Nitě osudu

1

Přestože jsem ji viděla jen jednou a z dálky, jsem si jistá, že je to princezna.
"Určitě toho pro dnešní den máte dost a jste hladové. Proto vás nebudu déle zdržovat. Dnes nás čeká společná večeře a pak se všechny můžete do růžová vyspat, protože zítra odpoledne vás čeká velký den, kdy se rozhodne o vašem osudu."
Musím se snažit, abych si hlasitě neodfrkla a nepřevrátila oči.

Jsem tak vykolejená, že nejsem schopná sníst všechno, co mi přinesli. Mám tak stáhnutý žaludek, že do sebe dostanu jen pár lžiček. Princezna mezi námi procházela a sem tam se u některého stolu zastavila.
Naštěstí pro mě, kolem našeho jen prošla.

Když se konečně dostanu do svého prozatímního pokoje, jsem úplně vyřízená. Nohy mě bolí a šaty mě už delší dobu štvou. Nejsem na něco takového zvyklá, doma jsem nosila jen kalhoty a tmavé barvy. Tohle bylo úplně mimo mou komfortní zónu.

Padnu do měkké postele a dlouze vydechnu.
"Co tady sakra dělám?" Zašeptám do ticha a nevěřícně zakroutí hlavou.
Trvá dlouhou dobu, než konečně usnu.

Probudí mě až protivné klepání na dveře. Jen se otočím na druhý bok, ale dveře se otevřou a dovnitř jako hurikán vpadne Garna.
Rozhrne závěsy a vpustí dovnitř prudké slunce.
"Musíte vstávat. Je pro vás připravená snídaně a pak máme před sebou spoustu úprav, abyste odpoledne vypadala co nejkrásněji." Téměř mě vytáhne z postele a navleče do šatů a vyšoupne ze dveří.

Vzhledem k tomu, že jsem toho včera moc nesnědla, mi v žaludku kručelo ještě než dorazím do místnosti, kde už některé dívky jí. Posadím se na své místo a sním všechno, co přede mě postaví.

Když se vrátím do pokoje, Garna už na mě netrpělivě čeká. První si postěžuje, jak mi to trvalo dlouho a že nebude mít dost času mě připravit, ale jakmile se pustí do práce, téměř úplně přestane mluvit, za což jsem vděčná.

Nejprve mě vydrhne, jako bych se snad od včerejška měla šanci ušpinit, pak mi umyje vlasy, vytrhá obočí, namaluje, učeše a nakonec obleče do bílých šatů, které máme všechny stejné.
Když je se svým výtvorem hotová, popřeje mi hodně štěstí a odejde.

Nepříjemně se ošiji a postavím se před zrcadlo. Nevěřím vlastním očím! To snad ani nejsem já! Překvapeně se prohlédnu a nakonec se musím pousmát. Byla dobrá, téměř bych nepoznala, že jsem ještě včera běhala po lesích v kalhotech, špinavá od bláta.

Přidám se k ostatním dívkám a společně vejdeme do sálu, kde jsme už byli včera, jen dnes vypadal jinak. Všude hoří svícny, stoly jsou nádherně připravené a plné jídla. Dívky se usadí na svá místa a jakmile se ozvou trubky, všechny ztichnou.

Do sálu vejde princezna v nádherných šatech společně s několika sloužícími jako doprovod a přelétne místnost s vřelým úsměvem.
"Zdravím dámy, dnes jste zde, abychom oslavili vaše vyvolení! Letos se všechny zraky upírají na vás s očekáváním, jaký osud má každá z vás připravený.
Ale nejdřív bychom se na něco tak důležitého měli posilnit," pokyne a jako na povel se otevřou dveře a vejdou sloužící s podnosy jídla a lahvemi pití a postupně obejdou každou dívku, až nakonec máme všechny plné talíře i číše.
Začínám být nervózní a tak, přestože jsem ještě nikdy nepila alkohol, si dám sklenku šampaňského.

