Vždycky v povětří. Slyším je přicházet...
Vyprávěj to znovu, matko. Ten příběh.
Na příběhy není čas, dítě.
Prosím, matko.
Její oči jsou prázdné. Dnes nebyla žádná večeře. Příběh byl to jediné, čím ji mohla nakrmit.
Vzpomínám si jen, že byla bouře.
Bouře, která nekončí.
Velká bouře. Pobídne ji.
Ano.
Povzdechne si a posadí si malou dívku na klín.
Bylo nebylo, mé dítě, kdysi před dávnými časy se z oblohy sneslo pět hvězd. Jedna otřásla horami, druhá rozvířila moře, třetí spolykala vzduch, čtvrtá rozdmýchala oheň a pátá pokoušela srdce lidí. Tisíce světelných nožů se spojilo a vytvořili jeden smrtící mrak podobný nestvůře. Jen jedna malá dívka měla v sobě tu pravou jiskru. Dívka jako ty...
Pojď, dítě. Je čas jít.
Kam, matko? Kde je bratr, kde otec?
Slyším, jak za lesem znějí kroky koní.
ČTEŠ
Pohlcena vodou
FantasyUběhla dlouhá doba od chvíle, kdy se dívka znovu zrodila. Jejím domovem byly lesy. Okrádala bohaté obchodníky, jež křížili cestu lesem, a naopak chudé obdarovávala. Ovšem jednoho dne se vše mělo změnit. V ten osudný den, kdy srazí ve městě muže, ovš...
