Pohlcena vodou

18.

Z dálky uviděli starý mlýn, který zel prázdnotou. Již před pár lety mlynář zemřel a neměl kdo převzít jeho řemeslo. Byla to doba nepřetržitých válek, o nichž slyšel Matyes jen z vyprávění svého otce. Tato země byla opravdu v žalostném stavu, mnohem horším, než je nyní.

Skupina se vydala k onomu mlýnu a rozhodla se, že zde stráví dnešní noc. Nevěděli však, zda je opravdu mlýn tak opuštěný, jak se zdá.

Rikko s Trevorem šli obhlédnout okolí a Diego s Maximem vnitřek mlýnu. Mlýn vskutku na první pohled zel prázdnotou, ovšem jakmile Diego s Maximem ztratili svou ostražitost, na krku jim přistál nůž.
„Jeden pohyb a budeš umírat v kaluži krve," varoval mužský hlas Diega a oba muži strnuli v pohybu. Neměli se jak bránit v tuto situaci, jelikož při sebemenším pohybu by dva muži za nimi neváhali a na místě je podřízli.
„Zkus to a ty zemřeš hned po nich," ozve se dívčin hlas za muži, jež drželi bezbranného Diega a Trevora. Dívka se sama ušklíbla, jelikož věděla, že útočníci nečekali dívku, jež by jim držela dýku u zad.
„Pusťte naše společníky a necháme vás žít," ozve se tentokrát králův hlas a útočníci Diega s Maximem propustí a sami se zasmějí.
„Vážně? Myslíš, že nás jen tak přemůžete?" zasměje se jeden z mužů a dívka si jej zkoumavě prohlédne. Byl vskutku mladý, možná stejně starý jako sám král Matyes, ovšem působil zvláštním dojmem.

„Je nás více, než vás," podotkne Kile a celá skupina se semkne k sobě, přičemž zaujme bojový postoj.
„Jsi si tím opravdu jistý?" ušklíbl se onen zvláštní muž a za skupinou se z nenadání objevilo tucet ozbrojených mužů.
„Kdo jste, a co tady pohledáváte?" zeptá se muž a rozejde se kolem skupiny, přičemž si všechny detailně prohlédne. Zrakem stane na dívce, jež na něj před chvíli mířila dýkou. Dívka si muže zpoza pláště prohlížela. Nevěděla, co ji na něm tak zaujalo.
„Jsme jen skupina bojovníků, nic víc," odpoví bezmyšlenkově Diego a Matyes jej zpraží pohledem.
„Lžeš. Nejste jen skupina potulných bojovníků. Nepocházíte z Esteopolisu, zkus tedy vypustit z úst další lež a podřízneme vás na místě," zamračí se muž a dívka o krok vystoupí ze skupiny.
„Dobrá tedy, máš pravdu. Nepocházíme odsud. Jsme z Thorensonu. Král nás vyslal jako své špehy, jelikož se blíží válka," odpověděla dívka a sama pro sebe se ušklíbla. Muž nevěděl, zda dívka říká pravdu, jelikož za tu dobu, kterou strávila v Thorensonu, se naučila nadmíru dobře lhát. Muž si dívku zaujatě prohlížel, přičemž stále obcházel skupinu.
„Tak špehové krále, ano?" zasmál se trpce, načež se vydal ven z mlýna.
„Řekl jsem, že nemáte lhát. Zabte je!" přikázal muž předtím, než odešel z mlýna.

„To se teda povedlo," namítl Diego a odrazil útok jednoho z útočníků. Byl to sice nerovný boj, ovšem králova skupinka byla mnohem schopnější než tito muži.

Gerberia sledovala boj a sama pro sebe se zamračila, jelikož nechtěla ztratit žádného muže. Každá ztráta je ohrožením celé výpravy. Rozhlédla se kolem a zrakem spočinula na studně opodál. Zvedla ruce do výšky, přičemž se voda ze studny vyvalila ven a vytvořila vlnu.
„Tak a dost!" křikla a vodou odhodila všechny muže nejméně dva metry.

V tu chvíli všechen boj ustal a všichni přítomní překvapeně hleděli na dívku, která stála se založenýma rukama uprostřed mlýna.
„Čarodějka," uslyšela jednoho z nepřátelských mužů a neodolala nutkání protočit očima.
„Proč to všichni říkají?" utrousila si sama pro sebe a vydala se ke dveřím. Chtěla mluvit s tím záhadným mužem, jenž vydal příkaz zabít královu skupinu. Ovšem než otevřela dveře, poručila vodě, aby obě skupiny od sebe oddělila, jelikož věděla, že by se opět strhl boj.

