Pohlcena vodou

12.

Netušila proč, ale dnes měla pokušení trochu pozměnit svůj vzhled. Také její komornou překvapila, když jí nabídla, že dívku může upravit, jak se jí zlíbí. Komorná byla opravdu ráda, ovšem také zmatená, neboť nevěděla, co se to s Gerberií stalo. Nikdy si nenechávala radit ani pomáhat při oblékání či úpravě vlasů. Neotálela však dlouho a dívku oblékla do světle zelených šatů bez ramínek. Gerberia byla dokonce ochotna přežít den v korzetu. Šaty měly nadýchanou sukni, která se dívce zalíbila. Připadala si opravdu jako princezna a ne jako zlodějka z lesa.

Nechala si vlasy vyčesat do složitého drdolu a lehce se nalíčit. Sama byla zvědavá, jak bude nakonec vypadat, ovšem také se nemohla dočkat názoru krále. Zarazila se nad svou myšlenkou, ale dlouze nad tím nedumala.

Po nějaké době již byla dívka konečně hotová a přesunula se k velkému zrcadlu, aby se na sebe mohla podívat. Komorná stála opodál a sama si v duchu vychvalovala svou práci. Jakmile se Gerberia uviděla v zrcadle, zatajila dech. Vypadala opravdu jinak.

U dveří vedoucích do jídelny se krátce zastavila a zhluboka se nadechla, jak jen jí to stažený korzet povoloval. Byla nervózní, ale nějakým záhadným způsobem se těšila. Otevřela tedy honosné dveře do jídelny a pomalu vešla. Mohla slyšet první zalapání po dechu od přítomných lidí, ovšem ona svůj zrak upírala na muže sedícího v čele stolu.

Sám král byl opravdu v rozpacích při pohledu na tu krásnou dívku jdoucí místností ke svému místu. Nemohl popřít, že svým vzhledem mu vyrazila dech.

Ladným krokem se usadila tak, jak jí učili při hodině etikety a naposledy věnovala pohled králi. Těšilo ji, že Matyesovi vyrazila dech. Nějakým způsobem jí to hřálo u srdce. Stejně tak dívce neušly překvapené pohledy ostatních, zejména od princezny Anastázie, která byla vskutku potěšena tímto gestem. Už déle podezírala svého strýce, že našel zalíbení v Gerberii.

Jakmile oběd skončil, chtěla se Gerberia projít do zahrady, ovšem král ji zastavil.
„Sluší ti to." Podotkl upřímně a stále fascinovaně si dívku prohlížel.
„Děkuju." Odpověděla Gerberia a cítila, jak její tváře nabírají červený odstín, tak odvrátila pohled a vydala se pomalým krokem chodbou, přičemž ji král následoval.
„Co tě přimělo odložit kalhoty s košilí?" zajímal se a na tváři mu pohrával úsměv.
„Ani nevím, říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám. Chtěla jsem zkusit si obléci něco vhodnějšího." Pokrčila rameny a náhle před nimi stanul udýchaný velitel.
„Můj králi, slečno, přišel posel ze sousedního království." Pověděl naléhavě a král věděl, že zprávy, jež nesl, nebudou dobré.
„Pojď do mé pracovny." Poručil král a velitel přikývl.
„Ty také, Rio." Podotkl a Gerberia nervózně následovala muže.

„Zlé zprávy, Veličenstvo." Začal velitel, jen co se zavřely dveře královi pracovny. Gerberia raději tiše přihlížela, zatímco král se šel posadit do svého křesla.
„Spusť." Poručil král a mírně se zamračil.
„Jde o vašeho bratra. Král Thoran jej na jeho cestách zajal a požaduje po vás, abyste se vzdal a připojil se k němu." Oznámil velitel a Matyes prudce vstal.
„Cože udělal? Jak je to vůbec možné?" zeptal se nevrle král a dívka sama překvapena očekávala velitelovu odpověď.
„Ukázalo se, že král Thoran najal muže, aby vašeho bratra unesli. Co hodláte dělat, Vaše Veličenstvo, jestli se mohu zeptat?" odpoví velitel a pokorně se podívá na svého pána.
„Rozhodně se nevzdám. Svolej radu, hned!" nařídil král a velitel s poklonou odešel.

„Sakra." Zaklel Matyes a snažil se vymyslet plán, jak svého bratra dostat zpátky na zámek živého.
„Bude to dobré, dostaneme ho z tama, uvidíš." Zkusí Gerberia krále alespoň trochu uklidnit a přejde k němu.
„Rio, sama víš, že táhnout do Esteopolisu je sebevražda." Řekne zoufale a napřímí se. Gerberia opatrně ke králi přistoupí a obejme jej. Nevěděla ani, proč toto gesto udělala, ovšem králi se znatelně ulevilo. Pevně dívku objal a snažit si utřídit myšlenky, aby byl schopný racionálně myslet.
„Nevím, co mám dělat." Řekne po chvíli a neochotně se od dívky odtáhne.
„V první řadě bys měl jít na tu poradu. Nech si od každého poradit a nakonec se rozhodni. Ty jsi král." Usměje se na něj a chytí jej za ruku. Krále toto gesto uklidní a věnuje jí úsměv.
„Děkuju. Půjdeš na to zasedání se mnou? Chtěl bych si vyslechnout i tvůj názor." Zeptá se dívky a ta překvapeně zatají dech, ale přikývne. Nemohla v tom krále nechat.