Nitě osudu

21

"Ne," zavrtí hlavou a sjede dlaní níž, až na stehno, které jemně sevře, "už nikdy," vydechne a skloní se k dalšímu polibku. Neubráním se nepatrnému úsměvu.
Jeho rozhodnutí mě potěšilo a tak se k němu přitisknu, když na mě pomalu nalehne. Nedočkavě doširoka roztáhnu stehna až sama sebe děsím, jak jsem nedočkavá.

Jako by se v tom vyžíval, mučivě pomalu sjede rty na krk, který poseje drobnými polibky a jeho horký dech rozechvívá pokožku. Zaryji mu nehty do zad až mi stiskne pokožku mezi zuby.
Dlouze vydechnu a tělo se mi napne, jak jím projede vlna vzrušení.
Zalapám po dechu, když do mě pomalu celý vstoupí. Je to úplně jiný pocit, než si pamatuji, ale přitom jako by to bylo včera, kdy ve mě byl naposledy.

Zastaví se a chvíli ztěžka oddechuje.
"Omlouvám se," zachraptí, "ale tohle nebude trvat dlouho." Chvíli mi trvá, než mi to dojde. Nepatrně se usměji a prsty přejedu po zádech k bedrům.
"To nevadí," zašeptám, "jen chci mít chvíli pocit, že za něco stojím."
Zaraženě se nadzvedne a zadívá se mi do očí. Palcem přejede po lícní kosti a zavrtí hlavou.
"Dal bych za tebe celé království," vydechne a dlouze mě políbí. Znovu se dá do pohybu až jen lapám po dechu.

Měl pravdu, trvalo to jen chvíli, ale bylo to tak intenzivní, že jakmile se do mě s hlasitým zasténáním zabořil, tělem se mi rozlil pocit, který jsem už dlouho nezažila.
Svalí se vedle mě a oba se snažíme popadnout dech.
"Pane bože," vydechne, až se na něj pobaveně otočím, "myslel jsem si, že si pamatuji jaký to byl pocit, ale tohle bylo o hodně lepší." Musím se smát. Vypadá, jako by to snad bylo poprvé, co to zažil.

Přitáhne si mě k sobě a hodnou chvíli ležíme mlčky, než se mi začnou klížit víčka, když se ozve klepání. Než se stihnu vzpamatovat, Tagar už je na nohou a natahuje si kalhoty, mezitím co poskakuje směrem ke dveřím.
"Díky Elis," za chvíli se objeví i se Stellou a posadí se na postel.
"Někdo tu má hlad," s úsměvem mi ji podá a sleduje, jak se hladově přisaje. Přiloží do krbu, aby v noci bylo v místnosti teplo a pak si lehne k nám.
Položím ji mezi nás a unaveně si lehnu.
"Dobrou noc," políbí malou na čelo a chvíli ji sleduje. Pak vzhlédne ke mně a nakloní se, aby mě mohl políbit.
"Dobrou noc, borůvko," zašeptá tónem, jako by věděl, co se mnou to oslovení dělá.
"Dobrou noc," zavřu oči a během sekundy usínám.

Ráno mě probudí zvláštní pocit. Je světlo. Malá by sice ještě delší chvíli jíst neměla, ale už bývá vzhůru. Nadzvednu se na loktech a rozespale se rozhlédnu po posteli, na které ležím jen já a Tagar.
"Vzala si ji Elis, než se vrátíme," řekne dřív, než se stihnu zeptat.
"Vrátíme? Odkud?" Vůbec nechápu o čem mluví.
"Uvidíš," pokyne mi abych vstávala. Nechce se mi, ale co mi zbývá.

V rychlosti se obleču a upravím. Chytne mě za ruku a vede na opačnou stranu zámku, kde vyjdeme snad sto schodů, až jsem úplně zadýchaná.
Ovane mě chladný vítr, když vyjdeme na ochoz menší věže, která je ale nejvyšší ze všech, které zůstaly stát.
Zeď vede ještě víš a na jejím vrcholku visí napůl ohořelá vlajka, která se sem tam napne při větším poryvu větru.

