Pohlcena vodou

Zrozena vodou (2.díl)

Gerberia se schovávala za mohutným dubem a sledovala svou nynější kořist. Stal se jím generál Righton z Yestonu. Pamatovala si jej. Pamatovala si každý detail jeho tváře. V den, kdy ji a její matku unesl, kdy jejího bratra a otce odvedli do války jen kvůli němu. To on mohl za její utrpení, mohl za smrt její matky, kterou nechal bez milosti zabít tím nejhorším způsobem. Upálením.

Tolik jej nenáviděla. O to víc, když si vzpomněla na svou minulost, na svůj život. Bolest, jež zmizela s její pamětí, se vrátila v plné síle. Byla za ni na jednu stranu ráda, jelikož ji poháněla dál spolu se slibem, který dala své matce, když umírala. Slib, že její smrt pomstí spolu s utrpením, jež jim ten ohavný muž způsobil.

V ruce pevně sevřela dýku, až jí zbělaly klouby. Byla schovaná a díky jejímu černému plášti takřka neviditelná v horké letní noci. Ač nemusela nadále zakrývat své dlouhé lokny, stále to dělávala. Zvláštní barva jejích vlasů byla pryč a ona se opět mohla pyšnit barvou hořké čokolády, ovšem azurové oči dívce zůstaly. Jako upomínka jejího minulého života. Upomínka toho, že jí Oceánie vdechla život. 

„Rodrigo, nečekej mě před svítáním. Dnes se slaví vítězství," ozve se hlas muže, kterým Gerberia tolik pohrdala. Vlasy dlouhé po lopatky měl spletené do úhledného copu a brnění, jež zdobilo mužovu hruď, bylo dávno malé. Pivní pupek byl znát spolu s časem, který se na muži podepsal.

„Dobrou noc, Rightone," popřeje přiopilý společník a zmizí v ulicích města. Dívka se sama pro sebe musela uchechtnout. Jak hloupý byl tento generál?

Ulice Yestonu byly touto dobou naprosto prázdné, zatímco v Thorensonu stále živé jako při poledni. Tolik se tyto dvě země lišily, až se Gerberii zastesklo. Tolik jí chyběla její jeskyňka, její kůň Nero, její bezstarostnost a nevědomost. Ale především ON. Král, jenž si dávno uloupil dívčino srdce. Myslí na ni? Choval k ní stejný cit jako ona k němu?

Věděla, že v Thorensonu na Gerberii vzpomínali. Ba aby ne. Zpráva o průvodu konajícím se na její počest, socha dívky ovládající živly, všechny země široko daleko o ní věděly. A i ona sama se tam byla podívat. Jen na chvilku, aby se na vlastní oči přesvědčila, že je to pravda. A ona skutečně byla, ovšem jak se tam dívka objevila, stejně rychle také zmizela, neboť nedokázala čelit vzpomínkám, jejímu bratrovi, který se stal rádcem krále. A pak samotnému Matyesi...

Gerberia zakroutila nad svými myšlenkami hlavou, aby je odehnala a soustředila se na muže. Dávno zmizel do útrob svého domu. Bydlel sám, nikdy si nenašel ženu. Vyhledával jen války, krev, utrpení. Byl to muž bez zábran a sama dívka moc dobře věděla, jak moc krutý byl.

Obratně vyšplhala až do druhého patra, kde bylo otevřené okno. Ten dům měla vrytý hluboko do paměti. Přesně věděla, kde se nachází, jaká drobnost. Porozhlédla se po místnosti a upoutal ji dopis z Thorensonu, na kterém byla rozlomená královská pečeť. Pečeť krále Matyese Tristana Felipe Arthura II.

Zatajil se jí dech a ona na chvíli odolávala, ovšem pak dopis vzala do rukou a začala číst. Byla to zpráva o vítězství nad Esteopolisem. Nebylo to tak dávno, kdy zvítězili nad králem Thoranem a také zabili lorda Kiehera, jež zradil Thorenson a postavil se na stranu nepřítele.

Gerberia poznala, že písmo bylo samotného krále. Tak důvěrně známé a ona neodolala a prsty přejela po písmu.

Ještě dlouze by obdivovala dopis, ovšem uslyšela blížící se kroky, a tak se schovala do skříně. Neměla čas na hledání vhodnějšího úkrytu.

Sotva za sebou zavřela mahagonové dveře, generál vstoupil do místnosti. Bylo znát, že také dnes oslavoval. Jak snadné by bylo jej zabít v tomto stavu?

Ria sledovala muže skrz škvíru ve dveřích, zatímco on si sedal ke stolu a prohraboval se papíry. Dlouho jej podezřívala, že spolupracoval s králem Thoranem, ovšem nakonec vyšlo najevo, že přeci jen nebyl tak hamižný, a především byl věrný království Yestonu.

Několik týdnů dívka sledovala generála a zjišťovala informace. Sledovala jej dokonce až do zámku, kde potkala Holis. Ženu, jež krátkou dobu hrála důležitou roli v jejím dětství. Pracovala jako švadlena v zámku a také byla blízkou přítelkyní její matky.

„Zatracené papíry, kdo se v tom má vyznat?" zaklel generál sám pro sebe a následně se zvedl a odcházel vratkými kroky pryč z místnosti.

Dívka po chvíli vylezla ze svého úkrytu a opět přešla ke stolu. Tentokrát vzala do ruky další dopis. Byla to pozvánka na blížící se . Dívce myslí prolétla vzpomínka, když před pár měsíci byla na plese krále Matyese. Bylo to před dávnou dobou, ovšem dívce stále připadalo, jako by se to událo jen před pár dny.

Gerberia dlouze neotálela a spolu s dopisem vyskočila z okna a zamířila do lesa, jenž byl jejím útočištěm. Nemohl se rovnat lesům v Thorensonu, ovšem stále měl ten půvab, jež dívku tolik přitahoval.

*** 

Zdravím!

Vím, že s druhým dílem dlouho otálím, ale konečně jsem se dala do práce a přidávám zde ukázku druhého dílu! 

Doufám, že se mi podaří v pravidelných intervalech zveřejňovat kapitoly.

S láskou,

BGirlss - SG