Pohlcena vodou

23.

Už jen tři dny. Tato slova si celá skupina stále promítala v hlavě. Při pochodu téměř nikdo nepromluvil ani půl slova. Všichni věděli, že se den posledního boje blíží a je za dveřmi. Vyhrají? Přežijí to a vrátí se ke svým rodinám?

Dívka přemýšlela, co teď může dělat její Nero nebo snad přítel Dragan. Jistě vypomáhá otci tak, jako každý den, a co ona ví? Třeba již oslovil onu dívku, na kterou vždy na tržnici láskyplně pohlížel.

Chyběl jí. Chyběl jí její život, její les, jeskyňka. Chyběla jí doba, kdy byla svobodná a schovávala se před stráží. Ty pohledy obchodníků, jež přepadávala... Na tváři se jí objevil malý úsměv, který nešlo jen tak zakrýt. Pohled jí padl na její hnědý plášť. Byl s ní, co si pamatovala a ona se jej nehodlala vzdát. Ano, bylo znát, že plášť toho má za sebou mnoho, ovšem dívka jej stále více milovala. A také náramek, jenž nesl její jméno. Prsty přejela přes ta písmena a sama pro sebe se opět usmála.

„Je příjemné vidět na tvé tváři úsměv," ozve se vedle dívky znenadání hlas.
„Proč se utápět v pochmurných myšlenkách? Ještě neumírám." Pokrčila dívka ledabyle rameny a soustředila se na cestu.
„Jsi opravdu výjimečná dívka," pokroutil princ pobaveně hlavou a se zájmem si dívku prohlížel. Sice měla tvář zahalenou kapucí pláště, ovšem párkrát se mu poštěstilo zahlédnout její tvář. Stále jej fascinovala a princ nemohl popírat, že jej dívka skutečně okouzlila.
„Ano, a ty úplně obyčejný princ. Jak my dva si můžeme rozumět?" podotkla dívka se sarkasmem v hlase a princ se ušklíbl.
„Ano, také tomu nerozumím."

Krátce po poledni narazili na menší vesnici, která měla sotva deset domů a jeden statek. Skupina již z dálky slyšela hlasy malých dětí, jenž skotačily na dvorku.
„Obejdeme opatrně vesnici a pár z nás půjde nakoupit nějaké jídlo. Nejlépe, pokud by šla Gerberia s někým. Pokud půjde dívka, nikdo z vesnice ji nebude podezřívat, ovšem musíš schovat své vlasy," pohlédl princ opět na dívku a ta přikývla.
„Já s ní půjdu." Nabídl se Matyes a popošel k dívce.
„Také půjdu." Ihned se také nabídl Rikko a princ přikývl. Dívka věděla, že se Rikko nabídl především proto, že nedovolí, aby byl král bez strážce.
„Dobrá tedy. Půjde Gerberia, Rikko a Tristan." Odsouhlasí Felix a předá dívce váček s penězi.
„Buďte opatrní," promluví ještě a vydá se spolu s ostatními pryč.

„Nemusel jsi jít s námi, přesto si toho ale vážím," podotkl král k Rikkovi, který jen přikývl.
„Už jen z důstojnosti vás nemůžu nechat jet samotné." Řekne Rikko na vysvětlenou a dívka je pobaveně sleduje, ovšem pak se otočí a vydá se do vesnice, přičemž ty dva nechá za sebou.

Domy nebyly v tak špatném stavu jako v minulé vesnici, ovšem i tady jde vidět, že lidé postrádají peníze. Dívka se znovu přesvědčila, zda má vlasy dobře zahalené a přešla ke stánku s ovocem. Nakoupila několik jablek a rychle přešla k dalšímu. Pekař si dívku prohlédl a věnoval jí smutný pohled. I zde nakoupila pečivo a nechala pekaři o jednu zlatku navíc. Sama pro sebe se usmála, když spatřila jeho vděčný pohled.

„Buď opatrná, Rio." Poznamená Matyes a sám se kolem sebe rozhlédne.
„Říkáš té, která vždy utekla tvým mužům," ušklíbne se dívka a předá mu nakoupené jablka.
„To ano, ovšem šípu mého lovce jsi neunikla a mně také ne," podotkne král a dívka protočí očima, ale nijak to nekomentuje.

Když měli vše potřebné, vydali se z vesnice pryč. Kousek od ní ležel statek, jehož viděli už z dálky před vesnicí. Dívka si jej bedlivě prohlížela, ovšem něco jí na něm nesedělo. Míjeli jej a Gerberia uslyšela rozzuřený hrubý hlas. Popošla rychleji dále od statku, kde uviděla staršího obtloustlého muže, jenž rákoskou bije hubeného ovčáka.
„Co to-," zarazí se dívka a zatne ruce v pěst, když muž opět udeří bezbranné zvíře. Dívka pohlédne na vyděšené zvíře, jež jí na malý moment věnuje prosebný výraz.