Pohlcena vodou

8.

Uběhlo několik dní od doby, kdy král přinesl Gerberii na zámek. Král byl zaneprázdněn papírováním a také blížící se válkou s Esteopolisem, ovšem vždy si našel kouska času, aby navštívil stále spící dívku. Brzy očekával příjezd prince Doriana, jemuž se Thorenson měl stát dočasným domovem. Anastázie ani netušila o jeho příjezdu, ovšem věděla, že brzy očekávají návštěvu. Její otec byl stále pryč a matka zaneprázdněna. Bylo jí líto chování jejich rodičů, ovšem nemohla si stěžovat. Byla ráda, že má co jíst a kde spát. Měla zakázáno chodit do pokoje zlodějky, ovšem mnohdy neodolala a vkradla se do pokoje. Zámkem se již stihla roznést zpráva o pobytu zlodějky na zámku.

Po dlouhé době se dívka zhluboka nadechla a procitla z hlubokého spánku. I přesto, jak dlouhou dobu byla v okovech spánku, byla unavená. Cítila své hrdlo, které se až bolestně svíjelo od nedostatku vody. Otevřela oči, aby se rozhlédla, ovšem strnula, když zjistila, že se již nadále nenachází ve své jeskyňce, nýbrž v prostorné komnatě, která velikost jeskyňky překonala hned několikrát.

S námahou se posadila na posteli a sykla bolestí, když bolest projela její holení. Odhrnula pokrývku a prohlédla si svou holeň. Byla obvázána bílým obvazem. Co ji však zaskočilo, bylo, že na sobě neměla svůj oděv. Byla oblečena do bílé noční košile, která končila těsně nad kotlíky. Co se to děje? Ptala se sama sebe, ovšem odpovědi se jí nedostalo. Rozhlédla se po místnosti, ve které bylo až přespříliš drahého nábytku. Napadlo ji jediné místo, kde se takový nacházel. Byla na zámku. Hned, jak jí tato myšlenka přelétla myslí, věděla, že musí pryč. Nesměli ji zavřít do žaláře. Rychle spustila obě nohy z honosné postele a vstala. Neměla to však dělat, jelikož se jí zatočila hlava z nedostatku jídla a pití. Tělo měla slabé, ovšem nedovolovala si polevit.

Opět vstala a plnou váhu přenechávala na zdravé noze. Bála se našlápnout na tu zraněnou, ovšem neměla na výběr. Musela se dostat pryč ze zámku. Zkusila tedy přenést necelou váhu na tu zraněnou a sykla bolestí. Přidržovala se rámu postele a co nejrychleji, jak jí to její stav dovoloval, se přesouvala ke dveřím. Cítila, jak se její nohy třesou slabostí, ale nervozitou zároveň.

Otevřela opatrně dveře a škvírou se rozhlédla po chodbě. Naštěstí nikde nikdo nebyl. Vykročila do chodby a přemýšlela, jakým směrem se vydat. Byla zmatená, ale její bušící srdce jí nedovolovalo dlouze přemýšlet. Vybrala se tedy doprava a oporou jí byla zeď. Cítila, jak se jí bolestí hrnou slzy do očí, ovšem ani jedné nedovolovala přetéct přes okraj po její tváři. Musela být silná. Nesmí se vzdávat. Opakovala si a nedopatřením se její košile zamotala a dívka tak padla na zem, bohužel však na zraněnou nohu. Tiše vykřikla bolestí a instinktivně se za ni chytila. Náhle uslyšela kroky a cítila, jak její srdce ještě více zrychluje. Musela se schovat, ovšem nebylo kam.
„Co to proboha děláš?" uslyší za sebou hluboký mužský hlas. Moc dobře věděla, komu hlas patří a tak strnula. Snažila se opět postavit, ovšem její holeň rezonovala bolestí.
„Ženská bláznivá." Uslyší tichý povzdech a zamračí se. Nikdy si nenechávala nadávat, neměla to v povaze. Najednou ucítila na svém rameni stisk a ohnala se.
„Klid. Nechci tě zabít." Řekne král a pomůže jí vstát. Nečekal, že dívku najde zrovna v takové situaci. Kdo měl také čekat, že když se dívka probere, okamžitě se bude snažit utéct? Dívka pohlédla králi do temných očí a zamrazilo ji. Než však stihla cokoliv udělat, ocitla ve v králově náručí.
„Tak to ne, okamžitě mě pusť!" bránila se, ovšem bylo to k ničemu, muž byl oproti ní až příliš silný.
„Jestli si nechceš ještě více ublížit, tak přestaň." Zamračil se král a položil dívku zpět do postele, kde ještě před malou chvílí byla.
„Vážně sis myslela, že utečeš?" zeptal se král, i když odpověď už dávno věděl. Pohled přenesl k dívčině holeni, na které uviděl, že obvaz se začíná zbarvovat do červena. Povzdechl si a ze stolu vedle postele vzal čistý obvaz.
„Ano, myslela, jaký blázen by zůstával dobrovolně na místě, kde jej chtějí zavřít nebo hůř, zabít?" odpověděla nepříjemným hlasem a pozorně jej sledovala.