Nitě osudu

8

Zastavíme u jednoho z větších domů, kde sesedneme a vejdeme do místnosti, kde je o poznání tepleji. Přiběhne žena, která nám vezme kabáty a oznámí, že je připravena večeře.

"Pojď, první se najíme a pak ti ukážu dům," následuji ho do jídelny, kde se posadíme k prostřenému stolu a vzápětí nám začnou servírovat jídlo.
Voní to nádherně a po cestě mám hlad a tak sním všechno, co mi nandají.

"Tady mám pracovnu. Tady je společenská místnost a tohle je naše ložnice. Některé věci už dorazily a zbytek by měl i se služebnictvem přijet nejpozději pozítří."
Celý dům vypadá útulně. Líbí se mi a počáteční stres částečně opadne.
"Půjdu dohlédnout na vybalování a musím zařídit pár věcí. Pošlu ti lékaře aby se podíval na tu nohu."
"To není potřeba. Mast ještě mám a zavázat si ji zvládnu sama."
"Dobře, ale zítra se na ni podívá," s převrácením očí souhlasím a zamířím prozkoumat koupelnu a zjistit, jestli mám v čem spát.

Bohužel pro mě, dorazilo zatím jen formální oblečení. Nezbude mi nic jiného, než sáhnout po jedné z Tagarových košil.
Koupelna je velká v tmavých barvách. Napustím si vanu a spokojeně do ní ponořím rozbolavělé svaly na nohou a rukou. Spokojeně vydechnu, opřu hlavu o okraj a zavřu oči. Jsem ráda, že zítra už nemusím do sedla. Zhluboka se nadechnu a ponořím se pod hladinu celá.

Unavená si lehnu na jednu stranu postele a zavrtám se pod přikrývku. Ani mi nevadí, že jsem si nevysušila vlasy. Najezená, vykoupaná a v teple. To mi stačí abych jako mávnutím kouzelného proutku usnula hlubokým spánkem.

Probudí mě pohyb. Je tma a nechtějí se mi otvírat oči a tak jen poslouchám.
"Sakra," ozve se po tupé ráně do postele. Po chvíli tápání se ztěžka svalí na postel a do nosu mi vtrhne pach alkoholu. Vůbec mě nepřekvapí, když asi po minutě začne hlasitě chrápat.
Musím se hodně snažit ho ignorovat, abych byla schopná znovu usnout.

Vstávám ne příliš brzy, ale Tagar ještě spí, což mě nepřekvapuje. Vypadá, že toho vypil opravdu hodně. Leží rozvalený s polorozeplou košilí, jedna bota leží v polovině pokoje, druhou má stále na noze.
Tiše se obléknu a vyplížím ven.

Dům už se začal probouzet a tak se rozhodnu pro krátké prozkoumání domu. Spíš chci najít kuchyni, protože mám hlad.
Po chvíli se mi to konečně podaří. Nikdo tu není a tak si sama vezmu kus chleba a v lednici hledám něco k němu.
"Hej, co tady děláš?" Otočím se za naštvaným hlasem. Je to mladá dívka se založenýma rukama.
Podívám se na jídlo v rukách. "Mám hlad."
"Tohle není pro služebnictvo a hlavně bys měla být už dávno po jídle a pracovat," sjede mě pohrdavým pohledem, "jsi nová? Pán se za chvíli probudí a bude chtít jídlo. Nemá rád čekání."

Udiveně na ni hledím a nevím co říct. Jsem tak zaskočená, že ze sebe nedokážu dostat ani slovo.
"No tak! Hni sebou! Pán netoleruje zpoždění ani lenochy!" Tak tohle už je moc. Nikdy jsem nebyla konfliktní člověk, ale to, s jakou povýšeností a arogancí se mnou mluví se mi nelíbí.
Bez jediného slova se posadím a pustím se do jídla.

"Neslyšelas? Co si myslíš že děláš?"
"Jím," pokrčím rameny a kousnu si do chleba.
"Jsi drzá! Až se to pán dozví, hned tě vyhodí." Zacukají mi koutky a vstanu, abych se jí postavila tváři tvář.
"To asi těžko. Já tady nepracuji," zamračí se, ale na výhružnosti neubere.
"Kdo jsi, že si dovoluješ tak se mnou mluvit?"
"A kdo jsi ty?" Zeptám se jí místo odpovědi.
"Jsem Karen, vedu pánovu domácnost."

