Pohlcena vodou

19.

Vyrazili krátce po poledni, jelikož dlouze promýšleli strategii. Mnoho mužů se lišilo názory, ovšem nakonec došli stejného mínění.
„Rio!" uslyší dívka své jméno a otočí se ke svému králi, jež ji zvědavě sleduje.
„Vnímala jsi vůbec něco z té porady?" zeptal se pobaveně, i když sám dobře věděl, co dívka odpoví.
„Postřehla jsem, že se nemůžete shodnout," pokrčila dívka rameny, ovšem na tváři měla úsměv.
„Cesta, kterou jdeme, je v celku nebezpečná. Pokud bychom postupovali lesem, aby nás nikdo neuviděl, dorazili bychom do hlavního města za necelé dva týdny, což si nemůžeme dovolit. Musíme být nadmíru obezřetní," upozornil dívku a ta jen protočila očima.
„Já jsem vždy opatrná," utrousí dotčeně a král se zasměje.
„Vážně? Tak jako při lovu, kdy ti přistál v holeni šíp?" zeptá se pobaveně a Gerberii tím vyrazil dech. Neměla, jak se bránit, jelikož měl král naprostou pravdu.
„Pořád jsem ale lepší než ty," neodpustila si dívka, jelikož vždy potřebovala mít poslední slovo. Na to se král hlasitě rozesmál, až mu po tvářích tekly slzy.

Po chvíli les končil a před nimi se rozprostírala holá pustina. Nebylo se čemu divit. Vcházeli do končin, které jsou v této zemi nejteplejší. Nebyly to pouště, ovšem králově skupině tak připadala, jelikož nebyli zvyklí na takové podmínky.
„Dávejte si pozor na bandity. Nejsou jen v pohádkách. Rádi zabíjí lidi a ženy si berou do nevěstince," podotkl jeden muž a obrátil se ke Gerberii, která se nad jeho slovy zamračila.
„Vykastrovala bych je dřív, než by na mě stačili sáhnout," bránila se dívka a několik mužů se tiše zasmálo.
„O tom nepochybuji," řekl ten muž a s pobaveným úšklebkem se vydal do čela skupiny.

Dlouze pochodovali bez přestávky a dívka zatoužila alespoň po kouska stínu, jelikož se doslova vařila v tolika vrstvách oblečení, které na sobě musela mít kvůli slunci.
„Neboj se, za chvíli dojdeme k mokřadům," ušklíbl se Felix, jenž se znenadání objevil vedle dívky.
„To doufám, nečekala bych, že se kdy dožiju takového horka," povzdechla si dívka a princ se zasmál.
„A to jsi ještě nebyla v poušti," podotkl a Gerberia byla najednou ráda za tuto pustinu.

Opravdu po nějaké chvíli dorazili k mokřadům a dívka mohla zacítit přítomnost vod. Ne nadarmo mokřady nesly své jméno. Jakmile na dívku padl první stín, na rtech se jí objevil úsměv. Také ostatní členové skupiny byli rádi, že z oné pustiny jsou pryč.
„Tady uděláme tábor. Je to nejbezpečnější místo, jelikož v mokřadech žije spousty nebezpečných zvířat," usoudil princ a nikdo nic nenamítal. Všichni pocítili úlevu, když konečně usedli na zem. Po několika hodinách chůze to bylo opravdu osvobození.

Po nějaké chvíli také Felix rozdělal oheň, aby byli v bezpečí před zvířaty. Sám moc dobře věděl, co za stvůry žije v těchto lesích.
„Půjdu se vykoupat," oznámila dívka, jež se doteď bavila s Diegem, Rikkem a Matyesem.
„Buď opatrná," varoval Gerberii Matyes a ta se neubránila protočení očima.
„Všude je voda, věř mi, že toto je pro mě momentálně to nejbezpečnější místo," ušklíbla se dívka a vydala se dost daleko, aby ji některý z mužů nesledoval při koupeli.

Zaposlouchala se do zvuků přírody a vnímala všude kolem energii vody, která jí podvědomě dodávala sílu. Příroda byla jiná, než na jakou byla zvyklá, ovšem líbila se jí. Došla až k menšímu močálu, který by byl jistě pro normálního člověka nebezpečný, ovšem ona byla jiná. Svlékla ze sebe veškerý šat a spolu s ním skočila do vody. Opět ucítila, jak její oči svítí a ona tak měla možnost vidět vodní prostředí. Nebylo tak čisté jako v Thorensonu, ovšem co mohla dělat? Rozprostřela svůj oděv kolem a nechala vodu, aby jej očistila od nečistot, zatímco dívka klesla až ke dnu. Zatajila dech, když jí zrak padl na kostry lodí. Mnohé byly starší než samotný Esteopolis, což dávalo důraz na stáří těchto mokřad.