Pohlcena vodou

29.

„Omlouvám se," objeví se u dvojice také Matyes s Felixem, jelikož ani tentokrát nespustili dívku z očí a pozorně si prohlédnou Tadease.
„Mohu si na chvíli vypůjčit svou ženu?" přistoupí Matyes ke Gerberii, která je stále ztracená ve svých myšlenkách a chytne ji opatrně za ruku.
„Ovšem, má vina. Jen jsme si povídali. Těší mě, jmenuji se Tadeas." Podá ruku nejdříve Matyesovi a poté Felixovi, u nějž chvíli setrvá pohledem.
„Lord Tristan." Představí se Matyes a Felix se trochu stáhne.
„Lord Ginley, jsem bratr Lady Galatei." Poví nakonec Felix a Tadeas přikývne, ovšem stále si Felixe prohlíží.

„Tadeasi, kde pořád vězíš?" ozve se zvučný hlas krále a všichni doslova strnou. Felix se postaví co nejdále od krále a částečně se schová za Matyese, který hlasitě polkl. Doufal, že jej král nepozná. Nikdy se neviděli, ovšem mohl vidět jeho tvář z obrazu.
„Omlouvám se, Vaše Výsosti. Ztratil jsem pojem o čase." Všichni se poklonili a Thoran si všechny pečlivě prohlédl, dokud nezůstal pohledem na dívce.
„Opět se vidíme, Lady. Máme na sebe štěstí." Úlisně se usměje a dívka se rozpačitě podívá na Matyese.
„Také vás ráda vidím, Veličenstvo. Smím vám představit svého muže? Lorda Tristana?" stoupne si k Matyesovi, až zacítí, jak se jejich ramena dotkla.
„Aaa, to vy jste ten šťastný. Těší mě, Lorde." Pohlédne na Matyese, ovšem ten má na tváři kamenný výraz.
„Je mi ctí, Veličenstvo." Pokloní se a nenápadně chytí dívku za ruku.
„Zdá se mi, že vás znám. Jste mi povědomý," zamyslí se Thoran a na tváři se mu objeví několik vrásek.
„Ano, myslím, že jsem vás viděl pár měsíců zpátky na jarní slavnosti." Opět se zasměje a zrak mu padne na Felixe, jež stojí v ústraní.
„A vy, mladíku? Vás jsem tady dnes ještě neviděl." Trojice rázem ztuhne. Gerberia si s Matyesem vymění pohledy a nejistě ustoupí.
„Lord Ginley, Vaše výsosti. Můj bratr. Je poněkud ostýchavý." Zasměje se krátce dívka a král přikývne, ovšem stále sleduje Felixe.
„Chlapče, když s tebou král mluví, je slušnost odpovědět." Lehce se zamračí a Felix se skutečně pomalu k němu otočí tváří tvář s tvrdým pohledem. I přes masku dívka poznala, jak je napjatý. Ruce měl sevřené v pěst a čelist ztuhlou.

Chvíli si vyměňovali zlostný pohled, ovšem to, co nastalo pak, vše změnilo.

„Ty?!" zvýší král hlas uvědoměním a zlostí mu popraskají klouby na rukou.
„Já. Překvapení." Odpoví klidným hlasem Felix, ovšem je znát, že se přemáhá, aby neskočil na krále, na svého vlastního otce, jež jej vyhostil.
„Jak se opovažuješ! Stráže!" rozezvučí se králův hlas, až v sále nastane ticho. K muži přiběhnou tři stráže, z nichž jeden je Felixův přítel.
„Odveďte ho do žaláře!" křikne a v tu chvíli Felix vytasí meč.
„Sakra." Sykne tiše dívka a Tadeas se na ni zmateně podívá.
„Co jste zač? Vy nejste sourozenci." Obrátí se k dívce a také sahá po meči u boku.
„Chyťte je všechny tři a do žaláře! Ať dají vědět katovi!" opět se rozezvučí králův hlas a v tu chvíli se zhostí boj. Matyes na nic nečeká a s mečem v ruce zablokuje výpad jednoho ze stráží.

Hosté kolem se zděšením v očích ustupovali a sledovali podívanou.
„Všichni ven!" křikne dívka a pomocí ohně vytvoří na okamžik stěnu, která však rychle zmizí. Účinek se dostavil téměř okamžitě a hosté začali prchnout s křikem ze zámku.

„Ty! To jsi ty! Ty jsi ta čarodějka!" obrátí se k dívce rozzuřeně král a tasí na ni meč.
„Ano, můj pane. Jsem to já. To já vás přišla zabít." Odpoví s klidným hlasem a sundá si jedním pohybem sukni, pod kterou má hnědé kalhoty a svou dýku.
„Toto je tvůj konec, děvenko, tvou smrt si vychutnám ze všeho nejvíc." Zlostně se na dívku usměje a zaútočí, ovšem jeho ránu zablokuje Matyas.
„Jí se ani nedotkneš."

