Pohlcena vodou

5.

Uběhlo několik dní od plesu. Celý zámek hledal onu záhadnou zlodějku, jež vtrhla na ples. Nikdo však stále netušil, že ukradla kouzelný klenot z královské klenotnice. Koho by to také napadlo? Nikdo se přeci do klenotnice nevloupal. Dívka pro jistotu nechodila do města. Chtěla počkat, dokud se situace trochu neuklidní. Proto se zdržovala jen v lese a společnost jí dělal Nero a Dragan, který jí každý den nosit jídlo jak pro dívku, tak pro jejího plnokrevníka.

„Snaž se trochu, Dragane." Opět napomenula chlapce a srazila mu meč z ruky. Často se scházeli u řeky a trénovali, jenže dnes chlapec nějak nebyl ve své kůži a Ria to vycítila.
„Tak co se děje?" zeptala se nakonec, chlapec si povzdechl a posadil se na zem.
„Je po tobě vyhlášeno pátrání. Kdokoliv tě uvidí, musí to říct veliteli stráží. A kdo tě přivede, dostane tučnou odměnu. U nás doma byli už dvakrát." Odpoví a dívka se zasměje.
„To dělají tolik povyku jen kvůli tomu, že jsem se objevila na plese?" vypustí otázku a stále se směje.
„Prý jsi taky něco ukradla. Ráno to vyhlásili." Řekne a dívka se ušklíbne. Že by už přišli na to, že ukradla onen klenot z klenotnice?
„No to jsou mi zprávy. Nic jsi jim neřekl, nebo snad ano?" zeptá se dívka a chlapec zakroutí hlavou.
„Neřekl, nezklamal bych tě, ale už několik dnů pročesávají les a snaží se tě najít. Nesmí tě chytit, Rio. Dávej na sebe pozor." Řekl Dragan se starostí v hlase a dívka přikývla.
„Neboj. Když tak se schovám v řece. Nenajdou mě. Jeskyňka je dobře skrytá." Ujistí svého přítele Gerberia a mávne schválně rukou, čímž způsobí, že je chlapec celý mokrý od vody.
„No počkej!" křikne na ni a dívka se nemůže vynasmát. Chlapec vyskočí na nohy a chce se za dívkou rozeběhnout, jenže ta už je na druhé straně řeky.
„To není fér." Řekne chlapec z trucu a opět si sedá do trávy a ždímá si košili. Dívka jde pomalu přes řeku zpátky. Chlapec se zaujetím sleduje, jak jde po řece, jakoby tam žádná voda nebyla a pokroutí hlavou.
„Stejně nechápu, jak je možné, že ovládáš vodu." Poví své myšlenky nahlas a dívka pokrčí rameny a jedním pohybem chlapce vysuší.
„To si to nemohla udělat už dřív?" zeptá se dotčeně a dívka se zasměje. Opravdu se chová jako malý kluk.
„Bavilo mě sledovat, jak si ždímáš košili." Pokrčí rameny a vezme do rukou meč.
„Chceš ještě trénovat nebo půjdeme trénovat s kuší?" zeptá se Gerberia a zamíří rovnou do jeskyňky, protože je jí jasné, že Dragan zvolí kuši.
„Půjdeme na druhou stranu lesa, je tam nejvíce zvěře." Oznámí chlapci a rozejde se směrem, kam určila.
„Nechceš si vzít koně?" zeptá se její kamarád a ona zakroutí hlavou.
„Ne, zbytečně by vyplašili zvěř." Odpoví dívka a slyší, jak si Dragan povzdechl.
„Dáme si závod? Kdo bude první u starého stromu, má právo na první výstřel." Řekne dívka a chlapec hned souhlasí.
„Teď." Odstartuje chlapec závod a oba se rozeběhnou. Dragan byl opravdu výborný běžec, ovšem Gerberia jej vždy překonala.