Odpoledne pomalu plyne, snažím se nevyčnívat a už popíjím druhou sklenku, když se vedle mě objeví stále usměvavá princezna. Při zvuku jejího hlasu téměř nadskočím, jako bych dělala něco špatného.
"Zdravím, jak se bavíte?" Ostatní dívky u stolu se skoro překřikují, aby jí odpověděli, jen já místo toho upiji ze své sklenice.
"To jsem ráda. Mohla bych vás poprosit, šly byste se mnou?"

Všechny se bez jediné námitky zvednou a tak mi nezbude nic jiného, než je následovat. Zamíříme k hlavnímu stolu, na kterém leží spousta sladkých zákusků.
Princezna se zastaví u načatého dortu a otočí se k nám.
"Mezi jednu z tradic patří, že si každá z vás ukrojí kousek dortu," podá nůž první dívce a připraví jí talířek.

Nemusí ji pobízet dvakrát a jedna po druhé si ukrojí. Přijde mi to směšné. Každý řez má jinou barvu, nebo vzor. Jen jeden byl obyčejný. Vedle stolu stál muž s papírem a psal co mu princezna diktovala. Nebo spíš zapisoval tip řezu.
Když se princezna podívá na mě, ztěžka polknu.
"Jak se jmenuješ?"
"Sarah," odpovím, přestože se mi nechce.
"Jsi na řadě," natáhne ke mě nůž, ale já se na něj jen podívá a zavrtím hlavou.
"Děkuju, ale už jsem plná."

Čekám že se urazí, nebo naštve, ale ona se jen pousměje.
"Tak jen malý kousek. Je to tradice," nedá se odbít.
Pokrčím rameny, ale nůž si od ní nevezmu.
"Tak ty řekneš kolik a já ti ukrojím," otočí se a nastaví čepel, "tolik?"
"Tak o centimetr míň," chci co nejmenší kus, protože jsem už vážně najezená a hlavně na něho nemám chuť.
Když posune nabroušený nůž, znovu se ke mě otočí, abych jí to schválila. Když přikývnu, nůž lehce zajede do těsta.

Položí kousek na talířek a podá mi ho.
"Zajímavé," zadívá se na piškot, kde jediné co kazí monolitickou strukturu a barvu, je tmavé kolečko. Než sama přijdu na to, co to je, princezna mi to odhalí sama.
"Borůvka," řekne to se zvláštním výrazem a pak se na mě zadívá pohledem, který mě nutí se zmenšit a zmizet.
"Dobrá, to je zatím vše," a propustí nás, ale nedokáži se zbavit pocitu, že je něco špatně.

Zbytek večera uběhne ve zvláštním duchu. Tedy aspoň já to tak cítím. Dort sice ochutnám, ale nesním ho celý. Až na borůvku. Ovoce miluji a nikdy nikde žádné nenechám.
Když je možnost odejít, jdu mezi prvními. Než však stihnu vyjít z místnosti, zastaví mě princezna, se kterou stojí tři z dívek.
"Sarah? Jen chviličku," pokyne mi, abych ji následovala.

Zamíří do vedlejší místnosti, kde ze stolu vezme telefon a vytočí něčí číslo. Přitom se celou dobu dívá na mě, jako by se snažila zjistit úplně všechno, co jsem zažila, čím jsem si prošla, co si myslím.
"No nazdar, myslím, že bys měl přijet. Proč? Objevila se borůvka. Jo vážně. Ne, nebudu ti kazit překvapení. Kdy tu budeš? Dobře..."

Nakloním se k jedné z dívek a zašeptám:
"O co tu jde?"
"To krájení dortu bylo vybírání. My jsme si ukrojily růžovou a teď jsme princezniny dvorní dámy."
"A co já?" Najednou mi ztěžkne srdce a nemůžu se pořádně nadechnout. Dívka jen pokrčí rameny.
"Vypadá to, že sis vybrala nějakého chlapa," mrkne na mě, a ušklíbne se.