Pohlcena vodou

15.

Jakmile menším okénkem začaly pronikat první paprsky slunce, dívka svraštila obočí a chtěla se otočit, ovšem v tom ji bránila svalnatá králova paže. Chvíli strnula v pohybu a snažila se zjistit, co se to vlastně děje. Pootočila tedy hlavou a zrak jí padl na spícího Matyese, který dívku objímal, jako by mu snad chtěla utéci.

Dívka hodnou chvíli zůstávala zmatená, ovšem nějakým způsobem se jí na tváři rýsoval drobný úsměv. Cítila své splašené srdce a doufala, že jej neucítí také král. Nevěděla, co má vlastně dělat. Má krále vzbudit, aby se vrátil na svou stranu postele, nebo jít zpátky spát? Bylo časně ráno a dívka opravdu ještě vstávat nechtěla, a tak ještě na chvíli zavřela oči a vnímala královu blízkost, která jí bránila v racionálním myšlení. Snažila se usnout, opravdu ano, ale pokaždé, kdy zavřela oči, uviděla sebe s Matyesem, jak se objímají. Ta představa se jí líbila, ovšem nebyla reálná, přesto jí však na tváři pohrával jemný úsměv.

Po nějaké chvíli ucítila, jak se Matyes trochu pohnul, a tak se snažila uklidnit a předstírat, že stále spí. Ucítila, jak najednou strnul, ovšem hned na to si dívku přitáhl o něco blíže a vydechnul. Gerberia cítila jeho teplý dech na svém krku a naskočila jí husí kůže, doufala však, že si toho král nevšiml. Král již však déle nevyspával a pozoroval dívčiny zvláštní vlasy. Na tváři mu pohrával menší úsměv a cítil, jak jeho srdce divoce bije. Věděl, že dívka stále spí, jelikož kdyby viděla, v jaké poloze se nacházejí, určitě by jej dávno zabila.

Vdechoval dívčinu vůni, která měla směsici citrónů a moře. Její vůně byla specifická a král jakživ žádnou podobnou necítil. Nějakým zvláštním způsobem jej přitahovala a hrozilo, že jí brzy podlehne. Opatrně tedy opustil dívku z objetí a pomalu vstal ve snaze dívku nevzbudit. Ta však byla více než vzhůru, ovšem dále se rozhodla předstírat spánek, dokud král neodejde. Když se tak stalo, dívka také vstala a oblékla se tentokrát do černých kalhot a modré košile. Na cestu měla bohužel jen dvě košile, když nepočítá košili na spaní, jež jí vypůjčil kapitán a dvoje kalhoty. Spokojeně se vydala na palubu, kde již všichni pracovali a dívky si téměř nevšímali.
„Chytej." Ozve se za dívkou známý hlas. Jakmile se otočí, chytí rychle dva letící jablka.
„Dobrý postřeh, Rio." Uznale pokývne Diego a Gerberia se ušklíbne, přičemž po muži hodí jedním jablkem. On však nečekal takovou reakci a těsně se ráně vyhnul na stranu, přičemž jablko zachytil Rikko, člen naší skupiny.
„Dobré dopoledne." Zasměje se Rikko a podá Diegovi ono hozené jablko.
„Jestli chceš chléb, tak si řekni nebo klidně rybu." Ušklíbne se Diego a dívce se rozzářily oči. Již dlouhou dobu neměla rybu. Ač se jí příčilo jíst ryby, které jsou z vodního království, měla hlad a dlouhou dobu neokusila maso.
„Takže ryba." Zasměje se Diego a v tu ránu zmizí v podpalubí.
„Jak se cítíš?" zeptá se Rikko a dívka se musí usmát. Ovšem, že se Rikko zeptal, vždyť to byl lékař a zdraví ostatních lidí bylo u něj na prvním místě.
„Je mi fajn. Cítím se, jako by se včerejšek nestal. Měla jsem vědět, že mě tolik síly vyčerpá." Usmála se dívka a Rikko přikývl.
„Kapitán říkal, že bychom zítra v podvečer měli dorazit k pevnině." Podotkne muž a Gerberia přikývne.
„Ano, jsem zvědavá, jaké je Thoranovo království." Ušklíbne se dívka a najednou uslyší štěbetání. Lehce se zamračí a pohlédne na moře.
„Co se děje?" zeptá se udiveně Rikko a také hledí do vody.
„Něco slyším." Odpoví spěšně dívka a soustředí se na vodu. Zavře tedy oči a rukama se zachytí přídi lodi. Náhle, jakoby se stala součástí vody a začne hledat onen hlas.
„Gerberie," uslyší jej a následuje ho. Vede ji stále dál po moři.
„Blíží se. Oni se blíží. Pozor!" ozve se opět tenký hlas a dívka pozná, že je to rusalka neboli vodní víla.
„Kdo se blíží?" zeptá se dívka, ovšem vodní tvor již prchá daleko odtud.