Dívka si v rychlosti sundala masku z tváře, jež jí bránila a rozhlédla se kolem. V sále se zhostilo hotové peklo. Vojáci bojovali s muži ze skupiny, ovšem také několik hostů se rozhodlo přijít na pomoc. Zahlédla také Rikka, jež bojoval se dvěma muži najednou.

„Kdo teda jsi?" ozve se dívce u ucha a ona se obrátí k Tadeasovi, jež na ni tasí zbraň.
„Jsem Gerberia, Tadeasi, ale klidně mi říkej Rio." Odpoví pevným hlasem a tentokrát ví, kdo je tento muž skutečně zač. Chápala, proč jí je tolik známý. Znala jej a on znal ji.
„To není možné." Šeptl a tváří se mu mihlo spousty emocí.
„Pojď." Zavelela a vydala se ze sálu pryč. Cestou byla nucena zabít dva muže, ovšem to bylo momentálně to nejmenší, co ji zajímalo. Věděla, že ji Tadeas následuje a stejně tak, že jí neublíží, zatím.

Při první příležitosti zapadla do jedné z místností a dveře za Tadeasem zamkla.
„Ria? Moje Ria?" zeptá se Tadeas stále zmateným, nevěřícným hlasem a dívka přikývne.
„Ano. Nevěděla jsem, že to je pravda. Nepamatuji se na nic z dětství. Poslední vzpomínku mám na pláž v Yestonu dva roky zpátky. Musíš mi věřit. Vím, že mě honili vojáci a chtěli mě popravit, ale nevím, z jakého důvodu." Poví dívka a udržuje si od něj několik metrů odstup.
„To není možné. Jak je to možné? Ty jsi neměla schopnosti. Také tvé vlasy a oči a..." byl zmatený a dívka jej chápala. Více, než kohokoliv na světě, ovšem neměli čas na vysvětlování.
„Vím, že se tomu dá jen těžko věřit, ale nelžu ti. Přísahám. Mám v mysli několik útržků vzpomínek, ale mysl jakoby mi bránila se ke vzpomínkám dostat." Poví a Tadeas si sundá masku z tváře. Dívka opět zatajila dech, jelikož tu tvář znala. Byli si tolik podobní...
„Nepamatuješ si na nic? Ani na matku? Co se s ní stalo? Jsem z toho všeho zmatený, navíc... Vedle se bojuje a my stojíme tady. Jsi můj nepřítel, měl bych tě správně zabít." Zamračí se a dívka vidí, jak bojuje sám se sebou.
„Netuším, co se stalo. Ráda bych to zjistila a chápu tě, ale musíš mi věřit. Nejsem tvůj nepřítel. Jsem nepřítel Thorana a musím jej zabít. Vyhlásil Thorensonu a Yestonu válku a my se jen bráníme. Váš lid tady trpí a je to jen jeho vina. Vím, že ani ty nesouhlasíš s jeho vládou. Prosím, pomoz nám zachránit tuto zemi, a díky tomu i mnoho dalších." Šla směrem k oknu a všimla si, že do města míří vojáci.
„Sakra." Sykla tiše a obrátila se ke svému bratrovi.
„Prosím, Tadeasi." Šeptne k němu a on na ni pohlédne.
„Nikdy jsem s Thoranem nesouhlasil. Vím, že je šílený a prahne po krvi. Vím, že jeho lid trpí, ale nemohl jsem odsud odejít, ani pomoct lidem. Jediná šance, jak jsem mohl mít lepší život, byla být s ním. Chci najít matku, Rio. Víc než cokoliv na světě. Ani nevíš, co pro mě znamená to, že jsi tady, ale nikdy bych si nepředstavoval, že to skončí takto." Povzdechne si a rukou si projede vlasy. Dívka k němu opatrně přistoupí a chytí jej za ruku.
„Pokud chceš lidem skutečně pomoct, teď máš šanci, Tadeasi. Máš šanci najít matku a mít život, jaký si skutečně zasloužíš. Nemusíš mu sloužit, pokud něco děláš, dělej to pro sebe a ne pro něj." Bylo vidět, jak usilovně přemýšlí. Nevěděl, co má dělat. Tak strašně si přál, aby se mohl vrátit domů. Věděl však, že pokud se jim nepodaří Thorana svrhnout, zemře nejen ona, ale také mnoho dalších.
„Jsem s tebou, sestřičko. Musíme jej sesadit." Odpoví pevným hlasem a věnuje své malé sestře úsměv.