Pohlcena vodou

14.

Gerberia pobaveně sledovala mladého muže jménem Diego, o kterém věděla, že se plaví poprvé. Byl celý bledý a v rukou svíral dřevěný kbelík.
„Nenávidím mořskou nemoc." Povzdechne si a opět vyvrhne obsah svého prázdného žaludku do kýble.
„Ty nejsi správný námořník." Pokroutí pobaveně hlavou postarší muž ze skupiny, jehož jméno si stále dívka nedokázala zapamatovat.
„Já nikdy netvrdil, že jsem námořník. Mám rád svoje město." Zamračí se Diego a opět se mu začne natahovat, když se loď zhoupne. Gerberia se nedokáže dále dívat na trápícího se muže a tak udělá pár pohybů rukama a loď se přestane pohupovat na vlnách. Zvedne o něco výše ruce a tím zajistí, že loď pluje náhle dvakrát rychleji. Mnoho mužů se nad náhlou rychlostí zakymácí a překvapeně se obrátí k dívce.
„Děkuju, konečně si nepřipadám jako na kolotoči." Oddechne si Diego a zhluboka se nadechne. Bylo vidno, že se muži udělalo lépe, když se loď nepohupovala.
„Sakra, děvče, ty by ses nám do flotily hodila." Zasměje se kapitán a sleduje, jak se vlny odráží od lodi.

Po chvíli se také na palubě objevil sám král, který doteď vyspával. Když si však uvědomil, co dívka udělala, mírně se zamračil.
„Co to děláš, Rio?" přistoupí k dívce, která stále stojí uprostřed lodi a soustřeďuje se na ovládání vody. Dívka sebou trhne, jakmile uslyší králův hlas a sladce se na něj usměje.
„Diegovi se udělalo nevolno, tak jsem mu chtěla ulevit, a aby loď neztratila svou rychlost, trošku jsem ji popohnala." Pokrčí dívka rameny a snaží se tvářit nevinně. Král si povzdechne, ovšem stále má na tváři zamračený výraz.
„Ty jsi neskutečně tvrdohlavá." Podotkne král a podá Gerberii pomeranč.
„Nikdy jsem netvrdila opak." Ušklíbne se dívka a převezme si pomeranč, přičemž stále jednou rukou ovládá vodu v moři. Král se raději odebere ke skupince jeho mužů, aby probral strategii a plány, jakmile dorazí na pevninu. Měl obavy, zda se výprava vůbec povede, ovšem snažil se být optimistický. Nemohl dopustit, aby jeho jediný bratr zemřel. Neměl by pak nikoho kromě Anastázie.

Bylo něco málo po poledni, ovšem Gerberia stále popoháněla loď. Cítila, jak je čím dál více unavená, neboť síla, kterou musela vynaložit, byla obrovská.
„Myslím, že to už stačí, děvenko. Díky tobě dorazíme k pevnině o den dříve. Běž si odpočinout." Přišel k dívce usměvavý kapitál, který byl rád, že mohl poznat dívku jako je Gerberia. Oba sdíleli lásku k moři.
„Dobře." Odpoví nakonec dívka a pomalu uvolňuje ruce. Jakmile vodu v moři nechá opět volně vířit, pocítí, jak na ni jde mdloba. Lehce se zakymácí a rychle zamrká. Kapitán si její slabosti všimne, a tak pohotově dívku zachytí. To však také neuniklo králi, který již míří k dívce se zamračeným výrazem.
„Klidně se s vámi vsadím, že Gerberia bude budoucí královna." Šeptne jeden z králových mužů a ostatní souhlasně přikyvují.

„Já ti říkal, že se máš šetřit." Podotkne Matyes, jakmile dorazí ke dvojici. Dívka věnuje králi otrávený výraz, jelikož neměla ráda, když jí někdo říkal, co má a nemá dělat a hlasitě si zývla.
„Postarám se o ni." Řekne směrem ke kapitánovi, který s úsměvem přikývne a předá dívku Matyesovi.
„Musíš si odpočinout." Zhodnotí král a dívka se neubrání protočení očima, ovšem zapře se o něj a s jeho pomocí vyrazí do kajuty. Dívka se snad nikdy takto netěšila na spánek. Byla vyčerpaná, že by snad zvládla i královi výčitky.

Jakmile dívka ulehla na postel, spokojeně si vydechla a zavřela oči. Nevnímala ani to, že nohy má stále spuštěné na zem, chtěla si jen odpočinout.

Král pobaveně sledoval dívku, která téměř za chůze usínala a zvedl dívku tak, aby ležela celý tělem na posteli. Prohlédl si dívčinu tvář, která díky slunci nabírala lehce tmavší odstín, a její vlasy díky onomu kontrastu více vynikaly. Byla půvabná a ve spánku snad ještě více, neboť utvářela dojem nevinného dítěte, i když byla již dávno dospělou ženou. Mohla mít snad kolem dvaceti let, možná o rok více.