"Sem jsem chodíval jako malý trucovat, když po mě rodiče chtěli něco, co se mi nelíbilo. Třeba chodit na hodiny diplomacie," při té vzpomínce se usměje, "nebo když jsem dostal trest za něco, co provedla Elis."
"Vážně? Tomu se mi nechce věřit. Vždyť vypadá tak mírumilovně," namítnu.
Pootočí ke mě hlavu.
"Zdání klame. Umí být pěkně mazaná," musím se zasmát. V tom měl pravdu, poznala jsem to a ne jednou.

Zadívá se do dálky a výraz ve tváři zvážní.
"Byl jsem naivní a nic nechápal. Myslel jsem si, jak svůj život žiji naplno a že ničeho nelituji, ale byl jsem slepý," povzdechne si, "kdyby mi před dvěma lety někdo řekl, že budu mít ženu a dítě a budu nejšťastnější muž na světě, vysmál bych se mu.
Tys mi otevřela oči. Ukázalas mi, jak prázdný život jsem žil. Za těch pár měsíců s tebou jsem poznal víc vzrušení, vášně a emocí než za celý dosavadní život. Lituju každého večera, kdy jsem tě nechával jít usínat samotnou. Každého milování, kdy jsem nám odpíral to nejhezčí. Každé sekundy, kdy jsem od sebe odháněl tebe i naši dceru.
Do konce života si to budu vyčítat."

Nevím proč, ale věřím mu každé slovo. Z tónu hlasu zaznívá, že toho doopravdy lituje a já mám potřebu ho nějak utěšit a zlepšit náladu. Napadne mě šílený nápad. Ustoupím do rohu, do závětří, kde se zády opřu o stěnu a pomalu si začnu rozepínat knoflíky na blůze.
"Co to děláš?" Zeptá se nechápavě.
"Co bys řekl?" Nakloním hlavu ke straně, skousnu si ret a poodhalím hruď. Vyhrnu sukni nad koleno a nohu opřu o zeď.
Nadzvedne jedno obočí a chvíli si mě prohlíží, než konečně zamíří mím směrem.

"Myslel jsem si, že si pamatuji každý kousek tvého těla, ale změnila ses," položí dlaně na boky, "máš výraznější křivky, měkčí bříško a to už vůbec nemluvím o prsou," s výdechem zajede prsty pod rozepnutou látku, aby ji odhalil úplně.
Přišpendlí mě k chladnému kameni a nadzvedne zbývající část sukně.
"Vážně tady? To bych do tebe neřekl," zašeptá zblízka u mých rtů.
Pokrčím rameny a pousměji se.
"Řekněme, že se mi líbí, když mi o sobě vyprávíš," zalapám po dechu, když se prsty dotkne vnitřní strany stehna a pomalu je sune vzhůru.
"Tak to ti určitě budu vyprávět častěji, ale teď si to chci užít. Tohle už tak rychlé nebude," potěšeně se usměje, když pod jeho dotekem tiše zasténám.

Přesně ví, kde se má dotknout, aby byl účinek co největší a mě se začínají podlamovat kolena. Koušu si ret, abych nekřičela, protože by se můj hlas rozléhal po celém zámku.
Skloní se a lehce se dotkne citlivé bradavky až blaženě vydechnu a stisknu prsty v jeho vlasech.
Jakmile se mě ale dotkne špičkou jazyka v klíně, z úst mi unikne táhlé zasténání, které společně se skučením větru mizí v dáli.

Je to nádherný pocit. Pomalu prozkoumává každý kousek a když už si myslím, že to nejlepší znám, vsune do mě jazyk a pomalu jím krouží. Zasyčím a tak nepatrně zrychlí.
O chvíli později si musím skousnout ruku, abych nevykřikla nahlas při návalu extáze.
Vstane a přidrží mě, abych neupadla a pak uchopí mou nohu a nadzvedne ji, aby si uvolnil místo.
Celý do mě zajede až ztratím půdu pod nohama. Znovu a znovu přiráží až mám pocit, že zešílím. Sténá mi do ucha a já se neubráním spokojenému úsměvu.

Podle sílícího stisku a hlasitějšího hlasu poznám, že už se blíží k vrcholu, který vzápětí i přijde společně s výkřikem, který se ztratí v mém krku a silným zachvěním. Pevně ho obejmu a cítím, jak pomalu ochabuje až se nakonec odtáhne, ale jen na takovou vzdálenost, aby se mi mohl podívat do tváře a jemně políbit na rty.