Cesta trvala přibližně půl hodinu. Gerberia celá udýchaná doběhla ke starému stromu, který byl v lese ten největší a chvíli po ní i její kamarád.
„Že já ti na to vždycky skočím," řekne zadýchaně chlapec a oba se snaží svůj dech uklidnit.
„Pojď, prosím tě, nechám tě vystřelit prvního." Vzdá se nakonec a chlapec spokojeně za dívkou kráčí.
„Koukni, kanec." Chlapec ukáže na dospělého samce opodál.
„Pěkný kus." Zhodnotí Gerberia a pokyne Draganovi, aby vystřelil. Ten natáhne tětivu, a když si je jistý, vystřelí. Dívka se okamžitě začne smát chlapcově nešikovnosti a převezme od něj kuši. Dragan těsně minul kance, který se nyní vyplašil a rozeběhl se opačným směrem.
„Pojď." Mávne na svého přítele a rozeběhne se za kancem. Po chvíli se však zarazí, jelikož uslyší hlasy.
„Myslím, že běžel tamtudy." Křikne mužský hlas nedaleko a dívka s chlapcem se na sebe zmateně podívají.
„Lovci?" zeptá se Dragan a oba se opatrně vydají za hlasy. Zanedlouho spatří skupinku lovců, kteří mají vyhlídnutého našeho kance.
„To je králova družina." Podotkne Dragan a dívka cítí, jak se její srdce prudce dalo do pohybu.
„Co kdybychom se pobavili?" zeptá se dívka a Dragan pokroutí hlavou.
„Já mám svoji hlavu rád. Jen běž, počkám na stromě." Mrkne na Gerberii a začne šplhat do koruny stromů.
„Zbabělec." Pokroutí pobaveně hlavou a jde blíže. Spatří černého koně, jehož jezdec je Gerberii velice známý. Král. Pomyslí si a přihlíží dění. V králově družině je šest mužů, ovšem jen král má koně. Chce snad vyplašit zvěř? Pomyslí si dívka a v tu chvíli král seskočí z koně a přenechá ho jednomu z lovců. Všichni se nepatrně přiblíží k nic netušícímu kanci a přikrčí se. Král v ruce svírá kuši a zkušeně nandá šíp a zaměří. Kanec je od skupiny necelých deset metrů. Gerberia se sama pro sebe ušklíbne, a také zaměří svou kuší na zvíře. Dřív než král stačí vystřelit, proletí vzduchem šíp oné dívky, která se schovává jen několik metrů za nimi. Kanec bolestně vykřikne a mrtvý se skácí k zemi. Celá skupina se nechápavě na sebe podívá a následně kolem sebe.
„Kdo vystřelil šíp?" zeptá se nahněvaně král a šest lovců nechápavě pokroutí hlavou.
„My jsme to nebyli, Vaše Výsosti." Odpoví jeden z mužů a král se obrátí směrem, odkud byl šíp vystřelen. Dívka se stále krčila za stromem a potichu se pochechtávala.
„Zkontroluj šíp." Poručí král jednomu z lovců a ten tak učiní. Vytáhne z mrtvého kance šíp a pozorně si jej prohlédne. Nikomu z lovců nepatří. Kdo je tedy jeho vlastníkem? Ptá se sám sebe král a opět se porozhlédne.
„Prohledejte okolí." Poručí a sám se rozejde směrem, odkud šíp letěl. Dívka se stačila od jejich skupinky o dalších pár metrů vzdálit a schovala se za strom svého kamaráda.
„Dobrá trefa." Ozve se tiše její přítel z výšky a Gerberia se zasměje.
„Viděl jsi ty pohledy?" zeptá se pobaveně dívka a opět se zahledí před sebe. Skupina se rozdělila a každý zamířil jiným směrem. Tím jejím právě mířil samotný král a ona neodolala a opět natáhla tětivu. Zamířila opatrně zpoza stromu na královu loveckou čepici a poté vystřelila. Král od leku poskočil a obrátil se ke své čepici, která byla nyní šípem připíchnuta ke stromu za ním. Rychle svůj pohled obrátil zpět a spatřil smějící se dívku, která utíkala pryč. Moc dobře si uvědomoval, kdo to je a tak se za dívkou rozeběhl.
„Tudy!" křikl král na své společníky a ti neváhali a vydali se rychle za ním. Gerberia mezitím utíkala k řece, která byla nedaleko a smála se dále. Měla oblečené své kalhoty a košili, tudíž se jí běhalo o moc lépe. Jen její černý plášť chyběl, a tak jí nyní vlasy vlály ve větru.