Pohlcena vodou

6.

Sic věděla Gerberia, že není dobrý nápad vydávat se do města, neodolala pokušení a procházela po tržišti. Musela nakoupit jablka pro Nera, a také chtěla koupit nějaké šátky, díky kterým by zakryla své vlasy nebo svou tvář. Bylo nebezpečné chodit po městě v oděvu, který každý znal.

Již celé město si vyprávělo o zlodějce žijící v lese. Mnozí dokonce povídali, že je to nějaká nestvůra nebo je prokletá. Ovšem jen pár lidí skutečně vědělo, jaká Gerberia je. Měla na sobě své šaty a hnědý plášť, který zakrýval její tvář a taktéž vlasy. Snažila se jako vždy neupoutat pozornost vojáků, kteří se již nějakou dobu pokoušeli dopadnout zlodějku.

Po chvíli konečně došla k požadovanému stánku a od mladé dívky, o které věděla, že se jmenuje Mira, odkoupila několik jablek. Věděla o této dívce díky Draganovi, který byl do Miry tajně zamilovaný již dlouhou dobu. Bál se jí však se svými city svěřit.

Po další chvíli procházení spatřila muže prodávajícího tkaniny. Již z dálky si prohlížela jeho zboží a také nemohlo být pochyb, že dívku zaujal kus látky černomodré barvy. Podala muži tři zlaťáky a převzala si látku. Na pohmat byla příjemně jemná. Sic nebyla kvalitou jako oděv ze zámku, dívka byla nadmíru spokojená. Spokojeně si zboží schovala do brašny u boku, jelikož Nera nechala u jeskyňky, aby nebudil příliš pozornosti a rozhlédla se kolem, jak jen jí to plášť dovoloval. Všimla si skupiny vojáků, kteří zde postávali a hlídali okolí. Bylo jich naštěstí méně, než při její poslední návštěvě města, ovšem stále byla v pozoru a dávala si pozor. Vydala se tedy raději zpět k jejímu domovu v lese, nic netušíc, že ji právě pronásleduje muž s temnýma očima.

Král dlouze přemýšlel, jak dopadnout onu zlodějku. Nakonec jej napadl brilantní nápad, díky kterému teď míří za dívkou, aby odhalil její skrýš. Opatrně nakračoval v bezpečné vzdálenosti za ní, aby nebudil žádné podezření, že je dívka pronásledována. Ta si však vesele pobrukovala známou píseň a poklusem mířila k jeskyňce.

Král cítil, jak jeho srdce divoce buší. Soustředil se plně na dívku, že omylem našlápl na suchou větev, která potichu praskla. To dívka zaznamenala a ohlédla se pozorně kolem sebe, ovšem usoudila, že to mohla být nějaká zvěř, a tak pokračovala v cestě dál, teď už klidnou chůzí.

Zanedlouho již mohla spatřit svou mítinku, za kterou se nacházela její skromná jeskyňka. Sama pro sebe se neubránila úsměvu při pohledu na Nera, jenž se vesele pásl.

Král mezitím přihlížel zpoza stromu za mýtinou spokojen, že se jeho plán podařil. Pozoroval dívku, která si svlékla svůj hnědý plášť, a zatajil dech, když spatřil barvu jejich vlasů. Opravdu to nemohl být sen. Ta dívka byla vskutku jedinečná. Nejen svou povahou, ale také vzhledem, který se lišil od ostatních. Snažil se přijít na to, jak je možné, že dívka má ve vlasech modré prameny, ale odpovědi se nedočkal.

Sledoval, jak dívka vchází do své jeskyňky. Král usoudil, že více se o dívce nejspíše nedozví a tak se vydal zpátky směrem k zámku. Snažil si trasu k dívce co nejlépe zapamatovat. Rozhodl se pro tentokrát dát dívce volnost, ale věděl, že pokud dívka spáchá další zločin, který se bude příčit koruně, nechá ji uvěznit. Stále přemýšlel nad šperkem, který ukradla z klenotnice. Nikdo o něm nic nevěděl. I stráž si myslela, že je to obyčejný šperk z drahokamů. Král si však pamatoval slova své babičky, která mu jako malá vyprávěla příběh jejího otce. Vyprávěla mu, jak se plavil zpátky do Thorensonu, když jeden z jeho vojáků nalezl onen záhadný šperk ve vodách. Věděl, že je ten šperk kouzelný a tím, že patřil jeho babičce, nabíral na citové ceně. Chtěl jej získat zpátky, ale také tušil, že to se již nestane.