Pohlcena vodou

31.

Dívka se mužově sevření vzpouzela, ovšem dýka, jež jí ležela u krku, se jí čím dál více zařezávala do kůže. Vnímala, že jdou po točitých schodech nahoru. Stále se pokoušela pořádně se nadechnout a inu, bylo to stále lepší, ale od nedostatku kyslíku v krvi se jí točila hlava.

„Nevzpouzej se." Sykl jí u ucha král a dále ji vláčel za sebou, dokud se neobjevili až v posledním patře. Král hodil s dívkou o zem, a tak se konečně zhluboka nadechla. Cítila čerstvý vánek, jenž jí čechral, teď už volné vlasy. Pohlédla na krále pohrdavě a postavila se s námahou na vlastní nohy. Thoran si ji s posměškem prohlížel a s dýkou v jeho ruce si odstraňoval špínu za nehty.

„Ty a já bychom mohli dokázat spousty věcí. Přemýšlel jsem. Udělím ti milost, když staneš po mém boku," procházel sem a tam a přitom neodtrhl zrak od dýky. Dívka cítila, jak chladné kapky deště dopadají na její pokožku, ovšem zcela tento fakt ignorovala. Ruce střídavě zatínala v pěst a uvolňovala a snažila se zhluboka dýchat.
„Pojmu tě za svou manželku a společně dobijeme celičký svět." Zasmál se zlověstně a pohlédl na dívku.
„Nikdy." Sykla a pozvedla ruku, čímž si vytvořila z vody meč.
„Tvá volba." Zamračí se na dívku, dýku schová za opasek a vytasí meč. Ve stejném okamžiku, kdy nebe proťal blesk, se jejich zbraně střetly. Venku panovala bouře a jediná světla, jež osvětlovala krajinu, byly blesky.

Dívce se podařilo Thoranovi uštědřit ránu pod žebry, ovšem bylo to jen škrábnutí. Stále si v mysli opakovala slova jejího přítele, když umíral. Zab Thorana, ty jsi naše vůdkyně.

Byla opravdu vůdkyní? To sama netušila, ovšem věděla jedno. Pokud nezabije Thorana, nejen tato země, ale spousty dalších, včetně jejího domova, padnou do nemilosti.

Dívka uslyšela těžké kroky na schodišti, jež vedlo zde na hradby. Nebyly zde žádné dveře, jen otevřená věž a hradby, na kterých momentálně dvojice bojovala.
„Rio!" uslyšela své jméno a pak uviděla svého krále s princem, jak se udýchaně snažili k nim dostat. Vyhnula se výpadu krále a sama zaútočila, ovšem Thoran se stihl vykrýt. Dívka jej odrazila pomocí vody, čímž král narazil do kamenných hradeb. Oba byli unavení, ovšem nehodlali se vzdát. I přes bolest, jež dívce tepala zraněným lýtkem a dalšími částmi jejího těla, zamířila rychlým krokem a hodlala králi zasadit poslední ránu, jež rozhodne o osudu mnoha jiných. Král se napřáhl s mečem a odrazil se od hradeb, ovšem dívka vykopla nohu a meč tak králi vypadl z rukou. Dívka celá zadýchaná se ohlédla na Matyese s princem, jež bojovali se dvěma muži, co se zde také vydali a pak se zamračením pohlédla na Thorana, který vyčkával. I beze zbraně na dívku zaútočil a ta lehce zakolísala, ovšem rychle jej obešla a sebrala jeho meč. V obou jejích rukách svírala zbraně a král tak zůstal bezbranný.
„Vzdej se, Thorane." Přikázala mu bez sebemenšího projevu citu v její tváři a tasila na něj oba meče.

Thoran pohlédl na Matyese s Felixem a poté opět na dívku.
„Nikdy, děvenko. Já se nikdy nevzdávám." Zlostně se zasmál a vyrazil proti dívce. Ta na nic nečekala a vyhnula se jeho útoku. Meč, který vytvořila z vody, nechala zmizet, aby souboj byl alespoň částečně férový.

Thoran se opět pustil na dívku a ohnal se rukou, což byla jeho osudová chyba, jelikož si tím nebránil pravý bok. Dívka se sklonila, aby ji jeho rána neuhodila a jeho vlastní meč mu zarazila do srdce. Oba si vzájemně hleděli do očí, mezitímco se Thoran držel hradeb, aby nepřepadl a sám pro sebe se ušklíbl.
„Buď půjdeme do pekla oba, nebo nikdo." Sykl dívce do ucha a z úst se mu linula krev.

Dívka se téměř neodvažovala ani pohnout a lapavě od Thorana o krok ustoupila. Zrak jí padl na své břicho, kde si blyštila zabodnutá dýka.
„Rio!" křikl Matyes a jeho protivníka nechal padnout k zemi.