Uviděla onoho muže opodál mlýna, jak shlíží na okolí a zapadající slunce.
„Co zde skutečně pohledáváte?" ozval se klidným hlasem muž, čímž dívku překvapil. Stál k ní zády s rukama založenýma na hrudi.
„Kdo jsi?" ignoruje dívka mužovu otázku a stoupne si vedle něj.
„Nejdřív odpověz na mou otázku," ohradí se muž a shlédne na dívku stojící sotva dva metry vedle něj.
„Jsme tady, abychom zabili krále Thorana," odpoví dívka popravdě a ani sama netuší, proč to vlastně udělala. Z tohoto muže měla zvláštní pocit, ovšem věděla, že mu může věřit. Bylo to opravdu zvláštní, ale dívka nějakým zvláštním způsobem tušila, kdo je tento muž. Vskutku. Věděla, čím ji tento muž zaujal.
„Ty jsi Felix, že ano? Korunní princ Esteopolisu," zkonstatovala dívka a tím si potvrdila své tušení.
„Ano, jak to víš?" zeptá se překvapeně muž a opět si prohlédne dívku.
„Řekněme, že to byla intuice," pokrčila dívka rameny a muž se krátce zasmál.
„Vskutku jsi bystrá. Říkáš tedy, že vaše skupina je zde, aby popravila mého otce?" zeptá se opět Felix a dívka přikývne.
„Ano, je to jediný způsob, jak zamezit blížící se válce a také utrpení tohoto lidu," odpoví Gerberia a zkoumá mužovu snědou tvář.
„Pomůžu vám," řekne po chvíli Felix a opět s úsměvem pohlédne na dívku.
„Otec ubližovat této zemi již dost dlouho. Čekal jsem na vhodnou příležitost a ta nadešla nyní díky vám," pravil rozhodně a natáhl k dívce dlaň.
„Spojenci?" Navrhl a dívka na chvíli zaváhala, ovšem mužovu dlaň přijala a potvrdila tím tak nově nabité spojenectví mezi královou skupinou a skupinou prince Felixe.
„Spojenci," usmála se dívka a odhrnula plášť, který jí doteď zakrýval její kadeř.
„Páni," nezmohl se Felix na jiná slova.
„Jak-," nestihl dopovědět, jelikož jej dívka se smíchem zarazila.
„To je dlouhý příběh, pojď," pobídla muže a vydala se zpátky do mlýna, kde již obě skupiny po sobě pokřikovaly různé nadávky. Opět Felix překvapeně přihlížel situaci a nemohl uvěřit svým očím.

Dívka pokynula vodě a ta se vrátila zpátky do studny, přičemž propustila obě skupiny, které se do sebe opět chtěly pustit.
„Dost!" křikl dominantním hlasem Felix a ve mlýně zavládlo opět ticho.

Dívka pohlédla na svou skupinu, která zvědavě přihlížela situaci, ovšem zrak jí nakonec utkvěl na králi. Sledoval ji zvláštním pohledem, o kterém nevěděla, co si myslet. Náhle cítila, jak se její srdce prudce dalo do pohybu a ona zatajila dech. Nevnímala ani slova Felixe, jenž promlouval k oběma skupinám. Ona byla ve spárech onoho muže s temnýma očima.

„Gerberie," uslyší znenadání své jméno a ohlédne se. Téměř všechny pohledy ve mlýně byly soustředěny na ni.
„Myslím, že je ještě spousty věcí, které by se měly vysvětlit," začal Felix a dívka jen přikývla. Princ Felix mluvil dlouze, ovšem nikdo se jej neopovažoval přerušit. Vyprávěl celý příběh, který se odehrál od doby, kdy jej otec vyhnal ze zámku. Ne všichni souhlasili s princovým vyhnanstvím, a tak se k němu dobrovolně přidalo pár jedinců, jež jej doprovází po celé ty roky. Princ putoval zemí a královi stoupence zabíjel. Nebylo to sice nic příjemného, jak sám Felix řekl, ovšem jsou to důležité oběti. Postupem času získal také spojence na zámku, kteří mu předávají noviny a královi plány. Již dlouho princ plánuje krále Thorana sesadit, ovšem vyčkával na správný okamžik, který nadešel dnes. Pamatoval si věštbu, jež mu prozradila jedna stařenka ve vesnici. Bylo mu souzeno jednoho dne sesadit jeho otce a usednout na trůn. Jak se tak stane, v zemi zavládne mír a klid.

Ani králova skupina nebyla pozadu a předávali si informace, ovšem to, že Matyes je král Thorensonu se nezmínilo, neboť nemohli riskovat. Někteří muži také stále nedokázali pochopit, jak je možné, že ona jediná dívka v obou skupinách má zvláštní schopnosti. Neodvažovali se ji však nazvat znovu čarodějnicí, jelikož sama dívka vyhrožovala, že je v mžiku utopí, ovšem nemyslela to vážně.

Bylo něco okolo půlnoci, když mlýnem zavládlo ticho. Všichni přítomní byli zabraní ve svých vlastních myšlenkách a snažili se zpracovat všechny nové informace.

Gerberia proto využila chvíle klidu a odešla na menší kopec kousek od mlýna. Bylo to v celku strategické místo. Nejbližší dům od mlýna byl minimálně na míli daleko a všude kolem byl hustý les. Připomínalo jí to její mýtinu u jeskyňky, která byla jejím domovem po dlouhý čas. Stýskalo se jí. Nejenom po jeskyňce, lese, který znala téměř dobře, jako vody v Thorensonu. Stýskalo se jí po jejím koni, jenž nesl jméno, které mělo význam vody. Také jí chyběl ten klid a svoboda. Byla bezstarostná, nemusela řešit blížící se válku, o nikoho se nestarala. Byla zkrátka volná, ovšem to vše bylo pryč. Ač by se ráda k tomuto životu vrátila, věděla, že to již není možné. Nikdy už nebude nic jako dříve. Započala třetí etapa jejího života a ona klidně vykračovala po její cestě.