Pohlcena vodou

28.

Dívka se na malý moment oddělila od svých přátel a na vlastní pěst si šla prohlédnout palác a cestu ke vězení, kde by měl přebývat princ Melio. Samozřejmě s nevinným výrazem malého dítěte, které se ztratilo. Měla v hlavě uloženy jednotlivé chodby tohoto paláce, ovšem na vlastní oči to bylo jiné.

„Madam, tady byste neměla být. Ples je v sále." Ozve se hlas jednoho ze stráží a ona k němu pohlédne a nasadí milý úsměv.
„Omlouvám se, ztratila jsem se. Mohl byste mě prosím doprovodit?" zeptá se a muž jí věnuje úsměv. Její hra fungovala.
„Jistě. Následujte mne." Odpoví a spolu s dívkou odchází směrem k sálu.

„Je to opravdu majestátní palác, ovšem také menší bludiště. Byla jsem zde jako malá, ale je to již spousty let a paměť ráda zapomíná," zasmála se nesměle a pozorně si prohlížela každý detail.
„Ano, často se nám stává, že se někdo zatoulá. Rád bych vás zde provedl. Snad byste si i vzpomněla, ovšem to nemohu," přitaká muž a otevírá dívce velké dveře vedoucí do sálu.
„To chápu, přesto děkuji za ochotu." Věnuje muži poslední úsměv a vydá se mezi hosty.

Bylo zde mnoho lidí a dostat se přes ně se zdálo skoro nemožné. Proplétala se mezi tančícími těly, když do ní někdo silně vrazil, až zakolísala. Nebýt silných rukou, jež ji zachytily, nejspíše by skončila na zemi.
„V pořádku?" ozve se mužský hlas a dívka strne. Nejistě se postaví na vlastní nohy a o krok ustoupí od muže.
„Ano, děkuji. Jsem trošku nemotorná," odpoví a pohlédne do tváře jejího zachránce. Opět se jí zatajil dech. Poznávala tu tvář, ovšem netušila, kdo by to mohl být. Její paměť byla zahalená a znemožňovala jí zařadit mužovu tvář. Chvíli na sebe zůstali hledět, oba lehce zmatení.
„Znám vás?" zeptá se stále zmatený muž a také si prohlíží dívku. Byla mu známá, ovšem ani jemu paměť nedovolovala vědět.
„Také mám ten pocit, ovšem..." nedokončila větu, neboť muž jí doplnit.
„Nevíte odkud,"

Sami netušili, jak dlouhá doba uběhla, ovšem z jejich myšlenek je vyrušil hrubý hlas.
„Ach, tady jsi, Tadeasi." Dívka se obrátí k muži, jenž je vyrušil a snad i zapomněla, jak se dýchá, když spočinula zrakem na samotném králi Thoranovi.
„Odpusťte, Vaše Veličenstvo." Pokorně se poklonil a dívka udělala to samé.
„Kdo je tato sličná dáma?" zeptá se, ovšem zrak stále upírá na dívku. Nevěděla, co dělat. Nečekala, že se s králem setká tak brzy a v takové situaci.
„Lady Galatea, Vaše Veličenstvo." Odpoví slušně a znovu se pokloní.
„Lady Galatea? Jste z daleka?" zeptá se král s neskrývaným zájmem.
„Ano." Odpoví stručně a král se zasměje nad dívčinými rozpaky.
„Nemusíte být ze mě nervózní, má drahá. Věnujete mi jeden tanec?" zeptá se s úlisným úsměvem na tváři, čehož si dívka nemohla nevšimnout a zrak jí padl na jeho ruku.
„Jistě, bude mi ctí." Usměje se také a poslední pohled věnuje Tadeasi, jež si dívku stále zmateně prohlížel.

Gerberia se snažila uklidnit své splašené srdce. Pomoc z této zapeklité situace hledala u Matyese a Felixe, ovšem i kdyby chtěli, nemohli jí pomoci. Prozradili by se a vše by se zkomplikovalo. Jakmile tedy Ria s Thoranem došli doprostřed sálu a dali se do tance, ani Matyes, ani princ nespouštěli z dívky zrak.

Matyes si pozorně prohlédl sál a zaměřil se na stráž na každém roku. Polovina z nich byli muži ze skupiny, ostatní od Thorana. Muži byli statní, ovšem chyběl jim výcvik, jež mají muži v Thorensonu. Tito bojují, jelikož by je jinak král bez milosti zavraždil.

„Vypadá to, že mému otci se Ria zalíbila." Šeptl Felix směrem k Matyesovi, jež dvojici opět sledoval. Ani v nejmenším se mu nelíbilo, jak Thoran sledoval dívku. Svíral ruce v pěst a silou vůle si namlouval, že je vše v pořádku.