"Vážně? Já jsem si myslela, že domácnost vede vždy žena pána domu." Jako bych bodla do vosího hnízda. Naježí se a nasupěně ke mě udělá malý krok.
"Pán nemá ženu."
"Vážně?" Její vztek mě baví.
"Kdo sakra jsi!" Zasyčí.

"Sarah? Co tady děláš?" Přeruší nás Tagar, který vejde dovnitř.
"Chtěla jsem si vzít něco k jídlu, ale tady Karen mě chce zapřáhnout do přípravy snídaně pro tebe. Prej mě jinak vyhodíš," postavím se vedle něj a otočím se k dívce, která rázem sklopí pohled a její arogance je ta tam.
"Cože? Co to je za nesmysl?"
"To nic, očividně nemá ponětí kdo jsem," začíná mi jí být líto.
"Tohle je má žena. Ode dneška tu velí ona." Podívá se na mě pohledem, ve kterém je vztek a ještě něco, co nedokážu rozeznat.

Jen co se najíme Tagar opět zmizí, tentokrát v pracovně a já se rozhodnu projít po městě. Je krásné počasí a nechci být zavřená doma. Město je poměrně malé a tak se mi podaří ho obejít celé.
"Paní!" Otočím se a za sebou spatřím ženu, která nás včera vítala.
"Děje se něco?"
"Musíte se vrátit. Nemůžete sama chodit po městě, je to nebezpečné," nechápavě se podívám nejdřív na ni a pak se rozhlédnu kolem sebe.

Co je nebezpečné? Teprve teď si všimnu pohledů některých obyvatel.
"Pojďte," chytne mě za ruku a vleče nejkratší cestou zpět.
Jakmile za námi zapadnou dveře, za ramena mě pevně uchopí něčí paže a zatřesou se mnou.
"Zbláznila ses?! Nemůžeš jen tak sama chodit po venku!" Zase je to ten naštvaný, rozkazovačný Tagar, jakého jsem znala.
"Byla jsem se jen projít," nechápu, proč tak vyšiluje.
"Tady nejsi doma! Nesmíš nikam chodit sama a už vůbec ne, když to nikomu nepovíš!" Zamračím se a založím ruce na prsou.

"Sice jsem to nikomu neřekla, ale Karen mě viděla jak odcházím," teď se mračí on.
"Dorazil zbytek věcí. Garna na tebe čeká v pokoji," s těmi slovy se otočí a nasupěně odejde.
Absolutně nemám ponětí, co to všechno mělo znamenat. Nakonec to vzdám a zamířím do pokoje.

"Paní, ráda vás vidím," vřele se na mě usměje a dál vybaluje věci z beden.
"Já tebe taky. Ani nevíš jak moc," povzdechnu si a posadím se na postel.
"Jak to? Stalo se něco?" Přestane věšet šaty a otočí se na mě.
"Já nevím. Mám pocit, že jsem ještě nikoho nepoznala a už tak mě nemají rádi."
"Cože? A kdo?"
"Karen," chápavě přikývne a znovu se pustí do práce.

"Z ní si nic nedělejte. U ní nic jiného čekat nemůžete."
"Proč?" Na okamžik se zarazí, než se znovu pohne.
"No, tak nějak se proslýchá, že byla do pana Tagara zamilovaná. Myslela jsem si, že už to přešlo, ale očividně ne."
Teď její chování dávalo smysl. Budu se nad tím muset zamyslet a nějak to vyřešit.
"Můžu ti pomoct?" Nabídnu se, abych tam jen tak neseděla a nedívala se na ni.
"To v žádném případě. Vy máte práci na stole. Jsou tam desky s rozpisem jídelníčku na další týden, nějaké papíry abyste měla přehled o financích domácnosti a přehled o zaměstnancích." Pohled na štos papírů mě moc nepotěší.
Neochotně se převléknu a posadím za stůl, abych to měla co nejdříve za sebou.