Pohlcena vodou

26.

Zhluboka se nadechla a převalila se na druhý bok. Okamžitě však ustala v pohybu, jakmile si uvědomila, že ji svírají dvě silné paže. Otevřela své oči a pohled jí padl na muže spícího po jejím boku. Zatajila dech, když si uvědomila, že jejich tváře jsou od sebe sotva několik centimetrů. Pozorně si krále prohlížela, neboť netušila, kdy bude mít takovou možnost si jeho tvář prohlédnout takto detailně. Všimla si drobné vrásky mezi jeho obočím a odolávala touze přejet přes ni prsty. Delší vlasy Matyesovi spadaly do tváře, jež byla nyní snědá. Také drobné jizvičky na jeho tváři si dívka pamatovala. Jednu z nich dokonce sama ošetřovala na lodi, při cestě sem.

„Mmmm," uslyšela, jak si Matyes nesouhlasně povzdechl a přitáhl si dívku o něco těsněji k sobě. Její srdce začalo o něco rychleji tlouct a z jeho vůně se jí snad i zatočila hlava. Toužila se dostat na druhou stranu pokoje, co nejdále od tohoto muže, aby nemusela takto reagovat, ale zároveň se nedokázala přimět k jakémukoli pohybu, neboť v jeho sevření se cítila v bezpečí.

„Ještě je brzy," zamumlal tiše a dívka netušila, zda král spí nebo je skutečně vzhůru. Nechtěla být načapána, jak si jej prohlíží, a tak pro jistotu zavřela oči a snažila se opět usnout. Ucítila, jak se král po chvíli napjal, jako by si něco uvědomil a hlasitě vydechl. Dívka ucítila, jak jeho prsty ji pohladily po boku a naskočila jí husí kůže. Otevřela opatrně oči a střetla se s těmi temnými. Byly stále tak temné a zvláštní a dívka byla jimi naprosto fascinována.
„Dobré ráno," ozve se králův hlas nejistě a to dívku přinutí vrátit se zpět do reality.
„Dobré," odpověděla dívka a stále králi oplácela ten intenzivní pohled. Cítila, jak se jeho ruka trochu odtáhla, jako by si najednou uvědomil, že ji stále svírá.

„Asi bychom měli vstát, většina už bude na nohou," povzdechne si Matyes, ale stále se neměl k pohybu stejně, jako dívka.
„Nejspíše ano, ale nechce se mi. Bojím se, co přijde, až skutečně opustíme tento pokoj," poví Gerberia popravdě a odvrátila od krále zrak.
„Vím, jak se cítíš. Taky se bojím. Bojím se, že nezachráním svého bratra a království a Lord Kieher se násilím zmocní vlády. Stále přemýšlím nad tím, že toho muže mám ve svém paláci, ovšem nemám jak doručit zprávu do Thorensonu. Navíc, vše jde přes něj. Také se modlím za to, aby panoval ve světě konečně mír a klid. A také," zarazil se a dívka cítila, jak jeho prsty našli ty její.
„Také se modlím, abys byla v bezpečí po celou dobu boje a nehrozilo ti žádné nebezpečí." Vyřkl tak upřímným hlasem, až dívka cítila, jak se v její duši rozlévá příjemné teplo.

„Také se modlím. Nechci, aby se cokoliv někomu stalo, ovšem vím, že to není možné. Bojím se, že svět bude ztracený, pokud se nám nepovede Thorana sesadit. A také mám strach o tebe. Jsi přeci král, a jak jsi řekl, může se stát cokoliv a já nechci přihlížet, jak království padne do rukou Lorda Kiehera," Dívka se cítila nesvá z tolika upřímností, ovšem cítila, jak jí pomalu padá kámen ze srdce. Byla ráda, že se králi mohla svěřit, stejně jako on jí. Bylo to důvěrné gesto, které si oba moc dobře uvědomovali.

Setrvali by v této pozici, každý ve svých myšlenkách, ještě dlouho, ovšem někdo přeci jen musel zaklepat na dveře. Jako první se probrala z transu dívka a okamžitě vyskočila z postele.
„Ano? Kdo je?" zeptá se rozrušeně a bere do rukou své oblečení, jež se skládalo z kalhot a bílé košile.

„Tady Felix. Je vše v pořádku? Scházíme se za pět minut u stolů, aby se doladily plány," ozve se princův hlas a dívka se pomalu otočí ke králi, jenž stále ležel na posteli a pobaveně sledoval dívku.
„Ano, hned jsme tam." Odpoví dívka a odchází do skromné koupelny se trochu opláchnout a obléci.

Matyes mezitím sám přemýšlel, jak se dnešní den vyvine. Hlavou mu kolovalo spousty možností, ovšem sám netušil, která se stane tou skutečnou. Po chvíli však s tichým povzdechem vstal a také se šel obléknout.