Pohlcena vodou

7.

Bouře před pár hodinami ustala, ovšem král byl stále neklidný. V hlavě se mu ozýval křik oné dívky, jíž zasáhl šíp jeho lovce. Od toho incidentu uběhl celý den a on stále přemýšlel. Šíp jsem natřel omějem, aby lov nebyl tak zdlouhavý. Opakoval si slova postaršího muže. Přešel pomalu k oknu a zahleděl se na les, kde dívka přebývala. Věděl, že dívka dlouho nepřežije, pokud se jí nedostane patřičné lékařské péče.

Nevěděl ani proč, ale nedokázal jen tak dívku nechat zemřít. Vydal se proto ke stájím, kde přebýval jeho černý kůň Fido.
„Přivolejte lékaře. Zanedlouho jsem zpět." Přikáže král jednomu z vojáků a ten zmateně přikývne a otevře svému králi bránu. Král Matyes pobídl svého koně, aby se co nejrychleji rozjel k onomu lesu, v němž se dívka nacházela.

Cesta netrvala příliš dlouho, ovšem králi připadala jako hodiny. Když z dálky spatřil mýtinu, na které naposledy spatřil dívku, pobídl koně k vyšší rychlosti, dokud se neocitli jen kousek od jeskyňky. Muž na nic nečekal a vtrhl do dívčiny jeskyně. Divil se, jak v tak malé místnůstce dívka mohla žít. Neměl však moc času na prozkoumání, jelikož otrávená dívka ležela na své posteli. Král k dívce rychle přešel a všiml si, jak moc bledá je. S tím, jak světlá dívka byla, mu připadalo, že je to víla. Dívka již byla v bezvědomí. Celou noc ani oka nezamhouřila, jak se pokoušela neusnout, přičemž nesmírně trpěla a nad ránem už to nevydržela a upadla do dlouhého spánku. Král ji rychle prohlédnul a všiml si obvazu na dívčině holeni. Šíp zasáhl holeň. Pomyslel si a prohlédl si dívčinu tvář. Byla opravdu kouzelná.

Na nic nečekal a dívku si vzal do náručí. Její kůň obezřetně pozoroval muže nesoucího jeho paní. Poté, co se usadil v sedle s dívkou opírající se bezvládně o jeho hruď, pobídl koně, aby co nejrychleji uháněl do zámku, přičemž Nero, kůň Gerberie, se držel jen pár metrů za nimi.

Jen co vjeli branou do nádvoří zámku, u hlavních dveří již netrpělivě čekalo několik výborných doktorů spolu s královou neteří.

„Co se děje, Matyesi?" Zeptá se ustaraně a král seskočí z koně a opět bere bezvládnou dívku do náruče.
„Teď ne, Anastázie." Odsekne a spolu s lékaři vchází do hradu. Jen, aby nebylo pozdě. Opakuje si v mysli a míří k jedné z dámských komnat, kde dívku pokládá na postel.
„Co se stalo, Vaše Výsosti?" zeptá se královský lékař a zkoumá pohledem dívku.
„Zasáhl ji šíp potřený omějem," odpoví okamžitě král a muži se na něj ohromeně podívají.
„To už dávno měla být ošetřena," vykřikne další lékař a začne kontrolovat dívku.
„Budu vás muset požádat, abyste počkal venku, Veličenstvo." Přijde k němu jeden z lékařů a Matyes raději bez komentáře odejde.
„Matyesi, co se děje? A kdo to je?" vyhrkne princezna, jen co král zavře dveře.
„To je naše zlodějka." Odpoví unaveně král a projde kolem zmatené princezny.
„Ta, která přepadává ty obchodníky? Lady Gerberia?" zeptá se ohromeně dívka a král přikývne.
„Ano, je to ona. Ovšem žádná Lady není. Je to obyčejná zlodějka." Odpoví král a vejde do své pracovny.
„Budeš ji chtít popravit?" zeptá se opatrně dívka a Matyes se na ni překvapeně zadívá.
„Kdybych ji chtěl popravit, nechám jí zemřít, Anastázie. Kde máš otce? Potřeboval bych s ním mluvit." Zeptá se král a usedne do svého křesla.
„Dnes ráno odjel no Yestonu. Vrátí se za několik dnů," odpoví smutně princezna a sklopí zrak ke svým střevíčkům.
„Ach tak. V tom případě mi zavolej velitele." Přikáže král a dívka odejde z pracovny.

„Volal jste mě, pane?" vejde po chvíli velitel do pracovny a Matyes k němu zvedne zrak.
„Ano. Posaďte se. Musím s vámi něco probrat." Pokyne král a velitel usedá do křesla naproti králi.
„Souvisí to s tou podivnou dívkou, kterou jste přivedl?" zeptá se velitel a král přikývne. Ví vždy o všem, co se kolem zámku šustne.
„Ano. Odvolejte všechny vojáky, kteří hledali zlodějku, jelikož ta se právě nachází na zámku." Vysvětlí a velitel se překvapeně zajíkne.
„Snad nechcete říct, že ta dívka je tou, která okrádá bohaté, a která se vplížila na ples a ukradla šperk po vaší babičce?" velitel nevěřícně pokroutí hlavou a král se neubrání mírnému úšklebku.
„Ano, veliteli. Ta dívka je naše zlodějka." Potvrdí a velitel kajícně sklopí zrak, jelikož si uvědomil, že ve své funkci zklamal. Měl za úkol zlodějku najít a chytit již několik týdnů, ovšem nestalo se.