo. V tu chvíli neexistovalo vůbec nic, jen oni dva. Zahodili všechny překážky, všechny starosti, prostě naprosto všechno a užívali si tu chvíli. Naplno.

***

„Já to nechápu," zamračil se Blaise, který byl konečně vysvobozen z pout. „Pokud  Samuel donášel Bellatrix, určitě musí vědět o našich plánech. Proč teda nic nedělá?"

„Ano, myslel bych si, že na nás třeba zaútočí nebo tak něco," souhlasil Theo. „Že nám třeba překazí budování naší armády."

„Myslím, že šlo Belle o něco úplně jiného," ozval se Draco. Pohledy všech se upřely na něj, ale on ten svůj upřel na jistou kudrnatou dívku a křivě se usmál. Ona stáhla rty do tenké linky a s ruměncem na tváři sklopila pohled.

Hermiona nemohla říct, že měl Blaise pravdu, protože žádné vzplanutí lásky se při polibku s Malfoyem nekonalo, ale taky nemohla říct, že necítila vůbec nic. Možná to chce vážně jen čas. Ano, něco jí říkalo, že se to nestalo naposledy.

„A co teda?" zeptal se Harry. Draco na něj pohlédl a chystal se odseknout něco o tom, že to není jeho věc, ale nakonec si to rozmyslel. A tak řekl, že se ho Bellatrix snaží zničit, protože si myslí, že pořád miluje Hermionu. Neřekl jim, že to tak ve skutečnosti vážně je. Samozřejmě jim neřekl ani to o tom polibku. Něco mu totiž našeptávalo, že to tak Grangerová nechtěla. A on vlastně taky ne. Zatím.

Když Draco skončil s vyprávěním, všechni pohlédly pro změnu na Kingsleyho, který se tvářil zadumaně.

„V první řadě," promluvil jejich vůdce po chvíli a pohlédl na Draca. „Ti chci poděkovat. Zachránil jsi Hermioně život, takže díky a omlouvám se, za nás za všechny, že jsme ti nevěřili. Kdo ví, jak by to dopadlo nebýt tebe. A teď," povzdechl si. „Musíme Bellatrix zastavit a to co nejdřív. Na zítra svolávám poradu, kde probereme všechno a vymyslíme, co dál. Zatím můžete odejít. Dobrou noc."