Pohlcena vodou

Prolog 1

Kde začíná její příběh? A který by to vlastně měl být? Ještě včera byla téměř normální dívka se sny jako každý jiný. Ovšem dnes? Dnes je zcela někým jiným. Mnozí by tento úkaz nazývali jako reinkarnace, ale co když je to úplně jinak...

Gerberia uháněla lesem, jak nejrychleji mohla, ovšem lem otrhaných starých šatů jí to nedovolovala. Co chvíli zakopávala o pařezy stromů a už ani nevnímala, kolik šrámů má po těle. Své prudce bijící srdce cítila téměř všude, jakoby i ono zaznamenalo blížící se hrozbu a pokoušelo se utéct.

Ještě chvíli a chytí mě. Pomyslela si Gerberia, když slyšela stále blížící se psy. Vojáci jí byli v patách a ona se modlila, aby dnes utekla jisté smrti. Cítila, jak ji opouštějí síly. Nikdo nemohl říci, že Gerberia je špatný běžec, ba naopak, vždy byla rychlejší a schopnější než většina chlapců, ovšem dnes se jí to neoplatilo.

Doběhla až k útesu, odkud jediná možná cesta vedla tam dolů do burácejícího oceánu. Je v pasti. Tato věta jí rezonovala myslí a adrenalin v krvi jí nedovoloval polevit. Nemohla se vzdát, nikdy se nevzdávala. Vždy slýchávala od matky, že musí být silná a musí jít tvrdě za svými cíli. Jen tak mohla přežít v této nebezpečné době.

„Máme ji!" slyší hlas jednoho z mnoha vojáků, kteří ji pronásledovali. Po chvíli dotyčného také uviděla. Nemohl mít více než dvacet let.

„Teď půjdeš s námi, ještě dnes tě čeká poprava." Přiřítil se také velitel a Gerberia stále udýchaná couvala ke kraji, aby od nich udržovala bezpečnou vzdálenost. Teď už sedm vojáků ji obklíčili a ona neměla jinou možnost. Smrt ji buď čeká oprátkou, nebo ve vodě. Nechtěla zemřít, dnes ne, ale neměla jinou možnost, a tak se otočila k horizontu a sbírala všechnu odvahu. Slyšela, jak se vojáci k ní nebezpečně blíží a tehdy se rozhodla. Volím vodu. Zavřela oči a udělala krok do prázdna.