Pohlcena vodou

21.

„Nalevo!" ozve se Rikkův hlas a král okamžitě zpozorní a odrazí útok nepřítele. Netrvalo dlouho a muž padl mrtvý k zemi. Časně ráno, kdy téměř nepozorovaně prošli kolem tábora, je překvapila skupina vojáků, jež právě přijížděla do onoho tábora. Nebýt dvou mužů z princovi skupiny, bezpečně by proklouzli kolem, ovšem osud si pohrál a postavil skupinám do cesty nelehkou překážku. Nepřátel bylo téměř dvakrát tolik, ovšem nebyli to zkušení vojáci. Byli to spíše jen obyčejní sedláci, kteří nejspíše neměli peníze na daně. Našli se však i takoví, kteří doslova prahli po krvi a ti byli největšími oříšky. Král měl co dělat, aby stačil odrážet útoky. Nevedl si zle, ba naopak, ovšem také cítil, jak postupně slábne.

Gerberia čekala na moment, kdy se bude moct dostat do bezpečného místa, aby měla dostatek času, ovšem nepřátelé, jakoby se stále kupili. Cítila, jak kapky potu stékají po její, teď už lehce snědé, pleti.
„Už dost!" křikla naštvaně na skupinku mužů, kteří se jejímu výbuchu jen zasmáli. Ovšem chyba, jež udělali, byla ta, že ztratili pozornost. Sice jen na pár vteřin, ovšem dívce to stačilo na to, aby pozvedla ruku a z blízké řeky se vyvalil proud vody, který muže zasáhl, a ti odletěli o pár metrů dozadu. Nečekali takový zvrat událostí, ovšem kdo ano? Nikdy jakživ neslyšeli, aby jakýkoliv člověk měl nějaký dar.

Dívka již ztrácela nervy, a tak vynaložila sílu na to, aby všechny útočníky utopila v řece. Naštěstí jich nebylo tolik, aby je dívka nezvládla. Jakmile tak dívka udělala, ucítila, jak na ni jdou pomalu mdloby, jelikož se příliš vyčerpala. Večer nemohla oka zamhouřit, jelikož se utápěla ve svých myšlenkách. Stále myslela na to, zda tato výprava uspěje, či nikoliv. Nechtěla prohrát, když se dostali tak daleko, ovšem čím blíže byli svému cíli, tím složitější celá cesta byla a nikdo s tím nic nemohl udělat.

Urychleně se chytila kmene stromu, jenž se nacházel vedle ní, jinak by se jistě skácela k zemi. Cítila svůj zrychlený dech a tlukoucí srdce, které jakoby se snažilo vyskočit z hrudi. Před očima měla mžitky a sváděla vnitřní boj, aby vydržela při vědomí.

„Rio," uslyší své jméno a pohlédne do tváře Rikka, jenž zastával roli lékaře.
„Jsem v pořádku, jen mě to trochu vyčerpalo," zodpoví Gerberia nevyřčenou otázku a Rikko si ji zvědavě prohlíží.
„Nemůžeme tady zastavit. Mám ten dojem, že v táboře již vědí, že se zde něco událo," podotkne muž a ohlédne se směrem, kde se nedaleko nachází tábor, jež cestou míjeli.
„Chápu to, neboj se, jsem v pořádku." Věnuje dívka Rikkovi úsměv, ovšem on dívku již dávno prokoukl.
„Pokračujeme, rychle!" ozve se zvučný hlas prince a obě skupiny se dají do kroku. Dívka chvíli vyčkávala a pak vyrazila za ostatními. Netrvalo však dlouho a dívka cítila, jak vnitřní boj prohrává a mysl se jí zatemňuje, a tak po chvíli bezvládně padá k zemi.
„Holka nezbedná," zanadává si pod vous Rikko, když zachytí dívčino drobné tělo.
„Co se stalo?" přiřítí se zmatený Matyes a všichni se ohlédnou na trojici.
„Použila příliš mnoho síly a to ji vyčerpalo. Nemusíte se bát, jen si musí odpočinout." Odpoví Rikko s lehkým úsměvem a bere si dívku do náruče.
„Proč jen musí být tak tvrdohlavá," zamračí se král a v tu chvíli se u trojice objeví také Felix.
„Co je jí?" zeptá se s náznakem strachu princ a zkoumavě si dívku prohlíží, zda je v pořádku.
„Je v pořádku, jen si musí odpočinout," zopakuje Matyes a Felix si značně oddychne.
„Dobrá, zvládneš ji nést? Najdeme lepší úkryt, tady zůstat nemůžeme," zeptá se princ Rikka a ten pohotově přikývne.
„Dobrá tedy," usměje se Felix a opět se vydává do čela skupiny, ovšem stále po očku sleduje dívku.

Když po nějaké době skupiny konečně zastavily, slunce již bylo na vrcholu. Bylo zde teplejší počasí, než na jaké byla králova skupina zvyklá. Chybělo jim jejich město, chyběla jim jejich rutina a pocit bezpečí, který v Thorensonu měli, ovšem neměli na výběr. Měli úkol, který museli splnit, jelikož na těchto několik bojovníků spoléhala dvě království.